O pošetilosti mocných. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Planeta Země v rukách mocichtivých

Nejde o známý francouzský film s Louisem de Funesem v hlavní roli. Jde – bohužel – o současnou realitu, do níž jsme byli v posledních pár letech vrženi, a to – opět bohužel – z naší vůle.

I ta nejstručnější dějeprava zmiňuje doložené historické epochy, v nichž si někdo myslel, že buduje říši, která jej nejenže přežije, ale bude trvat tisíce let. Faraóni, Babylóňané, Alexandr Veliký, věčný a neporazitelný Řím atd. Napoleon a jeho tažení přes Evropu do Ruska, ve století minulém rovněž původně plánovaná tisíciletá Třetí říše. Všechny tyhle epizody trvaly z hlediska hvězdného času jen nepatrné úseky, bohužel při jejich realizaci zemřely stamiliony lidí, a to jen protože si někdo myslel, že jejich zničením a smrtí dosáhne své historické nesmrtelnosti.

Mělo to vždy stejný průběh, který známe z onkologie. Zprvu malý nádor, který je snadno přehlédnutelný, se začne zvětšovat a utlačuje okolí. Zdravá tkáň ustupuje, zaniká, nádor se posléze cévami rozšíří do celého těla. Celý organismus je jím zachvácen a strádá. Ten původní nádor mezitím svým zběsilým růstem uvnitř degeneruje, podléhá nekróze a často není k nalezení. Metastázy však své dílo nakonec vykonají a jeho nositel zemře, spolu s původním nádorem i jeho vzdáleným šířením.

Všechny výše vyjmenované, zdánlivě neporazitelné a věčné říše se dávno propadly do zapomnění, pokud z nich něco zbylo, pak jen nějaké nepatrné vykopávky či historické zápisy, určené jen badatelům. Což je věčná škoda, protože právě výše uvedené by mělo být zdrojem poučení pro všechny generace, že průběh těchto dějinných vzepětí, trvání a zániků je univerzální a neměnný.

Doposud nejhorším pokusem byla nacistická Třetí říše, která trvala zhruba dvanáct let. Dle střízlivých odhadů stála její existence 60 milionů životů. Dalo by se předpokládat, že právě tato skutečnost a konec Hitlerovy epochy budou poučením pro současné vládce světa, že by měli změnit modus vivendi a začít budovat svou říši na zcela jiných principech.

V čele Číny stojí člověk, který se stará o co největší kontrolu svých obyvatel, a to způsobem, že by George Orwell nevěřil, že je něco takového možné. Čína, která se za posledních padesát let změnila  ze zaostalé země díky expanzi a krádežím technologií ve stát, jenž si nárokuje cizí území, který neustále chřestí zbraněmi vůči na ni nezávislé zemi, kde na malém ostrově zůstává jako raison d´etre demokracie, což je faktor, který vládci Číny jistě zvedá jeho krevní tlak.

V jiném konci světa je zaostalá země, v níž lidé hynou nedostatkem zdravotní péče a přebytkem alkoholu. Země, která prakticky nevyrábí nic, co by bylo schopné jakékoli konkurence (opravdu byste si koupili ruské auto nebo televizi?). A tak jedinou možností jeho vládce je expanze, dobývání a ničení cizího území a vraždění tamních obyvatel. Ví tento člověk, že i kdyby v současné době tímto způsobem dosáhl nějakého územního zisku, půjde jen o přechodnou záležitost, protože Rusko jako mocnost se rozkládá zevnitř a bude se štěpit na menší územní celky, jelikož málokterá z malých, zcela odlišných etnických skupin bude chtít být součástí chcípajícího celku?

Na opačném konci světa se objevil jedinec, který se k těm dvěma výše jmenovaným blíží neuvěřitelným tempem. Je to poprvé od roku 1787, v němž byla napsána Ústava Spojených států amerických, kdy dominuje této zemi destrukce její donedávna ukázkové demokracie. Do jejího čela byl zvolen jedinec, který je schopen v jedné větě popřít právě vyslovené. Jedinec, jenž vyhlašuje jako normativ připojení části území svrchovaného státu k USA s tím, „že ho potřebuje“. Chová se úplně stejně jako zmíněný čínský císař a ruský car.

Jsme svědky pošetilosti mocných. Politický a společenský systém těchto tří zemí včas nerozpoznal nebezpečí, které tito jedinci znamenají. Stejné to bylo i v Německu v roce 1933, kdy jen malá část intelektuálů rozpoznala blížící se katastrofu, byli však přemoženi a umlčeni masou, jež byla zoufale krátkozraká a dala führerovi do rukou absolutní moc.

Zdá se, že se svět nepoučil. A že stačí málo, aby ta katastrofa třicátých a čtyřicátých let 20. století přišla znovu, mnohem silnější a ničivější.

Ve světě stoupá spotřeba antidepresiv.

Vložil: Tomáš Vodvářka