Když se řekne Olomouc, musí se jedním dechem dodat – baroko. Olomoucké barokní slavnosti vás přenesou do minulosti
20.07.2019
Foto: Facebook
Popisek: Olomoucké barokní slavnosti; ilustrační foto
FOTO Po celý červenec se Olomouc vrací do jednoho z nejvíce formujících období – do epochy baroka. Podílí se na tom jednak samo město – to tři večery nabízí na Horním náměstí stylovou zábavu i zážitky v rámci akce ´Barok Olomouc´. První z těchto večerů se konal v pátek 12. července, další se chystají na 26. a 27. července. Pak je tu ale i festival ´Olomoucké barokní slavnosti´; připomíná část zábavných a hravých aktivit, které byly mimořádně oblíbené právě barokní společnosti. I Olomoucké barokní slavnosti nabízí pestrou škálu vyžití milovníkům barokní hudby, divadla i barokního stylu života. Odehrávají se po 24 večerů v Uměleckém centru Univerzity Palackého – Konviktu a na Horním náměstí; a to od 7. do 28. července.
Na Horním náměstí se 12. 7. odehrálo hudební představení, divadlo a vystoupení šermířů, vše zakončil speciální barokní ohňostroj. Divadlo, hudba, opery i ohňostroje byly přitom velmi oblíbenou náplní veřejných představení v době baroka.
Flora Olomouc u toho nemůže chybět
Pro první večer přibyla i speciální výzdoba Arionovy kašny. Floristky z Výstaviště Flora Olomouc ozdobily tuto novodobou součást komplexu olomouckých kašen květinami. „Když jsme s kolegyněmi z oddělení cestovního ruchu sestavovaly program na tři letní červencové večery na Horním náměstí, které rámují Olomoucké barokní slavnosti, chtěla jsem, aby byl kulturní program doplněn květinovou výzdobou a osvětlením památek,“ vysvětlila náměstkyně primátora Markéta Záleská. Umně aranžované květiny nyní skutečně nepřehlédnutelně zpestřovaly kašnu i její okolí. Pro další dva večery už mají odbornice z Flory Olomouc připravený druhý půvabný a pestrý projekt – zatímco u Arionovy kašny bude tou dobou stát pódium, květiny se přesunou blíže k e sloupu Nejsvětější Trojice. Návštěvníci se mohou těšit na květinové stěny, vhodné i k pořízení originálních fotografií.
Floristky z Výstaviště Flora Olomouc ozdobily Arionovu kašnu (ta není barokní, pochází z roku 2002 a je dílem sochaře Ivana Theimera, postavil ji na místě, kde plánovali poslední barokní kašnu s námětem ´Arion s delfínem´; to mělo ostatně město v úmyslu již od 18. století, ale ralizace se krapátko zpozdila), foto město Olomouc
Tři večery souvisí s Olomouckými barokními slavnostmi, které se konají už od 7. července každý večer v konviktu a budou zde až do 28. července představovat obnovené premiéry barokních oper či serenaty. A mimochodem, příští rok by nemuselo jít jen o tři večery, ale o víkendový program po celý červenec.
Festival připomíná 20. výročí UNESCO
„Barokní stopa v Olomouci je výrazná, co se týče architektury, umění či církevního a univerzitního působení. Letos poprvé se odehraje v rámci Olomouckých barokních slavností doprovodný program na Horním náměstí, který rámuje jejich zahájení a závěr. Chceme tím vytvořit pomyslnou předehru k příštímu roku, kdy chceme oživovat centrum města po celý červenec. A navíc si budeme v průběhu příštího roku připomínat dvacáté výročí zapsání barokního Čestného Sloupu Nejsvětější Trojice na seznam památek UNESCO,“ uvedla náměstkyně primátora Markéta Záleská.
