Svoboda slova a popírání historie. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Wikimedia - Bundesarchiv, Bild 183-J15385 / CC-BY-SA 3.0

Popisek: Zástupce vichistické Francie Fernand de Brinon a ostatní v Katyni před hroby generálů Smorawińského a Bohatyrewicze v dubnu 1943

Demokracie má dobrou vlastnost, a tou je svoboda slova. Je ovšem otázkou, nemá-li mít nějaké mantinely.

V roce 2023 byl odsouzen člen KSČM Josef Skála s dalšími dvěma podobně smýšlejícími k podmíněnému trestu. Důvodem bylo jejich zpochybňování příčiny tzv. Katyňského masakru, kdy bylo povraždněno minimálně dvacet tisíc polských důstojníků, lékařů, vědců, intelektuálů, tedy obecně vzato členů polské intelektuální vrstvy. Každý, kdo se jen trochu zajímá o historii, nalezne řadu spolehlivých dokladů, že tento neskutečný zločin spáchala sovětská NKVD s vědomím Stalina, Beriji a dalších členů tzv. politbyra. Ze strany Stalina to byla mimo jiné i pomsta za jeho neúspěšné tažení proti Polákům po první světové válce, kdy i díky jím zaviněnému rozštěpení Rudé armády došlo k tzv. zázraku na Visle a porážce bolševiků se ztrátou území. Existuje i dokument, který toto vraždění fakticky nařizuje.

To, že po skončení druhé světové války nebyl Katyňský masakr vyšetřován, je nutno přičíst poválečnému sepětí spojenců, kdy z ryze účelových důvodů nešlo veřejně přiznat, že se SSSR choval k Polákům jako k nepříteli, jehož je nutno zdecimovat. Po krátkém uvolnění poměrů v 90. letech 20. století bylo možné za souhlasu Borise Jelcina otevřít archivy a přiznat, že vinu za Katyň nese SSSR. Za současných poměrů se ovšem archívy opět uzavřely a je jisté, že tento dějinný zločin bude v totalitní zemi opět bagatelizován a vina dávána někomu jinému.

Soudce v případě Josefa Skály jasně zdůvodnil, že některé historické události nelze relativizovat a že jde o trestný čin. Z tohoto úhlu pohledu je zvláštní rozhodnutí soudkyně Městského soudu v Brně Barbory Sýkorové, která zprostila viny vydavatele knihy Holokaust pod lupou, v níž autoři dle státní zástupkyně zpochybňovali holocaust a očišťovali nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Dle mého je zpochybění původců Katyňského masakru a existence holocaustu na jedné úrovni.

Tito lidé nejsou první a nejspíš ani poslední. Mnozí před nimi pod rouškou „historické alternativy“ bagatelizují dějiny poloviny dvacátého století, existenci plynových komor, masového vraždění Židů. To vše přes mnoho filmových záznamů, které točili jak nacisté, tak i osvoboditelé. Existuje řada svědectví těch, kteří čirou náhodou přežili, kteří zbyli sami z početné rodiny. Existuje výpověď i nacistů, že ony zrůdnosti prováděli, avšak na rozkaz z vyšších míst. Atd.

Otázkou je, co vede tyto „badatele“ k vydávání podobných publikací. Je to jen obyčejná hloupost? Snaha na sebe upozornit? Podpořit doutnající nacistická hnutí k jakémusi oprávnění jejich existence? Snaha o zisk za každou cenu?

Bylo by jednoduché je odbýt tím, že je to malá bezvýznamná skupinka, která nemá společenský vliv. I z podobných malých skupin v minulosti narostlo cosi do obludných rozměrů s destruktivním vlivem na společnost. Zpochybnění historických událostí je totiž snadné. S tím, že pamětníci již prakticky nejsou, se časem mohou objevit ti, kteří řeknou, že něco takového přeci nebylo možné, že podobné věci nebyl schopen člověk člověku udělat. Že zabíjet jedince po tisících v plynových komorách je přeci nesmysl a že si to Židé všechno vymysleli. Z toho pak explicitně vynášet poznatky, že viníci vlastně viníky nejsou a že se vlastně nic nestalo.

Takže padne poslední zábrana, aby se něco podobného v budoucnu neopakovalo.

Vložil: Tomáš Vodvářka