Jak by dopadl odsouzený psychiatr Cimický, nebýt prezidenta Zemana

Foto: Hans Štembera

Popisek: Psychiatr, spisovatel, překladatel, dramaturg a scenárista Jan Cimický

NEDĚLE TOMÁŠE VODVÁŘKY: Prezident Miloš Zeman si zaslouží poděkování. Občas se totiž stane, že banální a jinak zamýšlený čin spustí proces, který v konečném důsledku způsobí cosi zcela jiného.

I těm, kteří nejsou medicínsky vzdělaní, po zaznění jména MUDr. Jan Cimický vytane na mysli člověk, který je i přes svůj vysoký věk usvědčen a odsouzen ze sexuálních útoků na své pacientky či studentky a adolescentky. Soudní výrok jej zbavuje svobody na pět let a nařizuje zákaz lékařské činnosti na dobu deseti let. Vzhledem k věku je to pro činnost ve zdravotnictví konečná.

Shrňme krátce historická fakta. MUDr. Jan Cimický, autor řady literárních publikací, známý rovněž svým vystupováním v televizních pořadech, byl v roce 1996 odvolán nadřízeným z místa působení v Psychiatrické nemocnici Bohnice, a to za sexuální zneužívání pacientek. Poté si založil vlastní lékařské zařízení s názvem Modrá laguna, kde dále působil jako soukromý psychiatr.

Vše by šlo svým přirozeným tempem, pokud by jej prezident Miloš Zeman nenavrhl v roce 2021 na státní vyznamenání.

Malá vsuvka – měl jsem za to, že jedinec, který má dostat významné ocenění za svou práci, je před tímto aktem podroben pečlivému zkoumání, jestli v jeho profesním životopisu není nějaká šmouha. Pokud by se tedy kancléř Vratislav Mynář více věnoval této činnosti, a ne svým pochybným aktivitám, nemuselo dojít k řetězci událostí.

Po zveřejnění jména si dodala odvahy jedna z jeho pacientek a zveřejnila svou zkušenost s MUDr. Cimickým, zejména tu, která se týkala jeho „terapeutické činnosti“. Šlo o pověstný kamínek, který spustil lavinu, a konečné číslo čítá několik desítek žen, které se odhodlaly zveřejnit vše, co se dělo v ordinaci. Podrobný popis přinesly nedávno Novinky.cz.

Je to velmi výživné čtení, spíše pro silné povahy. Není složité diagnostikovat pana doktora Cimického, který nepotřeboval pouze ukojit svůj pohlavní apetýt, ale mít přitom pocit absolutní moci nad ženou, tedy jasná úchylka od normálního vnímání sexuálního aktu. Tragické na tom je, že šlo o pacientky, které za ním přicházely psychicky rozhozené, v depresi či jiných závažných stavech, a on místo pomoci prováděl cosi, co je absolutně nepřípustné i v situaci mimo ordinaci lékaře. Je s podivem a pro doktora Cimického svým způsobem štěstí, že ani jedna z nich po jeho „léčbě“ nespáchala sebevraždu, či se o ni aspoň nepokusila.

Tato kauza přispěla ke změně vnímání sexuálních predátorů ve společnosti. Řada žen, které prožily podobnou zkušenost a z přirozeného studu to zatajily, našla odvahu ke zveřejnění svých zážitků bez toho, aby se bály všeobecného opovržení. To proto, že do té doby to často končilo zlehčováním celého činu a projekcí na postiženou ve smyslu „kdo ví, jak to bylo a jestli si to tak trochu nezasloužila“.

Miloš Zeman tak přispěl ke státnickému činu tím, že obrazně řečeno „uvolnil stavidla“ zveřejňování podobných činů, i když to jistě původně v úmyslu neměl a mít nemohl. Sexuální predátoři byli, jsou a budou, na tom se toho moc nezmění. Ale od doby Jana Cimického a jeho nezdařeného laudatio vědí, že jim to nemusí tak snadno projít. V tom je přínos bývalé hlavy státu nezpochybnitelný a pro společnost významný.

Vložil: Tomáš Vodvářka