František Jureček, ten, který dal krásu černé Ostravě. Časosběr
05.10.2025
Foto: Se svolením Radky Vosáhlo
Popisek: Galerie výtvarného umění v Ostravě
Ostravu míváme stereotypně spojenou především s doly, šedivostí, prachem a rázovitými lidmi. Ocelové srdce monarchie a později Československa.
Ale i Ostrava má své jedinečné výjimečné osobnosti, které ji proměnily, povznesly a dodaly jí krásu. Ve městě, kterým protéká řeka Ostravice, jsem byla hned několikrát. Samotnou mě překvapilo, jak je ta „černá“ Ostrava ve skutečnosti zelená, místní náplavku považuji za jednu z nejhezčích, jaké jsem kdy viděla.
Nedivím se místním, že sem chodí na procházku, běhat nebo venčit psy. Nebo areál Dolních Vítkovic, co se z unikátního průmyslového centra stal mimořádnou technickou památkou, která nachází využití i v rámci společenských aktivit. Na „ostravské Hradčany“ mířím skoro při každé návštěvě. Na věhlasné Colours, pestrobarevný hudební festival uprostřed ocelového srdce města, jsem se ještě nepodívala.
Historie města na hranici Moravy a Slezska bývá vyprávěna skrze těžbu uhlí a výrobu oceli, hlavně po roce 1945. Ale i dříve se tu rodily osobnosti, na které se i kvůli bouřlivým dějinám 20. století zapomnělo. A to je velká škoda. S dnešním výročím nastal čas tento dluh napravit a představit muže, kterému Ostrava vděčí za umění. I když to asi mnohé překvapí.
František Jureček se narodil na začátku podzimu, 24. září roku 1868, v Moravské Ostravě. Dnešní Ostrava totiž vznikla sjednocením Slezské Ostravy a Moravské Ostravy až v roce 1941. Na levém břehu Ostravice, která obě historické země tradičně dělila, patřila rodina Jurečkových k místní honoraci, František Jureček starší byl nejen spolumajitelem cihelny na Fifejdách, ale jeho společnost stavěla i místní jatka. Účastnil se národoveckého boje o výstavbu národních domů, což byl v 19. století kolorit Národního obrození. V roce 1894 byl otevřen Národní dům, což místní Němci nenechali jen tak a postavili si svůj Německý dům jen o pár metrů vedle.
U Národního domu se ale musíme na chvilku zastavit, protože právě tady byl položen základ kulturní činnosti klanu Jurečků. František junior byl jistě přítomen otevření neorenesanční budovy, která se stala základnou vlastenecké kultury ve městě. Kromě přednášek, plesů, výstav a veselic sloužila i jako sídlo hned několika českých spolků. Život v domě byl doopravdy různorodý a přivedl do něj osobnosti jako cestovatele Emila Holuba, literáta Jaroslava Vrchlického či písničkáře Karla Hašlera.
Nebylo pochyb, jaká kariéra dědice stavařského impéria čeká. Mezi lety 1874 a 1879 navštěvoval obecnou školu v Moravské Ostravě, ve studiu pokračoval na reálných školách, nejprve v Opavě, a poté na německé reálné škole v Moravské Ostravě. I když jste byli hrdí vlastenci, rozhodně to neznamenalo, že nemůžete děti poslat do školy, kde je hlavním jazykem němčina. Devatenácté století bylo sice národnostně vyhrocené, ale také přirozeně bilingvní. A díky tomu se třeba české talenty mohly uplatnit v hlavním městě monarchie.
Sem vedly i kroky mladého Františka Jurečka, který ve Vídni působil v letech 1893 až 1890 jako stavitelský příručí. Zde také vykonal závěrečnou stavitelskou zkoušku a po návratu do Ostravy se zapojil do chodu firmy svého otce. Na rodinu se u Jurečků vždy spoléhalo, zejména když z harmonického svazku rodičů vzešlo celkem pět dětí. Jedna ze sester si za manžela vzala přítele a blízkého spolupracovníka svého bratra, architekta Otokara Béma. Puzzle do sebe zapadlo.
V polovině března 1898 byl položen základní kámen ostravského reálného gymnázia. František stavěl, Otokar navrhoval a spolupráce švagrů byla tak výborná, že stavba byla dokončena za neuvěřitelných šest měsíců. A to byl jen začátek. Dalším společným počinem byla budova Občanské záložny, následoval Klášter Milosrdných sester III. řádu sv. Františka. Tento řád se skutečně vyznačoval „milosrdenstvím“, tedy péčí o nemocné. Jak v místní nemocnici na Fifejdách, tak po domácnostech. Celkem devadesát sester teď dostalo místo, kde si mohly po své důležité a přínosné službě v klidu odpočinout.
