Co s nenažranými lékaři. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Pixabay

Popisek: Úhrady ve zdravotnictví - ilustrační foto

Reportéři ČT dne 11. 5. 2026 provedli průzkum ordinací se zaměřením na vybírání peněz „navíc“. Reportáž se týkala problému, s nímž se setkává český pacient poměrně často.

I když vytáhne kartu zdravotní pojišťovny s tím, že si tedy řádně platí své zdravotní pojištění, jsou po něm požadovány peníze navíc fromou různých vstupních poplatků, balíčků apod. Nutno říci, že některá zdůvodnění představitelů větších zdravotnických zařízení byla oprávněná a jiná naopak úsměvná.

Vedení recepce, tedy jakási distribuce příchozích či volajících, skutečně nemá oporu ve výčtu výkonů, jež jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. A jistě každý pochopí rozdíl mezi čekárnou s tvrdou lavicí v přítmí a polstrovanými křesly s televizí, wi-fi apod. Argument, že to nemocný nepotřebuje, neobstojí, podobné poplatky hradíme dnes a denně všude, i když je nevyužíváme. (Pacient má možnost nalézt tu první, pokud se mu to zdá předražené). V menších ordinacích toto vše provádí sestra a to ji zdržuje od ostatní práce. (A věřte mi, že někteří pacienti mají pocit, že desetiminutový rozhovor s ní o svých potížích není naprosto oprávněný, a mnohdy se tvrdě dožadují konzultace s lékařem, který se v tu chvíli věnuje jinému pacientovi).

Naopak argument poplatku za zasílání receptů přes SMS jako nadstandart je směšný, neboť jde o výkon mnohem méně zatěžující a mnohem rychlejší než papírový (ten snad již neexistuje, nebo o tom nevím).

V celém pořadu, kde byl dán hlas všem stranám (lékaři, pacienti, mluvčí VZP, předseda Sdružení ambulantních specialistů či prezident ČLK), bohužel nezazněl naprosto zásadní fakt, který je vlastně meritorní. Předem se omlouvám za následující složité vysvětlení, bez něhož však celý problém pochopit nelze.

Každý nemocný má právo být ošetřen ve smluvním zařízení své pojišťovny, a to výkonem, který je uveden v tzv. číselníku výkonů a který je pojišťovnou ohodnocen imaginárním pojmem bod, což je veličina nabývající každý rok jiného finančního ohodnocení.

Každý lékař, pracující jako ambulantní specialista, má tzv. historickou úhradu na jednoho svého nemocného za rok. Tedy částku, kterou když překročí, nedostane zaplacenou. Totéž se týká předpisu léků, drahých nutných laboratorních vyšetření atd. S výší této historické úhrady nelze prakticky hnout.

Řečeno jasněji. Částka na léčení jednoho nemocného v daném roce je třeba 1000 korun. Pokud lékař léčí třeba za 900 korun, dostane uhrazeno vše, ale za rok bude mít onu historickou úhradu těch devět stovek. Lékař, který léčí za 1100 korun, dostane tisícovku, takže tu stokorunu navíc platil fakticky ze svého. A v příštím roce nedostane víc než těch 1000 korun. (Pro hnidopichy uvádím, že se ona průměrná roční částka o cosi navyšuje, ale prakticky nikdy nekopíruje ani inflaci, v letech covidu šla dokonce dolů.)

Když kupříkladu nemocný přijde na rehabilitační zařízení v lednu, dostane se mu adekvátní péče. Pokud stejný nemocný přijde do stejného zařízení v listopadu, v případě jeho přijetí je léčen bez úhrady ze strany pojišťovny, protože jeho limit byl už v lednu vyčerpán. Stejný princip platí ve všech ambulancích v terénu.

Tento systém je u nás zaveden již léta a nikdo jej neřeší. I proto lékaři, zvláště u velkých ambulancí s více lékaři a sestrami, vymýšlejí, jak snížit výše popsané ztráty. Mnohdy na hraně legality, mnohdy i za ní. Ujišťuji vás, milí čtenáři, že diskuze s majitelem nemovitosti ohledně zvyšování nájmu každý rok jsou krátké a jednosměrné.

Zatímco v jiných odvětvích je práce navíc běžně placena a nikdo se nad tím nepodivuje, lékaři jsou ve stejné situaci líčeni jako nenažraná sběř, jež je schopna z nemocného strhnout i jeho kabát.

Možná by místo hrozeb drakonických pokut (skutečně platí vyhláška, že za třeba 200 korun navíc může krajský úřad udělit pokutu do výše jednoho milionu korun – schválně vypsáno, aby bylo jasno, jaká je to absurdita) měl ministr zdravotnictví vymyslet způsob, jak uhradit veškerou racionální péči, aniž by lékaře nutil k různým obezličkám.

Nebo možná přiznat, že vzhledem k tragické situaci ve zdravotnictví, kdy z terénu mizí ambulantní specialisté, by bylo vhodné tuto složku nějak posílit, aby se čekací doby zkrátily z měsíců na týdny či dny. Třeba jen tím, že bude uhrazena veškerá racionální a účelná odvedená zdravotní péče. Pojišťovny mají dostatečně sofistikovaný software, aby to i na dálku kontrolovaly.

Ale to jsem trochu sklouzl do oblasti sci-fi…

Vložil: Tomáš Vodvářka