„Je strach žít.“ Hrůzu kolektivizace dokládá unikátní nález skrytý ve dveřích statku na Prostějovsku
27.11.2018
Foto: ČT
Popisek: Slavný film Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci popisuje hrůzy kolektivizace na moravské vesnici. Snímek, který v roce 1969 v Cannes získal cenu za nejlepší režii, se natáčel ne na Moravě, ale v Bystré u Poličky na Svitavsku.
Národní zemědělské muzeum získalo zcela unikátní předmět - nápis z roku 1957, autentický popis hrůz kolektivizace na českém venkově. Vzkaz byl vepsán přímo na dřevo při výrobě dveří, pravděpodobně truhlářem. Při řezání dřeva na podpal jej našli dědici rodinného statku na Prostějovsku. Muzeologové nápis považují za jeden z nejautentičtějších dokladů utrpení lidí na venkově.
Překvapení v podobě nápisu čekalo na dědice statku na Prostějovsku při řezání starých dveří. Jedná se o vzkaz, který napsal neznámý truhlář na dřevo při výrobě vnitřní výplně dveří. Takto vypadá přepis tužkou psaného vzkazu z roku 1957 skrytého ve dveřích:
Vzkaz na dveřích, Ptení 17. 4. 1957:
Ptení 17. dubna 1957 L.P.
Rok 1957
Republika Československá je v Ruském poddanství, Bolševická bestije řádí jak nejhroznější tifus. Komunisti (bolševici) berou násilým všem lidem majetky. Sedláky zavírají do žalářů, aby mohli zabrat statek (krund). Každého živnostníka zničili i každého malého rolníčka, ženou všechny do družstev aby pracovali společně jako na panském za roboty. Je strach žít.
|
Rozřezali staré dveře na otop a čekalo je tam překvapení
„Jednalo se o dveře z domu matky mé manželky. Už dlouho se nepoužívaly a teď jsme je rozřezali na topení. Ale uvnitř byl ten vzkaz napsaný tužkou. Obec Ptení, kde byly dveře asi vyrobeny, je nedaleko. Žádné jiné podrobnosti bohužel nemáme. Rodiče mé ženy byli sedláci a grunt u Růžičků byl největší v obci. Komunisty byli velmi poškozeni a komunisty celý život nenáviděli. Možná ty dveře vyráběl někdo spřízněný, kdo věděl, že nepřijdou do domu komunistů nebo jejich sympatizantů,“ říká pan Fiala, objevitel nápisu.
Memento hrůz kolektivizace
Předmět vzápětí nabídl Ústavu pro studium totalitních režimů, ten pak do jednání přizval také Národní zemědělské muzeum. Muzejníci ihned projevili zájem a nyní nápis na dřevě čeká na restaurování a zařazení do sbírky muzea, jako jedinečný důkaz o hrůzách komunistické vlády. „Jedná se o zcela unikátní nález, který je dokladem útlaku venkovského obyvatelstva po roce 1948. Slova „je strach žít“, kterými neznámý pisatel své poselství uzavírá, jsou mementem, odsuzujícím jeden z největších zločinů v našich dějinách, kterým kolektivizace bezesporu byla. Takto výjimečný nález bychom chtěli co nejdříve zrestaurovat a vystavit, aby se s ním mohla seznámit i veřejnost. Snad tento nález přispěje k oživení zájmu o statisíce obětí kolektivizace, kterým by se mělo dostat nejen omluvy, ale i úcty za utrpení, které musely přestát,“ říká náměstek generálního ředitele Národního zemědělského muzea Antonín Šimčík.
Co byla kolektivizace?
Kolektivizace v Československu byl proces přeměny individuálního soukromého zemědělství na kolektivní, který iniciovala a řídila Komunistická strana Československa v souladu s politickou teorií i praxí stalinismu. Hlavní fáze násilného vyvlastňování zemědělské výroby a jejího spojování do stranou ovládaných družstevních a státních podniků probíhala v letech 1948–1960, tento proces však dozníval až do roku 1989.
Zdroj TK
Vložil: Markéta Vančová