Jurečkovi samozřejmě stavěli také nájemní domy, i ve svém sídle pronajímali několik bytů. Město bouřlivě rostlo a reality vynášely takřka pohádkově. Stavitelská firma formovala tvář centra města, jejich nájemní domy jste mohli najít na dnešní třídě Československých legií a na náměstí Svatopluka Čecha. V roce 1902 se po smrti otce stal František junior hlavou rodu i celého impéria.
Obchodní úspěchy byly ohromující, ale stavitel Jureček měl také svou vášeň. Každý bohatý člověk nějakou má, zde to bylo umění. Svou pozoruhodnou sbírku rozšiřoval závratným tempem a snažil se přesvědčit k tomuto druhu utrácení peněz i ostatní. Ve zkratce by se jeho postoj dal shrnout tak, že přemlouval k nákupu umění bohaté bankéře, a pak jim vysvětloval, že nejvhodnější je díla vystavit a na výstavy vodit školáky.
Jureček umění rozuměl a nespokojil se v něm s průměrem. Když se v roce 1919 nechal portrétovat, bylo to od jednoho z největších malířů českého původu Maxe Švabinského. Marně byste ale čekali obrovský obraz ve stylu olej na plátně. Portrét byl načrtnut na papír tuší. Perokresba má úchvatné propracování, když se na ni díváte, máte pocit, že vás František z křesla pozoruje. Dnes ji najdete ve sbírce Galerie umění v Ostravě.
Jenže v Ostravě neexistoval pro výstavu uměleckých děl žádný vhodný prostor. Což je, uznejte, pro nadšence se stavební firmou velká potupa, když sám vlastníte velkou sbírku obrazů, kreseb a plastik, kterou chcete představit veřejnosti. Se svým přítelem Aloisem Sprušilem pravidelně navštěvoval pražskou Moderní galerii a právě tyto návštěvy ho přivedly na myšlenku, proč se nepokusit něco postavit v Ostravě. A jelikož byl stavitel mužem činu, postoupilo se k realizaci.
K založení Spolku pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě došlo 24. leda 1923. Bylo žádoucí, aby budoucí výstavní síň měla i patřičnou architektonickou úroveň, takže následovalo vyhlášení soutěže na její návrh. Jedním z porotců, na němž závisel výběr, byl i věhlasný architekt funkcionalismu Bohuslav Fuchs.
Za vítězným projektem stáli architekti František Fiala a Vladimír Wallenfels. Návrh plně respektoval místní ráz architektury a kombinace cihel, pravých úhlů a velkých skleněných ploch působí dodnes opravdu krásně. Vnitřek byl navrhnut přesně na míru pro výstavy, velký sál má úctyhodné rozměry osm metrů na jednatřicet. Tak se zrodil Dům umění v Ostravě. Budova byla slavnostně otevřena 13. května 1926, takže příští rok se v Ostravě konala velká sláva, před kterou umělecké srdce procházelo velkou rekonstrukcí. K výročí se veřejnosti otevřelo v plné slávě a lesku.
Vrcholu svých plánů se ale František Jureček nedožil. Vášnivý sběratel umění, který dostal Ostravu na mapu uměleckého světa, zemřel před sto lety, 5. října 1925. Zůstala po něm rozsáhlá sbírka, čítající 113 položek, která se stala základem dnešní umělecké sbírky galerie.
Někoho by možná také překvapilo, kde sběratel našel poslední místo svého odpočinku. Urnu s popelem, doplněnou jeho bustou, najdete v jednom ze sálů v Domě umění. Dá se tak říci, že František spočinul ,,doma“, nedaleko sbírky, kterou celý život budoval.
Město uhlí a oceli se díky osvícenému staviteli dostalo na mapu uměleckého světa, bez něj by se zcela jistě nestalo cílem cest takových umělců, jakými byli Jan Zrzavý, Václav Špála či Rudolf Kremlička.
Takže se v příštím roce chci podívat do Ostravy znovu. Vidět Dům umění s Jurečkovou sbírkou v plné kráse bude jistě zážitek. Nevynechám ani pietní koutek, Františku Jurečkovi se sluší poděkovat. Za tuto jedinečnou stavbu, za celou Ostravu i za všechny, které bohatý nadšenec podpořil.
Zdroje: Wikipedia, MSK Historie & já (ZDE), Galerie výtvarného umění v Ostravě (ZDE a ZDE), Historická Ostrava (ZDE), Encyklopedie města Ostravy (ZDE)
Vložil: Radka Vosáhlo