Ministerský armagedon českého zdravotnictví. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Hans Štembera

Popisek: Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek

Ministr Válek dle zpráv nechal svému nástupci časovanou bombu v podobě zhruba dvacetimiliardové sekery pro rok 2026. A bude nejspíš hůř a hůř…

Článek je ZDE a není důvod autorovi nevěřit. Jelikož se tento problém týká absolutně každého občana naší země, je nutné se ptát, proč tomu tak je a co to ve svých důsledcích znamená.  Dovolím si laskavému čtenáři nabídnout svůj pohled.

1. Za posledních zhruba patnáct let jedině pan Adam Vojtěch nebyl v křesle ministra zdravotnictví současně předtím ředitelem či aspoň primářem velké nemocnice. Všichni ostatní byli v rámci změn vládních postů katapultováni do čela resortu a po skončení ministerské mise se do svých funkcí vrátili. Ačkoli je to proti smyslu zdravotního systému, který je založen, aspoň deklarativně, primárně na prevenci a co nejlevnější účinné léčbě, šlo maximum navyšování financí do nemocnic. Je tedy z tohoto úhlu pohledu naprosto logické, že stávající ministr při vědomí, že musí nejvíc přihrávat tam, kam se bude vracet, bude forsírovat segment nemocnic.

Nic proti tomu, přejme nemocničním lékařům slušné platy a nám všem efektivní metody léčby. Nicméně v celé ČR existuje řada zcela zbytečných malých nemocnic, kde se provádějí jen malé či žádné výkony, a jeiichž existence je tedy přinejmenším sporná. Jakýkoli pokus o jejich zrušení, restrukturalizaci na lůžka následné péče apod. je provázen zuřivými protesty obyvatel, kteří jsou za svou nemocničku ochotni snad položit i život. Starosta, který by na možnost změny místní nemocnice kývl, by si další den hledal práci mimo region.

2. Drobnou mrzutostí zůstává fakt, že když někde na jednu hromadu cosi přihodíme, musíme vzít z té druhé. Praktičtí lékaři jsou mimo tyto hrátky. Mají svou kapitační platbu (měsíční příděl financí na jednoho pacienta bez ohledu, jestli je v čekárně obden, nebo tam dvacet let nepáchne). Nemocnice mají své DRG platby, a pokud je management šikovný, není důvod k podstatným obavám, mají své jisté. Navíc nemocniční lékaři mají své odbory, odborové kluby a jsou schopni dát se celkem rychle dohromady.

Zbývá segment ambulantních specialistů. To jsou ti, o kterých odcházející ministr údajně prohlásil, že jsou spokojeni, protože neprotestují. Faktem je, že jde skutečně o velmi roztříštěnou skupinu, která nemá jednotné zastoupení. Komora sice deklaruje jakousi snahu jim pomoci, avšak musí kopat za všechny lékaře, a to do jisté míry zeslabuje případný protest. Ve Sdružení ambulantních specialistů zase zdaleka nejsou všichni.

Pak ještě existují menší sdružení, třeba ambulantní gynekologové apod., což dále rozmělňuje jednotu tohoto segmentu. Už jen tento samotný fakt logicky znamená, že spojit se do jednotného protestu je velmi pracné. Námitka odcházejícího ministra, že ambulantní specialisté neprotestují, a tudíž jsou nejspíš spokojeni, je krystalické chucpe. On dobře ví, že se nenajde podstatná skupina, která by vyrazila do Prahy, ozbrojená sudlicemi a řemdihy, aby třeba rozmlácením oken ministerstva dala najevo svou nespokojenost.

3. Poslouchal jsem onehdy debatu v Otázkách Václava Moravce, kde byli Vlastimil Válek, nejspíš budoucí ministr Adam Vojtěch a dvě poslankyně parlamentu. V devadesátiminutovém rozhovoru nezazněl termín ambulantní specialista ani jednou. Opakuji – ani jednou. Zdá se, že tento segment pro ministry zdravotnictví neexistuje vzdor nářkům obyvatel, že sehnat specialistu je na úrovni druhé ceny ve Sportce.

To vše v okamžiku, kdy je cena bodu pro specialisty už druhý rok SNIŽOVÁNA (vzdor inflaci atd.). Je sice navyšována cena práce (objasnění tohoto principu je nad možnosti rozsahu blogu), nicméně přijmy specialistů se prostě nenavyšují ani o tu inflaci. Připomínám, že ambulantní lékař v terénní praxi je povahou své práce nejblíž živnostníkovi, platící nájem, sestry, kdejaké poplatky apod., jemuž je však zapovězeno určit si cenu své práce.

4. Jediným vkladem odcházejícího ministra zůstává vyhláška, která umožní státní správě za kupř. vybraný vstupní poplatek ve výši 200 korun udělit danému zařízení až milionovou pokutu. Což je jistě krok zcela zásadním směrem, který umožní zlikvidovat třeba posledního specialistu v daném oboru v široké oblasti. Úředník si zapíše další zářez na pažbě, nahlašovatel prožije krátký orgasmus a zhruba 15 tisíc lidí ztratí svého už tak málo dostupného lékaře. Takže je třeba panu primáři Válkovi srdečně poděkovat a ujistit ho, že jestli toto je pravicová politika, proklamovaná TOP 09, pak se nelze divit posledním volebním výsledkům.

5. Zdravotní pojišťovny velmi záhy vyčerpají své rezervní fondy. Logický závěr bude ten, že začnou sosat peníze v tom nejsnáze dostupném klondajku. A tím jsou opět ambulantní specialisté. Málokdo z pacientů ví, že každému lékaři jsou pečlivě počítány náklady na jeho preskripci, nákladná doplňková vyšetření apod. Pokud v běžícím roce tyto své náklady navýší, jsou mu po porovnání s předchozím rokem dány k úhradě.

Argumentace, že lékař nemá nejmenší vliv na cenu léčiv (které se i v průběhu roku mění), nemá vliv na cenu třeba magnetické resonance (kterou pacienti tvrdě vyžadují, jsouce ujišťování, že jim bude poskytnuta do 14 dní bez ohledu na to, je-li toto vyšetření indikováno, či ne), je pravidelně pojišťovnami oslyšena. Výsledkem bude velmi striktní omezení péče, zhoršení dostupnosti (je samozřejmě lepší starat se o stávající již vyšetřené nemocné, než riskovat nové příchozí s nutností jejich vyšetření a monitorace).

Řešením je de facto zákaz postu ministra pro jedince, jejichž intimní vztah k nemocnici, ať už ve formě ředitele nemocnice, či minimálně primářského postu, je nosným raison d´étre.  A možná se vrátit k axiomu, že prevence, kterou poskytují praktičtí lékaři a mnozí specialisté, je skutečně levná a žádoucí.

Vložil: Tomáš Vodvářka