Tak Lipavský je… Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Se svolením Andreje Babiše

Popisek: Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v Poslanecké sněmovně

Jen málokdo je nejspíš překvapen. Příznivci ANO vědí, že pro ostré slovo jeho předseda nejde daleko, nejspíš jim to i imponuje. Odpůrci to vědí taky a nejspíš i proto jsou jeho nevoliči.

Ne že by občas nebyl ostřejí výraz od věci. Jen málokdo, kdo se praští do prstu kladívkem, případně bouchne hlavou o kandelábr, si patřičně neuleví. Rovněž se nedá vyloučit, že když spoluhráč v deblu zatluče jasný mečbol do vlastní sítě, tyto slova zazní. Každý psycholog vám sdělí, že je to jistá forma odreagování, kterou ten, kdo ji zařval, nemyslí až tak vážně.

Jinak je tomu samozřejmě ve veřejném prostoru. Začít diskusi tím, že v oslovení použiji ono čtyřpísmenné slůvko, není nejvhodnější začátek a jen stěží lze očekávat příjemné pokračování hovoru. Naše politická scéna za posledních zhruba deset až patnáct let opravdu zhrubla natolik, že poslanci už řeší seznam „zakázaných slov“, což je sice počin chvályhodný, avšak nejspíš marný.

Pokud ovšem někdo písemně nazve ministra oním libozvučným označením, je to na pováženou. Ne že by kdokoli od prezidenta do posledního vrátného nemohl být předmětem kritiky, všichni jsme omylní a každý z nás děláme někdy neuvěřitelné kopance, ale jsem si jist, že drtivá většina některé výrazy prostě nepoužívá, protože to tak mají vštípeno odmala.

Pan Babiš, předseda t.č. nejsilnější opoziční strany v Parlamentu, tuto výchovu zřetelně nemá. Protože to není ojedinělý exces, lze si celkem logicky domýšlet, jak v soukromí pojmenovává nejen své politické protivníky, ale i členy svého hnutí, pokud se nechovají přesně podle toho, jak on píská. Dokladem je fakt, že jeho pravá ruka, míním Alenu Schillerovou, jej ihned omlouvá s tím, že je rozhořčena únikem tohoto slova ze soukromé korespondence, aniž by se jen slůvkem zmínila o tom, že tato dikce do slušné společnosti, kterou tak ráda a plamenně zdůrazňuje v médiích, prostě nepatří v jakékoliv podobě. V demokratické straně by pan Babiš den poté rezignoval, případně by byl výkonným výborem strany odvolán. Jsem si dokonce jist, že mnohým voličům ANO toto vůbec nevadí, možná jej někteří za to budou i chválit, jaký je to ostrý chlapík.

Bylo by to všechno celkem k smíchu, pokud by značná část elektoriátu České republiky hnutí ANO nevolila s tím, že prostě nechce mít v čele vlády hulváta a primitiva (a to nyní zcela pomíjím, že důvodem označení ministra Lipavského byla i potřeba na něj „něco najít“, což by rovněž demokratické společenství nemělo jen tak přejít a vyvinout tlak na „evaporaci“ tohoto jedince z veřejného života).

Neznám pana Lipavského osobně, nicméně mohu říct, že současná zahraniční politika České republiky je čitelná a není třeba se za ni stydět. Nazvat jej oním slovem je tedy dokladem vlastního selhání a vzteku na někoho, kdo si nenechá poroučet od stranického vůdce. Kdo má na věc jasný vlastní názor a umí jej prosadit.

Pochopí někdy voliči ANO svůj vlastní omyl?

Vložil: Tomáš Vodvářka