Ubohá Margit, vždyť měla v pácu ministerstvo... Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Se svolením A11 TV

Popisek: Poslankyně ANO Margita Balaštíková

„Tak dlouho se zaklekává, až se nakonec klekne,“ řekla by možná pověstná teta Kateřina po zjištění, co se v ANO děje.

Mám rád český humor, je podobný židovskému a je jen málo uchopitelný jinými národy. Umíme si dělat srandu ze sebe a také velmi vtipně s porcí ironie a černého humoru z věcí vezdejších okolo nás.

Je to samozřejmě kapka v moři předvolebního klokotu, jméno torpidní poslankyně ANO Margit Balaštíkové dnes zná každý, kdo si pustí zprávy či koukne do kompu. Za rok to budou jen promile, vstanou noví bojovníci, noví zaklekávači atd.

Internet se baví, jsa zaplaven odkazy na onu „válku Roseových“ (například ZDE). 

Ne že by Margit byla první rozlícenou ženou, která jsouce ponížena náhradou za mladší a nejspíš atraktivnější u stolu i v loži, provádí neskutečné kroky k likvidaci toho bídáka, nicméně lze nalézt jisté originální prvky, typické pro českou kotlinku.

Odstřelit mazlíčka nové frajli svého ex může být za jistých okolností báječná pomsta. Místo rozdychtěné žínky, jež se v průsvitném dráždivém prádélku s prosecem v ruce těší, až milec dorazí ze šichty domů, najdeme hromádku neštěstí, zničenou tvář, v níž se zračí tragika právě zjištěného stavu věcí, že roztomilý gaučák jí už neolízne tvář a nebude radostně vrtět ocáskem při drbání ouška. Že za těchto okolností místo radovánek v loži bude na řadě výběr z potentních antidepresiv, je celkem jisté. Takže ten její ex bude mít nějakou dobu utrum.

Jelikož naše zákony za těchto okolností – k odstřelu „škodné“ nedošlo – na ni nemají páky, vše by dopadlo dobře, nebýt rozhodnutí jejího guru, že tohle ne. Po dvanácti letech oddané služby ji za dvě hodiny po zjištění této skutečnosti navždy zapudil. A to bez ohledu na mínění členů hnutí, které se prezentuje jako demokratické, a tedy kolektivní, a jež by mělo po řádném posouzení vydat verdikt, jestli Margit ano (a současně ANO), nebo ne. Zdá se, že tomu až tak nejspíš není, že jde o jiný stranický mechanismus, a tím je slovo vůdce. Že řečeno slovy Limonádového Joe, „se mnou přijde zákon, Margit“.

Přitom Margit do té doby nedělala nic, co by se v jejím milovaném hnutí nedělo. Klekání na firmy je letitý stranický kolorit (ZDE). Ona v rámci své rozlícenosti jen zaúkolovala Krajskou hygienickou stanici, aby ve firmě toho bídáka provedla patřičnou razii a poněkud mu snížila obnos v kešeni a náladu (ZDE).

Což, jak plyne z let minulých, kdy financím vládli její současní bratři a sestry v triku, byla celkem oblíbená sportovní disciplína a ona maně předpokládala, že i pro ni platí „Quod licet Jovi, non licet bovi“. Zdá se, že její případ určuje jisté hranice, kdo ještě v hnutí může a kam a komu je to zapovězeno.

Ubohá Margit. Kdyby to jen věděla, tak ty šachy s krajskou hygienou by bohatě stačily na sladkou pomstu. Vždyť měla v pácu ministerstvo.

Zatracenej čokl…

Vložil: Tomáš Vodvářka