Kdo konečně řekne, že císař Trump je nahý? Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Se svolením whitehouse.gov

Popisek: Prezident USA Donald Trump

Demokracie má své přednosti, ale rovněž své slabiny. Například čtyřletý mandát, jenž je de facto neprůstřelný.

Není třeba podrobně sledovat politické komentáře, zprávy v médiích či publicistiku, aby kdokoli, kdo uslyší jméno Donald Trump, tak nějak pozdvihl obočí či ramena.

Jedna ze světových velmocí, k níž jsme ještě za socialismu vzhlíželi jako ke svatému grálu skutečné demokracie, má v čele jedince, který čím dál jasněji projevuje prvky rozpadu osobnosti. Zpočátku ojedinělé hlasy začínají nabývat na výrazném počtu, a to nejen v diskuzích na internetu, ale i u těch, jejichž profese umožňuje celkem přesný odhad i na dálku (ZDE).

Útoky na kohokoliv, kdo momentálně nesdílí jeho rozmar, jeho agrese vůči jedincům, kteří vznášejí dotazy (v demokracii zcela legitimní) na podobu domácí i zahraniční politiky a evidentní prudké změny nálady. Noční nespavost, kterou řeší smrští poznámek na sítí Truth Social, zřetelná fiaska jeho zahraniční politiky a mnoho dalších ukazatelů svědčí pro to, že lékaři, jež u něj popsali výše uvedený „pokles kognitivních schopností“ , mají pravdu.

Přední americký publicista Timothy Snyder současnou etapu dějin USA nazývá sebevraždou velmoci (ZDE). Uvádí několik příkladů posledních měsíců, kdy třeba výhrůžky Íránu, že její civilizaci zničí, jsou pro USA destruktivní a psychologicky sebezničující. (Čímž samozřejmě neobhajuje hnusný režim, který vraždí své občany jen proto, že nesouhlasí s momentální rigidní a tupou teokracií.)

Ukrajinský prezident už dávno pochopil, že výroky presidenta USA nelze brát vážně, ten ruský a čínský z něj mají nepokrytou legraci.

V normální demokracii by byl dávno odvolán před koncem svého mandátu, a to z důvodů uvedených lékaři a škodlivostí pro USA. Je jisté, že řada republikánů tuší katastrofickou prohru ve všech dalších volbách a současně se obávají vystoupit proti agresivnímu vůdci. Možná se ještě snaží cosi urvat, dokud to jde.

Ztratit kognitivní schopnosti ve vyšším věku (tedy být dementní) není ostuda, ale nemoc, která může postihnout kohokoliv. Ostudou je, že takto chorobný jedinec může vládnout 360 milionům občanů rozvinuté země. A katastrofou je fakt, že takto postižený jedinec má kódy k odpálení jaderných zbraní.

Najde se někdo odvážný z řad republikánů, který stejně jako to pověstné dítě v Andersenově pohádce konečně zvolá, že císař je přece nahý?

Vložil: Tomáš Vodvářka