Šest inscenací, pět přímo pro festival
Olomoucké barokní slavnosti letos trvají 24 večerů s šesti různými inscenacemi. Pět z těchto představení vzniklo nově přímo pro tento festival a zazní ve svých novodobých premiérách. „Návštěvníci zhlédnou díla často neprávem pozapomenutých barokních mistrů Karla Ditterse z Dittersdorfu, Johanna Heinricha Schmelzera, Pietra Andrey Zianiho a Františka Antonína Míči. Pravidelnou a oceňovanou součástí slavností bývá uvádění neobarokních oper vzniklých zhudebněním historických libret současnými autory. Z nich bude letos v premiéře uvedena opera Tomáše Hanzlíka Piramo a Tisbe,“ popsal za pořadatele Olomouckých barokních slavností Karel Valenta. Ze dvou oper věnovaných olomouckému biskupovi Wolfgangu Hannibalovi ze Schrattenbachu se zachovala pouze libreta. Novodobé neobarokní zhudebnění opery Piramo e Tisbe z roku 1712 současným olomouckým autorem zpracovává tragický příběh mladých milenců, kterým lásku odpírají rodiče.
Koncert pro cembalo Josefa Antonína Štěpána, foto Facebook
Jediné dochované Míčovo oratorium
Novinkou letošního festivalu je podle Valenty umístění jednoho představení do více prostor konviktu – atria, chodeb a Kaple Božího Těla. „Jde o jediné dochované Míčovo oratorium Zpívané rozjímání. V první části večera zazní také novodobá premiéra Koncertu pro cembalo Josefa Antonína Štěpána, na němž se jako sólista představí olomoucký klavírista a cembalista Martin Smutný,“ dodal Valenta. Inscenaci běžela 13. až 16. července.
Scénické oratorium ´Zpívané rozjímání´ od Františka Antonína Míči, foto Facebook
V jednoaktové Dittersově serenatě z roku 1775 Il Tribunale di Giove přednášejí bohové Apolón, Minerva, Mars a Štěstěna s podporou svých sborů jednotlivě odlišné koncepty řízení Evropy. Uvedení této novodobé premiéry bylo skvělou příležitostí připomenout si skladatele, jenž byl za svého života velmi uznáván a jehož skladba je zařazena i do katalogu 100 nejvýznamnějších děl evropské hudby prestižní společnosti Deutsche Grammophon. Ta se odehrála 7. a 8. července. To vše se již konalo, mnoho toho ale ještě zbývá…
Světové premiéry barokních serenat
Na letošním festivalu zazní v novodobých světových premiérách také dvě barokní serenaty s mezinárodním obsazením – sólisté jsou z University of North Texas, režisérem Rocc – šéf opery SND v Lublani, uměleckou vedoucí Veronika Manová. Představení 17. až 20. července se konají v arkádovém atriu bývalého jezuitského konviktu na unikátní replice barokní scény, nazvané Theatrum Schrattenbach. Rozebíratelná divadelní scéna kombinuje zadní prospekt s bočními kulisami pro dosažení dojmu perspektivy při zkráceném prostoru. Scénografie bude letos obohacena o řadu nových výměn.
Serenata ´Il Tribunale di Giove´ od Karla Ditterse von Dittersdorf, foto Facebook
Představení jsou zpívaná v italském, německém a latinském jazyce a budou opatřena projekcí českých titulků. Orchestr důsledně užívá historických hudebních nástrojů a ve vokální složce vystupují speciálně školení pěvci.
Novodobá premiéra opery: Pietro Andrea Ziani - L’Elice
Komická opera s prvky commedie del´arte zkomponovaná k narozeninám maminky císaře Leopolda I. volně zpracovává mýtus o nymfě Kalistó, zde přejmenované na Elice. Ta by jako Dianina družka měla zůstat cudná a odříkat se milostných pletek. Obzvlášť o to dbá její královský otec Lykaón. V přestrojení za dvořana se jí totiž snaží svést samotný Jupiter. Když se ho nevědoucí král snaží zahnat oštěpem, netrefí se a je proměněn ve vlka. Hříšná Elice pak Dianou v medvědici. Jupiter však tuto metamorfózu využije po svém a bere svou milenku na nebe jako souhvězdí. V závěru opery tančily balet samotné císařovy sestry… Inscenaci můžete zhlédnout 21. až 24. července.
