Tak báťušku nám vodkrouhla síájej. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Wikimedia / volné dílo

Popisek: Josif Vissarionovič Stalin

V choré mysli se urodí ledacos. Někdo se prohlásí Napoleonem, druhý má mozek z Pluta, třetí si je jistý, že po něm jdou. A mnoho dalších slouží buď k obveselení, nebo jako subjekt vlídné lékařské péče v příslušném zařízení.

Tak nějaká efemérní figurka, která podle všeho bude „kandidovat“ na hlavu širé matky Rusi a současně je generálním tajemníkem kdysi všemocné bolševické partaje, si nejspíš v rámci nedostatku jiné činnosti vzpomněla na největšího Rusa, jímž byl Gruzínec, který se narodil jako Jozif Vissarionovič Džugašvili, aby zhynul jako Stalin.

Právě konec tohoto jedince, „který je věčně živý“, vzbudil zájem tohoto tajtrlíka, jemuž se prostě nezdá, že by jeho milec mohl sejít ze světa tak banálně, jako je šlakutrefení. Přeci polobůh, který se nikdy nemýlil a jehož slova byla více než zákon, nemůže sejít ze světa jako řada jeho poddaných. A tak vymyslel, že na jeho odchodu se jistě podílel kapitalistický zahnívající Západ, který mu podstrčil nějaký otrušík nebo arsenik, aby tak odstranil onu východní hvězdu, generalissima, otce všech lidí, vysokoprevoschoditelstvo, hosudara atd. atd.

Přitom velmi dobře víme, jak to bylo. Soudruh Stalin nevěřil lékařům, dokonce již měl pověstné složky, v nichž byla připravena likvidace mnoha kapacit. Jediný k němu v těchto záležitostech přistupoval nějaký veterinář s pijavicemi. Po pijatyce se odebral do svých komnat a druhý den prostě nevycházel. Podělaná ochranka, u níž nečekané vpadnutí do Hospodářova kanclu mohlo znamenat obvyklý konec v těchto krajích tak oblíbený, čekala až do 5. hodiny odpolední, kdy se našel první sebevrah, který k němu vlezl, aby ho našel na zemi, chrčícího s patřičným obsahem kalhot. Jako první se sjížděli braši z ÚV, rovněž nejspíš podělaní strachy. Když zjistili, že ho nemůžou probudit, nechali ho ležet ve výkalech. První doktor tam přijel až za dalších třináct hodin.

Těsně předtím, než si ho ďábel vyreklamoval zpět do pekla, údajně ještě zvedl levou ruku. Logicky si to někteří vysvětlili jako hrozbu, jiní jako pozdrav.

Soudruh Sergej Malinkovič (to je ten výše zmíněný tajtrlík) by si měl podrobně přečíst historické spisy, třeba Edvarda Radzinského, kde je smrt této největší lidské zrůdy celkem dobře popsaná. Představa agenta CIA, který se plíží širou ruskou stepí, přechytračí početnou ochranku dači a vožďovi nasype do vodky cyankali, patří opravdu do učebnic budoucích psychiatrů jako ukázka klasického paranoidního uvažování.

Na druhé straně to však úplně marný nápad není. Mohli by soudruha Stalina exhumovat a dát KGB (či její moderní odnoži) k „přezkumu“. Protože:

Stará anekdota vyprávěla, že na Velké Moravě našli kosti dvou věrozvěstů a nebyli si jistí, zdali je to Cyril, nebo Metoděj. Přijeli experti z Moskvy, kosti odvezli k analýze. Za čtrnáct dní přišel na Moravu balíček s rozdrcenými kostmi a větou: „On priznál sa. Éto Cyril“…

Vložil: Tomáš Vodvářka