Kradu, kradeš, krademe... Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Pixabay

Popisek: Myška zlodějka - ilustrační foto

Motol, Homolka, Jihlava, Třinec atd. jsou místa, rozptýlená v České republice, která spojuje jedna oblíbená lidská činnost.

Musím se trpce smát. Každoročně dostává soukromý lékař k podpisu tzv. Dodatek ke smlouvě o poskytování zdravotní péče. Je to několikastránkový spis s různými vzorci, které určují, kolik může tzv. proléčit, aby nebyl následně trestán. V předmětném dodatku jsou přesně vyčteny případné sankce za to, že se lékař „rozjede“ a napíše svým pacientům o cosi dražší léky, případně více vyšetření, než tomu bylo v roce minulém. A tato daremná rozmařilost je mu následně spočítána a stržena z ceny jeho práce v následném roce. Aby bylo úplně jasno, lékař má na cenu preparátu, cenu doplňkového vyšetření atd. nulový vliv. A pacienti samozřejmě požadují vše, co se nabízí.

Že nejde o drobné, ale mnohdy i statisícové částky, vám, milí čtenáři, sdělí prakticky každý lékař, který už nějaký ten rok pracuje v terénu. Pravda, dnes už existují programy s funkcí, hlídající určité položky, a pokud je lékař pečlivě sleduje, nemusí být jeho ztráta tak bolestná. Jistě, ke konci roku musí u některé pojišťovny „přibrzdit“, poněkud rozlišit jednotlivé pojišťovny a u té, kde má jaksi převaleno, pracovat méně, rozuměj omezit přístup příslušných pojištěnců, čímž se vyhne překročení určených limitů. Že se to nesmí, je ve smlouvě samozřejmě přísně určeno, že se tak děje (kdo by pracoval s mínusovým výdělkem) je pravdou rovněž, i když se to prakticky nikdo nedomákne.

Navíc se stále dozvídá, jak jsou pojišťovny na nule, v mínusu, co všechno budou striktně v budoucnu omezovat apod. Ředitelé pojišťoven veřejně lkají nad tragickým osudem svého resortu, kde případné rezervy tají jako jarní sníh v Podkrkonoší.

V médiích se rovněž dočteme o různých sbírkách pro nemocné děti, na jejichž léčbu nejsou peníze, o snaze pacientů vybrat peníze na invalidní vozík pro nemocné dítě, případně nákladnou rehabilitační léčbu, kterou pojišťovna odmítá proplácet.

Zažil jsem za posledních třicet let několik revizních prohlídek zdravotních pojišťoven a kontrol z finančního úřadu. Pamatuji si toho posledního z berňáku, který mi řekl, že u nás, doktorů v terénu, jsou schopni spočítat i vatové tampony. Občasné mediálně vděčné kauzy o zloději v bílém plášti jsou nakonec často rozpoznány jako omyl ve výkaznictví výkonů. Čímž nechci říci, že by lékařský stav byl absolutně čistý. Jde opravdu o zcela výjimečné situace, pokud si uvědomíme, kolik lékařů v ČR máme.

A pak vyjde najevo, že ti, kteří by měli hospodařit se svěřenými financemi, to dělají opravdu důsledně, ovšem poněkud jiným směrem, než by bylo záhodno. Vybírání „desátků“ (ten ohavný zvyk středověkých panovníků a církve) podivuhodně obživl v našem raném kapitalismu. Mentorové v čele nemocnic, kteří začasté na primářských schůzích vytýkají svým ovečkám nehospodárnost, mají jistou shovívavost, co se týče jich samých. Je to logické, protože se jako špičkoví manažeři nemohou spokojit se svým platem, ale stanovili si sami svou cenu, kterou jím stát upírá, a oni si ji jaksi dobírají z jiných než mzdových fondů nemocnic.

Dlouho jsem jako obyčejný pěšák v terénu nechápal, proč v třetím největším městě naší země má prakticky každý rentgenový přístroj zcela odlišný software, o CT a magnetické rezonanci nemluvě. Posléze mi došlo, že v každém zdravotnickém zařízení sedí jiný jedinec, který sám posuzuje vhodnost daného software, ovšem kritéria si tak nějak stanovuje sám, maximálně za účasti jiné osoby, která se mu chystá produkt prodat. Představa, že by se celostátně transparentně vybral komisí ten nejlepší a koupil se do všech zařízení (umíte si představit tu úžasnou množstevní slevu?), je prostě nerealistická a prakticky neuskutečnitelná. Podobně tomu bude u všech zakázek na všechno možné, které jsou zatíženy již výše zmíněným desátkem, jak se nyní provalilo v Motole.

Co bude dál? Lze se domnívat, že Policie ČR má natolik pádné důkazy, že ti z Motola půjdou za katr. Jsem si jist, že byli připraveni i na tuto nemilou eventualitu a že zlaťáčky po odsezení několika let trestu (ve fešácké base a nejspíš s jeho krácením za jeho vzorný výkon) se budou hodit. To, že by je stát ožebračil a s ním i celou jeho rodinu a z přepychových vil je usadil do 2+1 kdesi v panelové džungli, je představa silně nereálná. Nejspíš už někde v Belize stojí další přepychová vila.

V občanovi zůstane hořká pachuť, že ti nahoře z toho vyjdou vždy vítězně a že on bude muset vytáhnout portmonku a doplatit v lékárně nějaký ten paták. Vždyť je na tom naše zdravotnictví tak moc špatně.

Protože se u nás zatím ono „kradu, kradeš, krademe“ hodně dobře vyplácí.

Vložil: Tomáš Vodvářka