Neobarokní opera ´Lacrimae Alexandri magni´ od Tomáše Hanzlíka, foto Facebook
Neobarokní opera Tomáše Hanzlíka Lacrimae Alexandri magni
Původní latinská divadelní hra měla být pro studenty piaristického gymnázia motivací k ctižádostivosti. Přesto děj vycházející z krátké epizody Plútarchova životopisu Alexandra Makedonského tento povahový rys spíše ironizuje. Dvanáctiletý makedonský princ si vyloží věštbu svých slz jako následek otcovy porážky ve válce. Ve chvíli, kdy vyrazí s vlastním vojskem otci na pomoc, přichází posel, aby zvěstoval otcovo vítězství. Alexandr se v tu chvíli rozpláče, protože má pocit, že se otci nikdy nevyrovná. Představení běží na závěr festivalu, 25. – 28. 7.
Výstava Hořící dramata, foto Facebook
Doprovodný program festivalu
Je to výstava Hořící dramata, instalovaná v impozantních 500 metrů dlouhých chodbách konviktu, která představuje prostřednictvím dobových grafických listů ohňostrůjná představení, hraná a odpalovaná v průběhu 17. století na dvoře středoevropských Habsburků. Technicky i finančně nesmírně náročné ohňostroje kombinovaly jednoduchý příběh se spektakulární podívanou a velice často ilustrovaly důležité historické události. V atriu Vlastivědného muzea bezprostředně sousedícího s Konviktem je pro návštěvníky opět k dispozici bar s občerstvením. Pro vzdálenější návštěvníky festivalu jsou připraveny speciální ubytovací balíčky. Všechny informace k programu, předprodeji a ubytování najdete na webu ZDE.
Uchvacující a stále přítomné baroko na střední Moravě
Ohromné množství velkých staveb i drobných památek činí z regionu Střední Morava učebnici barokního umění. Barokní sloh vznikl v 16. stol. v Itálii a během 17. a 18. století se rozšířil po Evropě. Převažujícími stavbami se stávají kostely, kláštery, dále pak paláce a zámky, píše se na stránkách strednimorava-tourism.cz. Mezi typické znaky barokního slohu patří: zdi pokryté barevnou omítkou, ornamentální výzdoba, iluze pohybu (např. kašny), asymetrie, snaha překvapit a ohromit, okázalost, mohutnost.
Interiér zámku v Náměšti na Hané, foto strednimorava-tourism.cz
Ze světských staveb zaujme především sídlo v Náměšti na Hané, které bylo vybudováno ve stylu raně klasicistního baroka, barokní sochy a sloupy (např. sousoší Panny Marie v Uničově, Mariánský sloup v Olomouci či Morový sloup v Litovli) a malebné barokní kostely, které zdobí téměř každou obec. K těm nejvýznačnějším patří např. kostel Milosrdných bratří v Prostějově, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kojetíně nebo kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hranicích. Mezi skutečné skvosty baroka patří chrámové komplexy na Sv. Kopečku u Olomouce a v Dubu nad Moravou.
Tyto krásné církevní stavby však předčí svou jedinečností světově významné památky města Olomouce, kterými jsou Sloup Nejsvětější Trojice vysoký 35 metrů a zdobený sochami 36 světců, což z něj činí nejmohutnější sousoší střední Evropy, a unikátní soubor šestice barokních kašen s antickými náměty. Z mnoha dalších početných barokních klenotů Olomouce dále nelze nezmínit budovu kláštera Hradisko, komplex univerzitních budov s jezuitským konviktem, kostel Panny Marie Sněžné a kaplí Božího těla zdobenou freskami Jana Kryštofa Handkeho a chrám sv. Michala s třemi monumentálními kopulemi... Podívejte se, kam byste se měli, pokud vás baroko zajímá, určitě vypravit.
Zámek Náměšť na Hané
Sídlo bylo vybudováno ve stylu raně klasicistního baroka s francouzskými architektonickými vlivy. Areál má půdorys čtverce s vnitřním nádvořím. Jedná se o patrovou budovu s mansardovou střechou. Interiéry jsou laděny v rokokovém stylu. Najdete zde expozice s ukázkou životního stylu vysoké šlechty. V zámku můžete také shlédnout vzácnou sbírku míšeňského porcelánu i expozici dětských historických kočárků.
