Manželské toccaty a fugy – Einstein byla žena. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Čas je relativní pojem...

Již ze základní, ale nepochybně ze střední školy si pamatujeme ikonický vzorec E=mc2, který pojednává o relativitě času. I když je Albert na snímcích fousatý a zarostlý, je nad slunce jasnější, že byl ženou. Čas je totiž relativní pojem.

Všichni, co žijí ve svazku, to znají. Netřeba tomu dávat vzorec. Jde o axiom, který se nedokazuje. Jinak plyne čas muži a jinak ženě. (Pokud jde o další varianty pohlaví, zatím to není jasné a je to nejspíš úkol pro katedru genderových studií.) Stran echtovního muže a ženy je však naprosto jasný.

Zatímco muž je schopen celkem přesně definovat časové jednotky, u ženy jde pouze o velmi relativní pojem, který je v časové linii široce rozkročen.

„Budu tam za 15 minut,“ hlásí z auta muž, který se vrací hladov od soustruhu s tím, že milá a laskavá ženuška má dostatek času vytáhnout z lednice hovězí vývar, kus tlačenky, nakrájet chleba, namáznout jej hořčicí a skočit do sklepa pro pivo. Pokud se hladovci nestane nic závažného (spadlé šraňky a čekání na nákladní vlak, který se posunuje krokem), je oněch 15 minut celkem přesným odhadem, kdy v zámku cvakne klika a to zvíře se usadí ke žlabu.

U ženy je to jednoznačně jinak.

„Počkej vteřinku,“ hlaholí na mne žena, když už sedím v nastartovaném autě před domem, který byl již cestou na divadelní kus uzamčen a i žena již pootevřela dveře samohybu. Snaha o zdrobnělinu specifické veličiny má za úkol uchlácholit trpícího muže. Nikdy, opakuji, nikdy jsem se nedozvěděl, co se v tu době děje. Jasně, že oněch „jedenadvacet“ bude mít své početné sourozence. Žena mizí za domovními dveřmi, motor běží a moje vteřinovka na hodinkách značky Tissot zběsile provádí jeden výmyk za druhým. Po letech zkušeností s termínem „vteřinka“ odhaduji tuto časovou konstantu v ženském provedení na zhruba pět až sedm minut.

Dalším pojmem je „minutka“. Samozřejmě opět zdrobněle, ale jaksi drsněji je dáno najevo, že tentokrát bude účelné vypnout nejen motor auta, ale vystoupit z něj, obléci si redingot a dát s náhodným kolemjdoucím sousedem řeč o možnostech pěstování česneku odrůdy Karel IV. v našich podmínkách, vyhlídkách místního fotbalového klubu SK Slavoj Kopidlno v příštím divizním utkání s Lidečkem, případně pikantních podrobnostech o nových milostných avantýrách starosty obce. Netřeba spěchat. Koneckonců česnek taky roste pomalu a milostný život blízkých jest hoden trpělivě probírat ze všech stran.  Opět jako pečlivý pozorovatel jsem časem onu minutku v mužském pojetí specifikoval na asi 35 až 40 echtovních minut.

Zbývá hodinka (už se jen opakuji, že nejde o hodinu, ale hodinku). „Skočím si na hodinku k Jarce...“ je faktor, který dává muži již neobyčejnou časovou možnost seberealizace. Jedni zavolají kámošům, že dneska na to pivo přijdou a že nebudou spěchat domů. Hračičkové vyhrábnou zpod komody krabici s Piko vláčkem a rozloží jej po obýváku včetně figurek přednosty a nádražní pumpy se zahnutým zobákem. Času na sestavení vlakové soupravy je habaděj.  Radost z volného času je sice kalena nutností obstarat si jídlo sám, ale jelikož jde o zřídkavou situaci, klobáska s křenem, chlebem a pivo spolehlivě zaženou žaludeční křeče. Je jasné, že hodinka se protáhne na dobu od oběda do smrákání, kdy ženuška dorazí s omluvným výrazem a slovy: „To mě ale zdrželi, co?“

Nechtějme po ženách, aby byly v čase exaktní. Koneckonců, ve vzorci e=mc2  je ten faktor c (čas) umocněn na druhou. Geniální, viďte?

Vložil: Tomáš Vodvářka