Jak komerce vytlačila kvalitu a jedinečnost ze všech pultů. Martin Štefko jako příklad. Komentář Štěpána Chába
komentář
11.08.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Hororová literatura to prostě nemá lehké
Všechno by mělo být na kšeft. Zvířata se týrají, protože z toho je dobrý kšeft. Točí se hloupé filmy, protože jde o kšeft. Vydávají se knihy, o které by před třiceti lety mnohdy nikdo ani hrábě neopřel, protože jde o kšeft. A tento komentář bude právě o knihách. Protože úroveň v literární branži upadá, všechno se řídí jen tím, co vydělá. Nad jinými aspekty už se prakticky nepřemýšlí. Na okraji přežívá pár malých tradičních nakladatelů, kteří se, snad z filosofického hlediska, rozhodli neseknout s kvalitou. Ale přežívají s bídou.
A i autoři se mění. Začínají psát účelově tak, aby je nakladatelé brali. Aby se zalíbili. Aby sepsali dílo, které vydělá. Na literární hodnotu už se většinou jen šlape. Navrch přibývají tlaky velkých nakladatelů, aby autoři psali po jejich. Nic výrazně kontroverzního. Nic těžkého. Nic příliš hutného. Zkrátka něco před spaní nebo do vlaku. Někteří autoři proto přecházejí na vlastní pískoviště. Zakládají vlastní nakladatelství.
Golden Dog Martina Štefka
Jedním z nich je Martin Štefko, který založil stejnojmenné nakladatelství. A v něm edici Golden Dog. Nakladatelství se zaměřuje na hororovou scénu s přesahy do fantasy. Tedy na scénu, která je velkými nakladateli přehlížená. A nebýt Martina Štefka stane se z hororového žánru v literatuře jen internetová záležitost bez možnosti spatřit světlo světa v knižní podobě. Protože nejde-li o klasiky jako je Stephen King, nikdo je nevydá. Obzvláště, když se o vydání pokouší nějaký zdánlivý hejhula z Kotěhůlek se svou prvotinou.
Martin Štefko kdysi sepsal knihu Mrtví kráčí po zemi. Šílené postapo plné sarkastického humoru a násilí. Jasné „béčko“, ale „béčko“, které mělo vysokou literární úroveň. Štefko jako autor už u své prvotiny jasně ukázal, že psát umí. A to velmi dobře. Následovalo obvyklé kolečko po nakladatelích. Prosím Vás, napsal jsem knihu, přečtěte si rukopis. Odpovědi, pokud vůbec nějaké přišly, byly úřednicky odmítavé. A hlavně, předpřipravené pro všechny autory, které nakladatelé odmítají. Po několika měsících hodil Štefko vidle do pole a prostě si založil vlastní nakladatelství, knihu si vydal sám… a jedině díky tomu se dostala i ke mně.
Jelikož jsem s podobnou literaturou neměl prakticky žádné zkušennosti, byl jsem nadšený. Literatura, která plyne jako když střelí. Martin Štefko, naplněný nadšením a vlastním talentem, téměř vzápětí sepsal knihu Nikdy se nepřestala usmívat. Autor změnil styl vyprávění, žánr, zahodil humor a vytvořil mrazivou atmosféru, která pohlcuje. Následovala kniha Agentura. Kulhánkovské řádění v krvi a sexu a usekaných hlav. A fungovalo to nádherné. Zase „béčko“, ale přepychové.
Do rukou se mi nedávno dostala i Štefkova poslední kniha. Pokračování prvotiny, které po tříleté přestávce naskakuje na vlak řítící se do propasti s rozhodnutím, že dno propasti je daleko. A že je čas si užít ještě nějakou tu srandu. Jeho poslední kniha zase ukazuje na Štefkův výrazný literární talent. Žádná falešná hra na spisovatele, ale skutečné prýštění svého druhu génia. Protože dát slovům smysl, dát jim spád, dát jim možnost ničit, to je jen pro skutečné spisovatele. A Štefko už sepisuje jen kvalitní literaturu z „béčkové“ scény.
A právě na příkladu Martina Štefka a jeho nakladatelství chci ilustrovat onu komercializaci literatury. Protože ve svém žánru je Martin Štefko v naší republice prostě na špici. A je v tomto případě vedlejší, že se věnuje „brakové“ literatuře (ty uvozovky u slova brakové zdůrazňuji). Protože právě Štefko se nezaprodal, nezačal psát knihy, které jsou jako instantní polévka z pytlíku, která má uspokojit všechny… ale vlastně nikoho nenakrmí. Martin Štefko je jedním z mála, který zůstává snad až militantním zastáncem toho, v co věří. A věří ve svůj talent. A dej Bůh, aby jej nemožnost šířeji prorazit nezastavila. Protože je na to sám. Velká nakladatelství mají svá marketingová oddělení. Desítky zaměstnanců. A velkou touhu vydávat jen jakési napodobeniny literatury. Ne vždy, jen u drtivé části své činnosti. Hlavně ať to vydělává jako lunapark.
Vložil: Štěpán Cháb