Arcibiskupský palác, Olomouc
Sídlo biskupů a arcibiskupů a dějiště mnoha významných historických událostí. V honosném raně barokním paláci sídlí olomoučtí biskupové a arcibiskupové od 16. století. Roku 1848 zde byl uveden na trůn nejdéle vládnoucí Habsburk František Josef I. V palácových interiérech, bohatě zdobených freskami a štukaturou, pobýval v roce 1995 také papež Jan Pavel II. Palác patří mezi významné raně barokní stavby na Moravě. Vznikl podle projektu italského architekta Filiberta Lucheseho. Ve vnitřní dispozici podtrhuje palácový charakter stavby reprezentativní schodiště a slavnostní sály. V interiéru se dochovala původní barokní štuková výzdoba místností.
Bazilika minor Navštívení Panny Marie, Olomouc - Sv. Kopeček
Nejnavštěvovanější poutní místo v Olomouckém kraji. K chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku po staletí směřovaly kroky tisíců poutníků a i dnes patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším poutním místům v České republice. Vybudovali jej premonstráti v 17. a 18. století na místě kapličky, kterou zničili Švédové. I předtím se zde však scházely stovky věřících. Podle pověsti poutní místo založil olomoucký měšťan a obchodník s vínem Jan Andrýsek postavením kaple, kterou si na něm ve snu vyžádala Panna Marie. Unikátem chrámu Navštívení Panny Marie je jeho orientace. Hlavní osa nesměřuje od východu k západu, ale chrám je pootočen průčelím k mateřskému klášteru Hradisko. Kněz, který žehnal od oltáře věřícím, díky tomu prý při otevřených dveřích žehnal i klášteru. Dnes je věhlas poutního místa obnoven a každoročně se zde konají nezapomenutelné poutě, bohoslužby i chrámové koncerty. V roce 1995 povýšil papež Jan Pavel II. chrám na baziliku minor.
Chrám Panny Marie Sněžné, Olomouc
Typický kostel jezuitského řádu vznikl na začátku 18. století a vyniká překrásnou a velmi bohatou výzdobou interiérů. Mezi umělce, jejichž díla je zde možné spatřit, patří malíři Karel Josef Harringer a Jan Kryštof Handke. Barokní kostel Panny Marie Sněžné (vystavěný roku 1712) je součástí komplexu bývalých jezuitských školních budov. Stavba vychází z prototypu jezuitského kostela s věncem kaplí kolem hlavní lodi. Přímým inspiračním zdrojem architekta chrámu byl kostel sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, dokončený těsně před započetím olomoucké stavby.
Jezuitský konvikt, Olomouc
Budova je první jezuitskou barokní stavbou realizovanou v Olomouci podle projektu olomouckého zednického mistra a stavitele Petra Schülera, který rovněž vedl její stavbu; součástí konviktu je malý park s městskými hradbami a restaurace. Uvnitř se nacházejí fresky J. K. Handkeho. Mezi Starým a Novým konviktem je oválná kaple Božího těla, která stejně jako Nový konvikt, vznikla v 1. polovině 18. stol. podle plánů Jana Jakuba Kniebandla (1670-1730). Na klenbě kaple je freska od Jana Kryštofa Handkeho znázorňující pověst o bitvě Jaroslava ze Šternberka s Tatary v roce 1241. Tři monumentální alegorické sochy - Naděje, Láska a Víra - vytvořil sochař Filip Sattler. Nový konvikt byl postaven v letech 1721-1724 jako naopak nejmladší jezuitská stavba v Olomouci. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 a po přeložení univerzity do Brna (1778) sloužily budovy konviktu k nejrůznějším účelům. Byla zde vojenská nemocnice, lazaret a kasárna. V 90. letech 20. stol. získala a zrekonstruovala zchátralou budovu konviktu Univerzita Palackého. Dnes se zde nachází univerzitní Umělecké centrum s pěti uměleckými katedrami, posluchárnami, ateliéry a také divadelním a filmovým sálem. A zde se ostatně konají i výše zmíněné Olomoucké barokní slavnosti…
Klášterní Hradisko, Olomouc
Klášter vznikl v 11. století jako sídlo benediktinů. Ve dvanáctém století však museli členové tohoto řádu nedobrovolně odejít a nahradili je premonstráti. Hradisko zažilo řadu katastrofických událostí a několikrát bylo pobořeno. Dnes má barokní podobu a je přes 200 let sídlem vojenské nemocnice. V jedné z jeho věží je expozice dějin kláštera. Dnešní klášterní areál je často nazýván hanáckým Escorialem. Rozsáhlý komplex zaujímá plochu více než jednoho hektaru. Zatímco severní část kláštera byla vybudovaná v duchu italského manýrismu, budova prelatury je již barokní.
