Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Musí se zabít, musí se žít, ruce jsou zbraně, srdce štít! Jiří Wolker nepatří komunistům, ale všem. Jeho verše vyjdou znovu

03.03.2019
Musí se zabít, musí se žít, ruce jsou zbraně, srdce štít! Jiří Wolker nepatří komunistům, ale všem. Jeho verše vyjdou znovu

Foto: Město Prostějov

Popisek: Lavička se sochou básníka Jiřího Wolkera v životní velikosti

Město Prostějov přispěje částkou 200 000 korun na vydání výboru veršů Jiřího Wolkera. „V příštím roce si připomeneme 120. výročí narození tohoto básníka. Prostějovská městská knihovna by ráda při této příležitosti vydala výbor jeho veršů. Ředitel knihovny Aleš Procházka proto podal žádost o dotaci z jednoho z dotačních titulů Olomouckého kraje, na dofinancování však potřebuje zhruba padesátiprocentní spoluúčast města,“ vysvětluje náměstkyně Milada Sokolová.

Wolkerovo dílo v mnohém utrpělo manipulací minulého režimu. „Naštěstí mnoho současných recitátorů a milovníků poezie pochopilo podstatu díla věčně mladého básníka a svou interpretací oživují původní myšlenky v díle obsažené,“ dodává ředitel knihovny Aleš Procházka.

Dememoriální deska věnovaná neznámému čtenáři v prostějovské knihovně; o tom, co to přesně znamená, píšeme v dalším odstavci

Nové ucelené vydání doprovázené ilustracemi mladých umělců tak bude výzvou nejen pro vydavatele, ale i pro čtenáře. „Vzhledem k náročnosti zpracování básníkova díla a vytvoření kvalitní publikace je třeba zahájit přípravy co nejdříve,“ uzavřela náměstkyně primátora Milada Sokolová.

Jiří Wolker sedící, snící...

Jiří Wolker je jedním z pojmů pevně spjatých s Prostějovem. A toho si jsou místní vědomi. Postupně tak dostal pamětní desku jeho rodný dům na náměstí, další připomínka vznikla pak minulý rok v knihovně, dememoriální deska věnovaná neznámému čtenáři. „Dememoriální desky vycházejí ze zvykové formy memoriálních tabulí, ale jejich podstatou je textově - výtvarný nonsens. S precizní absurditou naformulovaný text je podpořen plastikou, jež sama má paradoxní charakter. Svou koncepcí deska naprosto vybočuje z běžné produkce, atakujíc svou zdánlivou nesmyslností divákovo podvědomí a spouštějící asociační myšlení. Všední prostředí tak dostává sváteční rozměr díky instalovanému uměleckému artefaktu,“ vysvětlil autor projektu, Miloš Karásek, smysl desky.

Na počest Jiřího Wolkera je pak pojmenována i každoroční přehlídka přednesu Wolkerův Prostějov, který se letos bude konat už po dvaašedesáté. Jméno básníka pak nese i jedna z nejrušnějších ulic města. V centru města si pak můžete přisednout na lavičku, na níž zasněně spočívá jeden z významných prostějovských rodáků. Plastika básníka v životní velikosti byla zhotovena s pomocí moderních 3D technologií, díky které je věrnou rekonstrukcí Wolkerova těla. 

O básníkovi, jenž zemřel mlád dvacet čtyři let

Jiří Wolker (na snímku), celým jménem Jiří Karel Wolker, se narodil 29. 3. 1900 jako syn bankovního úředníka v prostějovské patricijské rodině. Byl jedním z nejvýraznějších a nejtalentovanějších českých básníků generace, která vstoupila do literatury na počátku 20. let.

Vyrůstal v prostředí rodinné pohody a blahobytu, chodil do skautingu a cvičil v Sokole, prázdniny trávil u babičky na Svatém Kopečku u Olomouce. Po maturitě na gymnáziu studoval od roku 1919 v Praze práva a rok navštěvoval na filosofické fakultě přednášky F. X. Šaldy a Z. Nejedlého. Horlivě se účastnil pražského literárního ruchu (nejbližšími přáteli byli Z. Kalista, K. Biebl a Antonín Matěj Píša), v letech 1922-23 byl významným členem uměleckého sdružení Devětsil.

Byl bezesporu jedním z nejvýraznějších a nejtalentovanějších českých básníků generace, která vstoupila do literatury na počátku 20. let. Jeho počátky jsou spjaty s pocity prvních poválečných let, s představou kolektivní jednoty lidských duší. Wolker se postavil do čela tzv. proletářské poezie, v níž uplatnil svou mimořádnou etickou naléhavost stejně jako stylovou originalitu. Ta navazuje na nejlepší tradice české veršované epiky, tj. na Nerudu, Bezruče, Dyka a hlavně Erbena.

Jeho dílo lze zařadit do tzv. proletářské poezie, jejímž byl nejznámějším představitelem. V dubnu 1923 u něho byla zjištěna plicní choroba - tuberkulóza, léčil ji u moře i ve Vysokých Tatrách, nakonec jí v mladém věku podlehl. Wolkerovy poslední verše byly zároveň jeho epitafem: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let.“

 

Vložil: Markéta Vančová