Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Zahraniční politika USA? Katastrofa, přiznejme si to, tvrdí filozof a dodává: Masakr byla Hirošima, Listopad ´89 žádný masakr nebyl, podívejte se do slovníku

17.03.2015
Zahraniční politika USA? Katastrofa, přiznejme si to, tvrdí filozof a dodává: Masakr byla Hirošima, Listopad ´89 žádný masakr nebyl, podívejte se do slovníku

Autor: Daniela Černá

Popisek: Václav Bělohradský na besedě v Ostravě

Masakr byla Hirošima, Listopad nebyl masakr, vyjádřil souhlas s prezidentem republiky Milošem Zemanem renomovaný filozof a sociolog Václav Bělohradský na besedě s veřejností v Ostravě. Profesor, který také přednáší politickou sociologii na Univerzitě v Terstu, mimo jiné zmínil, že v Česku existuje tradice nefungující parlamentní demokracie a věnoval se podivnému principu našich veřejných debat. Ujistil, že vyhnat politiku ze společnosti možné není a pochválil Sobotkův kabinet.

Proč rezonuje v českých médiích v takové míře skutečnost, že velký podnikatel vstoupil do politiky? Taková byla první otázka moderátora na besedě s renomovaným filozofem a sociologem Václavem Bělohradským. „Já jako Ital jsem na všechno zvyklý,“ reagoval Bělohradský a připojil zamyšlení o tom, kdo se na politické scéně ukazuje. Pak připojil i tato slova v kontextu otázky: „Tento vstup do politiky je motivovaný antipolitickým českým postojem. Otázkou je, zda si to politické strany zasloužily, nebo zda je to starý český postoj, který v jiné podobě měl v sobě i Havel.“ Šéf hnutí ANO Andrej Babiš byl pro veřejnost alternativou. „Je to začátek zajímavé historie, kterou není třeba démonizovat. Do politiky vstupují lidé, kteří tam vnášejí své povolání jako symbol nějaké efektivity. Není třeba mít blbou náladu a zoufat si. Je to jistá změna v politické hře, ale demokracie je systém změn. Změn, které nejsou destruktivní,“ dodává Bělohradský k „politickému cizinci.“

Vláda je stabilní, udělala celou řadu kroků a má jakýsi souhlas veřejnosti

Profesor se věnoval také poučení z voleb 2014. „Vláda, která vzešla z těchto voleb, je nejlepší po dlouhé době. Je to vláda stabilní, udělala celou řadu kroků, myslím, že má i jakýsi souhlas veřejnosti. Poučení z těch voleb je zase pořád to samé: Jak snadno je možné v této zemi získat konsensus na antipolitickém tématu,“ uvedl Bělohradský. „Co je to čas politiky? Připadá nám hrozně pomalý a často v nás vyvolává skandál. Je ale tak pomalý proto, že jde o čas velkých transakčních nákladů,“ doplnil. „Nenávist k politice je nenávist k nákladům nutným na to, abychom se dohodli,“ zmínil. Bělohradský v reakci na otázku také vyšel z teze, že podmínky ke spolupráci mezi lidmi nejsou zadarmo a je potřeba je vytvořit. Politika je vytvářením podmínek spolupráce a proto má vysoké transakční náklady. Upozornil i na to, že kdo přichází z podnikatelské sféry, je zvyklý rozhodovat hierarchicky. „Poučení z voleb je: „Antipolitika je pokrytecká.“ I v obyčejné rodině jsou transakční náklady a víme, jak těžké je se dohodnout,“ uvedl filozof. „V české společnosti je silný pocit, že ji musíme vyhnat, protože se identifikuje s něčím negativním. Není to tak. Ve skutečnosti je to směs způsobů, jak snižujeme transakční náklady a učíme se dohadovat. Musíme se nejdřív dohodnout na tom, že se dohodneme, a to chvíli trvá,“ vysvětlil Bělohradský. „Nevyhánějme politiku ze společnosti, ona se vyhnat nedá. Vyhánění je samo určitá politika. Jak vidíte, máme druhého koaličního partnera, který je založen do jisté míry na tom, že se vyháněla politika,“ dodal.     

K multilateralismu se musíme propracovat. Všechna impéria se zhroutila, když chtěla být jediným impériem

V reakci na otázku spojenou s pojmem globální antipolitická vzpoura, který zmínil v jednom z článků, profesor v kontextu úvah o mezinárodní spravedlnosti uvedl: „Jsme schopni ustavit nějakou spravedlnost, která není založená na tom, že jsme schopni se zničit?“ a pak dále pokračoval: „Pojmem globální antipolitická vzpoura, tím jsem chtěl říci, že se k multilateralismu musíme propracovat, protože ze světových dějin přeci jedno poučení máme, že všechna impéria se zhroutila. Zhroutila se v okamžiku, kdy chtěla být jediným impériem.“ Bělohradský také hovořil o tom, že imperiální řád nás nikdy nedovedl k míru: „Co je spravedlnost, jestli je to typ diskursu nebo vzájemného vztahu, který může být jen mezi těmi, kteří jsou si rovni v nějakém slova smyslu?“ doplnil s úvahou o tom, co nahradí rovnost teroru v mezinárodních vztazích. „Jak vidíte, americký pokus nehledě na obrovskou vojenskou převahu, kterou mají, i proto, že jejich výlohy na zbrojení jsou větší než celého světa dohromady, není příliš úspěšný. Kam se podíváme, silové řešení se nedaří. Vývoz demokracie těmito prostředky nefunguje. Přímo bych řekl, že je to katastrofa, řekněme si to otevřeně,“ konstatoval filosof.

