Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O podávání ruky jako fenoménu. Neděle Tomáše Vodvářky

19.01.2025
O podávání ruky jako fenoménu. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Podání ruky je součástí etikety, naznačuje uznání a respekt. Kdysi mělo jasně ukázat, že protivník nemá v ruce zbraň.

Slovenskem hýbe událost z předávání ocenění studentům, kdy jeden z nich odmítl podat ruku prezidentovi státu.

Pamatuji si jednu historickou přednášku. Fenomén podávání ruky byl vysvětlován tak, že nemám v ruce pazourek, připadně kudlu, a tak se ten druhý nemusí bát, že ho při přiblížení praštím nebo propíchnu. Stejně tak, proč si cinkáme sklenicí v rámci přípitku. Jde o zkrácenou verzi obřadu, kdy si dva lidé podávali poháry, a ten, komu bylo hostitelem podán pohár vína, si mohl myslet, že je otrávené. Tak hostitel si s hostem práskli pohárem o sebe, že z obou vyšplíchla část obsahu a dopadla do toho opačného. Taková pojistka, že setkání host přežije. Z celého „obřadu“ se nám zachovalo jen to cinknutí sklenicí.

Není to tak dávno, kdy se šéf OSN pan Guterres setkal s prezidentem státu, který vede nevyhlášenou dobyvačnou válku proti jiné svrchované zemi. Nejenže mu podal ruku, on se před ním ještě uklonil. Nevidím mu do hlavy, ale pokud by tehdy využil oné možnosti a ruku mu nepodal (což neznamená, že by s ním nemohl jednat), bylo by to velmi silné gesto, bez potřeby dalšího vysvětlování.

Ten čin slovenského studenta by mohl být přelomový. Ukazuje, že není nutné podléhat jakýmsi konvencím, které jsou u nás vypěstované odmala. On využil svého práva a nepodal ruku komusi, o kom si myslí, že jeho charakter není natolik solidní, aby tento akt úcty k němu provedl. A je jedno, jestli je to zrovna hlava státu, nebo třeba instalatér. Musel o tom jistě uvažovat, být si vědom důsledků, a přesto konal tak, jak konal. Námitka, že je to hlava státu, tedy jakási ústavní instituce, kde se to považuje za čest, u něho neobstála. Musí to být nejen chytrý, ale na svůj věk už i vyspělý mladý muž.

Je třeba zmínit ještě jedno nepodání ruky, které bylo nedávno mediálně slavné. Novodobý vládce Sýrie nepodal ruku německé ministryni. I když to na první pohled vypadá nezdvořile, je to součást jistého filozofického postoje, jež se nám, Evropanům, může zdát jako hulvátství. Vím z vlastní zkušenosti, že i konzervativní Židovky (natož ty ortodoxní) svou ruku jinověrci nikdy nepodají. V této oblasti je to prostě staletým zvykem a odsuzovat to je prostě jen neznalost. To nepodání ruky v tomto případě nemá žádnou výpovědní hodnotu o charakteru obou zúčastněných.

Každý by měl začít sám u sebe a vždy rozvážit, jestli ten, který stojí před ním, si mou ruku ke stisku zaslouží. Možná by to pomohlo tak nějak pročistit vzájemné vztahy. A ty, co se jim ruka nepodává, by mohlo přivést k zamyšlení, proč se jim tak děje.

 

Tomáš Vodvářka

Vložil: Tomáš Vodvářka