Kostel sv. Michala, Olomouc
Trojice barokních kopulí michalského kostela, první kopulové stavby na Moravě, dotváří charakteristické panoráma města. Kostel vznikl ve 13. století a po švédské okupaci města v 17. století prošel výraznou přestavbou. Sochy na jeho hlavním průčelí patří k nejhodnotnějším dílům olomouckého barokního sochařství. Kostel je postaven na místě původního gotického kostela podle návrhu G. P. Tencally a D. Martineliho. Interiér kostela byl částečně restaurován roku 1897; dominikánský klášter byl založen již roku 1260, později roku 1482 byla přistavěna gotická věž.
Poutní chrám Očišťování Panny Marie, Dub nad Moravou
Monumentální barokní stavba s druhou nejvyšší klenbou na Moravě. Stejně jako mnohá místa na Moravě je i toto tradiční poutní místo opředeno legendou - lidé prý do barokního chrámu Očišťování Panny Marie přicházeli obdivovat dřevěný obrázek Panny Marie, který v noci zářil. Dvě vznešené věže chrámu jsou svědky poutí, konajících se zde přes 250 let. Při jejich příležitosti se v kostele každoročně slouží slavnostní poutní mše za přítomnosti olomouckého arcibiskupa, doprovázená místním chrámovým sborem. Kostel vystavěl architekt Klíčník v letech 1734-1756. V roce 1731 byla vybudována vedle chrámu tzv. Mariánská rezidence sloužící zejména k ubytování výpomocných kněží. Později byla tato stavba spojena s kostelem zdí a dnes slouží jako fara. V okolí chrámu je rovněž umístěno několik velkých soch, jako je socha Sv.Floriána, Sv.Jana Nepomuckého a Sv.Josefa.
Sloup Nejsvětější Trojice - památka UNESCO, Olomouc
Patrně nejproslulejší památkou Olomouce je po zapsání na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO monumentální barokní sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí (na snímku je vidět skrze moderní sochy Arionovy kašky uprostřed). Jedinečné barokní sousoší, sahající do výše 35 m, vznikající v období 1716-1754, je ozdobeno více než čtyřiceti sochami. Ve spodní části se nachází kaplička. Především v projekčním řešení je nejoriginálnějším projevem svého tvůrce Václava Rendera.
Soubor barokních kašen, Olomouc
Caesarova kašna (na snímku) je nejznámější a umělecky nejnáročnější olomouckou kašnou. Její sochařská výzdoba představuje bájného zakladatele města - císaře Gaia Julia Caesara. Herkulova kašna: Autorem této kašny, druhé nejstarší z olomouckých fontán, je Václav Render, plastiku vytvořil Michael Mandík. Jupiterova kašna byla dokončena jako poslední ze souboru šesti kašen v roce 1735, kdy původní socha svatého Floriána byla nahrazena sousoším Jupitera s orlem. Autorem nového sousoší je Filip Sattler. Kašna Tritonů: Kašna se sousoším, vytvořeným podle italských vzorů, je jednou z prvních realizací olomouckého kameníka Václava Rendera (r. 1709). Merkurova kašna se sochou patrona obchodníků Merkura vznikla spoluprací Václava Rendera a Filipa Sattlera a je považována za nejkvalitnější ze souboru olomouckých barokních kašen. Neptunova kašna na Dolním náměstí je první a nejstarší ze souboru šesti olomouckých barokních kašen. Pochází z roku 1683. Na jejím vytvoření spolupracovali sochař Michael Mandík a olomoucký kameník Václav Schüler.
|
Vložil: Markéta Vančová