Ráz českých debat. Hájíme to, co se dřív považovalo za špatné

Moderátor zmínil také náš „postkomunistický antikomunismus“ a dotazoval se, co ho nahradilo. „V českém kontextu vyřadit protivníka z debaty je velmi obtížné,“ reagoval Bělohradský. „Veřejné debaty české mají v sobě něco podivného,“ uvedl také filozof. Jako příklad zmínil to, že parlament byl nejméně uctívanou institucí, došlo ke zvolení Václava Klause prezidentem a v momentě, kdy se na scéně objevil prezident Miloš Zeman, byl národ opět nespokojený. „Jen zvolili Miloše Zemana prezidentem, najednou se objevilo, že musíme hájit parlamentní demokracii jako naši tradici. To, na co se dříve nadávalo, se najednou muselo začít hájit, proti nebezpečí prezidentského systému. U nás přeci není žádná tradice parlamentní demokracie. U nás je tradice nefungující parlamentní demokracie. Za první republiky žádná parlamentní demokracie nebyla,“ konstatoval Bělohradský. „U nás je tradice, jak se parlamentní demokracii vyhnout. Strany měly velmi špatnou pověst, ale jen vstoupí Andrej Babiš do politiky, najednou všichni hájí politické strany,“ dodal s tím, že tohle je český debatní styl. „To, co se považovalo za neúnosné, se najednou začne hájit proti někomu, kdo to ohrožuje,“ vysvětlil s tím, že hrozbou je pro nás vždy to, co přichází jako nové.  

Chtěli novináři zmrvit listopad? Šlo zřejmě o resentiment

Přišla také řeč na česká média a jejich zpracování tématu 25 let od Listopadu. „Chtěli novináři zmrvit výročí úmyslně, nebo se s lítostí dnes dívají, jaký udělali paskvil? zazněl dotaz z publika. „Samozřejmě, bylo to velmi nevkusné. Prezident Zeman, jestli se nemýlím, řekl, že Listopad nebyl masakr. Když se podíváte do slovníku a ani ho snad nemusím hledat, tak slovo masakr znamená zabití mnoha lidí najednou, drážďanské bombardování nebo Hirošimu,“ vysvětlil Bělohradský, pozastavil se nad tím, co všechno konstatování prezidenta vyvolalo, a doplnil, že pro listopadové události by našel jiný termín. Pak se vrátil k pocitu z loňského podzimu: „Atmosféra byla podivná, nenávistná a mám pocit, že ji charakterizoval resentiment. Jakoby tady byl nějaký mýtus, že tenkrát v roce 1989 studenti něco chtěli a nakonec se stalo něco jiného, jako by to byla zrada. V té nenávistné kampani jsem viděl pocit, že se zradily nějaké ideály.“

Ideály nebyly. Pevný obraz toho, co chceme, se tenkrát nevytvořil

Bělohradský pak pokračoval: „Já tam žádné velké ideály nevidím. Řekněme svobodná společnost nebo konec komunistické vlády, prosím, ale že by v tom Listopadu už byl zakódován obraz společnosti, kterou chceme společně budovat? Takový pocit jsem neměl. Jestli to má být kapitalistická společnost nebo jiná… Pevný obraz toho, co chceme, se tenkrát nevytvořil. Možná ta nenávistná atmosféra, házení vajíček, to všechno bylo velmi nevkusné, bylo z falešného pocitu, že se zradily ideály a Zeman je toho symbolem, ale problém je, že ty ideály tady nebyly,“ uvedl filosof. „Jediné, co jsme snad nechtěli a co je svým způsobem zrada, je rozpad našeho státu. To je ale snad jediné, co bych si mohl představit,“ dodal s tím, že hysterický pocit, že se něco zradilo, je další doklad toho, že v české veřejné mínění nemůžeme mít velkou důvěru, protože jsou tam momenty hysterie. „Chyběl tomu ironický odstup od výročí, který by měl charakterizovat tak nesamozřejmou a komplikovanou společnost jako je naše, která má tak rozpornou minulost, o kterou se navíc pořád hádá,“ uzavřel odpověď na téma loňské reflexe Listopadu 89.

Pro podpis si přišly desítky lidí

Na besedě hovořil Bělohradský také o aktuálních vydáních svých knih Mezi světy & mezisvěty a Společnost nevolnosti. V této souvislosti padla od autora také tato slova: „Mýty se rychle ve veřejném prostoru reprodukují. Do jaké míry je náš svět tvořen obíháním zpráv?“

Na besedě zazněla i tato úvaha. „Jakmile opustíme demokracii, musíme se spojit se strachem nebo s iluzí. Já jsem pro demokracii, to je takový systém, jehož nejpřirozenějším žánrem je fraška. Je to všední systém, kde chvíli vládne ten, pak onen. Musíte přesvědčit lidi, volby jsou také fraška a lidé k nim ani nechodí. Pořád je to ale lepší než budovat ideu, že já ve spojení se strachem společnost sjednotím.“ Pro podpis od filozofa do nové knihy si přišly desítky lidí.

Daniela Černá

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace