Překladatel je autorovým nejlepším, nejdůkladnějším čtenářem a zároveň kritikem, říká v rozhovoru Ladislav Šenkyřík

Foto: Facebook

Popisek: Ladislav Šenkyřík s Ilkou Pacovskou

Ladislav Šenkyřík je velmi osobitý překladatel, který má na svém překladatelském kontě již přes sto knih. A to většinou knih bestsellerových nebo novodobých klasiků jako je Charles Bukowski, Vladimir Nabokov nebo Ian McEwan. Je překladatelem i detektivní trilogie Volání kukačky od J. K. Rowlingové. Nyní vyšel jeho nový překlad, kniha Mrazivá hlubina, detektivní příběh ze severního Irska, jejímž autorem je Adrian McKinty.

Kniha Mrazivá hlubina je fenomén severoirské krimi literatury. Autor Adrian McKinty zase patří mezi nejúspěšnější a nejoceňovanější irské autory, co podle Vás miliony čtenářů po celém světě tolik uchvacuje?

Nejsem odborník na detektivky, tím méně na jejich čtenáře, ale rád si představuji, že v případě Adriana McKintyho spočívá úspěch především v jisté přidané literární hodnotě.

V poslední době jako by se roztrhl pytel s novými detektivkami, v čem je právě tato kniha jiná a lepší?

Autor úspornými prostředky vykresluje atmosféru života v Severním Irsku v době takzvaných nepokojů na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Poněkud tím vybočuje ze zaběhlých klišé žánru, což je zřejmě hlavním důvodem jeho nebývalého úspěchu.

Mrazivá hlubina je první díl trilogie, budete překládat i další?

Původně plánovaná trilogie se díky celosvětovému úspěchu příběhů inspektora Duffyho rozrostla do dnešního dne již na šest knih. V plánu českého nakladatelství jsou zatím první dva tituly, a budou-li mít úspěch i u nás, předpokládám, že další díly budou následovat.

Stalo se vám někdy, že po vás chtěli vaši netrpěliví známí, kteří čtou první díl a vy už překládáte druhý, vědět jak to všechno dopadne, vyhovíte jim?

Pointy knih, nejen detektivek, se přece neprozrazují a zatím jsem se nesetkal se čtenářem, který by chtěl dopředu vědět, jak román, který se chystá číst, „dopadne“.

Jak dlouhou dobu Vám zabral překlad knihy?

To je oblíbený dotaz, na který překladatelé neradi odpovídají, protože to není vůbec jednoduchá otázka. Obecně mohu říct, že jsem rád, když na třísetstránkový román je alespoň rok času. Tedy od prvního čtení do vydání knihy. To samozřejmě neznamená, že člověk celý rok nedělá nic jiného. Překladatelská práce má ale svá specifika, která je dobré ctít. K textu je třeba se vracet s časovým odstupem, nezastupitelná je práce redaktora apod.

Adrian McKinty je nositelem prestižních cen, jako je třeba Edgar Allan Poe Award nebo Ned Kelly Award, mají tyto ceny nějakou obdobu u nás?

Ano, ceny za nejlepší detektivky se udělují i u nás, je jich hned několik.

V originálu se kniha jmenuje The Cold Cold Ground, proč tedy právě Mrazivá hlubina? A prozradíte nám jména dalších dvou dílů?

Názvy všech prvních tří knih jsou citáty z písní Toma Waitse, takže český titul musí korespondovat s překladem veršů a zároveň odpovídat významově. Název „Mrazivá hlubina“ kromě toho, že dobře zní, také odpovídá atmosféře té písničky. Názvy dalších dvou jsou zatím pracovní, „V ulicích slyším sirény“ a „Ráno už budu pryč“.

Často se říká, že cizí jazyk umíte dobře, když už v něm začnete přemýšlet a nepřekládáte si v duchu každou větu. Jak vy při překladech vnímáte angličtinu, je někdy těžké nalézt ten správný výraz pro češtinu?

Lze říct, že v nalézání těch správných výrazů leží veškerý autorský, a tudíž i překladatelský um. Zároveň je třeba zmínit, že málokdy existuje jen jeden „správný výraz“. Převody stejného textu od dvou různých překladatelů se budou vždy lišit a nemusí to nutně znamenat, že jeden z nich volil výrazy špatně. Důležité je adekvátně převést literární kvalitu a společenský kontext daného díla.

Čím je zajímavý styl spisovatele Adriana McKintyho, jak dlouho vám trvalo ho pochopit?

Adrian McKinty píše úsporným stylem s velkým darem pro vykreslení dobové atmosféry. Při překladu nejde o mechanický převod slovních spojení, nýbrž o vystižení použitých literárních prostředků, jejich přetlumočení do cílového jazyka.

Kolikrát si sám knihu nejdříve přečtete v angličtině než se pustíte do překladu, nebo překládáte hned napoprvé, když původní text dostanete do ruky?

Jde-li o nabídku od nakladatele jako v tomto případě, čtu knihu poprvé, abych se rozhodl, zda ji chci překládat. Není nic horšího než překládat text, s nímž nesouzníte. Většinou ji pak čtu podruhé, než se pustím do překladu, ale u literárně méně obtížných textů nebývá takové druhé čtení nutné. Zvláště pak vzhledem k tomu, že než se kniha objeví na pultech, překladatel si ji „užije“ přinejmenším pětkrát.

Necháváte se při překladu strhnout dějem, vnímáte napětí a těšíte se na rozuzlení, anebo se soustředíte jen na překlad?

Překladatelbývá autorovým nejlepším, nejdůkladnějším čtenářem a zároveň kritikem a jeho muka se podobají těm autorským. Nenechává se tudíž při práci dějem strhnout a netěší se na rozuzlení, nýbrž usilovně pracuje na tom, aby se na rozuzlení a dějový spád mohl těšit čtenář.

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Štěpán Cháb