O nepřiměřené obraně. Neděle Tomáše Vodvářky
19.11.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Terorismus, ilustrační foto
Ne málo, jestli ne drtivá většina světových médií obviňuje stát Izrael z nepřiměřeného zásahu v pásmu Gaza. Často je ze stejného důvodu porovnáván počet mrtvých Izraelců a Arabů, kde se zdůrazňuje velký nepoměr.
Co je „nepřiměřená obrana“? Náš zákon na to pamatuje v zákonu ust. § 29 zák. č. 40/2009 Sb.
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem, chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Přeloženo do praktické mluvy. Pokud na mě někdo vytáhne nůž s úmyslem mne zabít a já jej díky vlastnictví revolveru zastřelím, nejde o trestný čin, neboť šlo o obranu přiměřenou. Lze totiž předpokládat, že útok nožem nemusím přežít. Pokud mi tentýž člověk chce dát pěstí do zubů a skončí kulkou stejně, už to nutná obrana není. Pakliže zastřelím člověka, který mi krade auto, opět mám problém se zákonem (jakkoli mne jeho čin rozruší a pekelně naštve). I když existují sporné případy, z obecného hlediska je vše docela přehledné.
Jinak je tomu v mezinárodních vztazích. V roce 1967 provedl Izrael překvapivy útok na egyptská letiště jako preventivní krok v tzv. šestidenní válce, a tím nepochybně předešel zničujícímu náletu na své území. Jen díky tomuto kroku se mu podařilo zvrátit hrozící porážku, kterou by nejspíš utrpěl, pokud by reagoval až na koordinovaný útok Egypta, Sýrie a Jordánska, který byl již připaven. Bohužel, stejný krok mu nedovolila provést mezinárodní situace o šest let později v tzv. Jom kippurské válce, kdy musel vzdor hrozbě de facto čekat, až na něj zaútočí Egypt na Sinaji a Sýrie na Golanských výšinách. Výsledek této války byl pro Izrael vzdor vítězství poměrně nepříznivý vzhledem k vysokým ztrátám na životech a vojenské technice. Utrpěla i prestiž jinak špičkové tajné služby Mossad.
Jsme o padesát let dále, v podzimu 2023. Izrael byl napaden brutálními zhovadilci, kteří si říkají „bojovníci Hamásu“. Šlo o jednoznačnou ukázku v „relativně“ malém měřítku (jakkoli zhruba 1200 mrtvých nelze považovat za malé číslo) toho, co by se dělo, pokud by do země vnikly početné jednotky podobných „bojovníků“. Nikdo nepochybuje, že by se nechovali stejně, jako tomu bylo na jihu země vně pásma Gaza.
Židé mají jako málokterý národ v sobě geneticky zakódovaný smysl pro ohrožení. Těch šest milionů mrtvých v letech 1939-1945 by mohlo být daleko menší, pokud by některé země (jako třeba Velká Británie či USA) nebránily v exodu Židů z Evropy. Zkušenosti z diaspory po celou dobu dějin našeho letopočtu byly obdobné.
Nelze se divit, že po říjnové provedené ukázce arabského terorismu udělají Židé všechno, aby se podobná situace neopakovala. Hamás bude nepochybně zlikvidován, protože mimo Gazu jej nebude chtít nikdo na svém území trpět (a to ani „arabští bratři“, kteří tak srdnatě protestují proti Izraeli, aniž by si vzali k sobě byť jediné poraněné dítě z tohoto pásma). I když to nebude hned, jsem si jist, že to bude provedeno důkladně a bez náznaků milosti a zdrženlivosti. V Gaze pak bude cosi, co už nebude Izrael ohrožovat stejným způsobem, jako tomu bylo nyní. Říká se tomu prevence.
Pokud bychom se vrátili k definici nutné obrany, jak to deklaruje uvedený paragraf, vzhledem k pojetí „filozofie Hamásu“ je zničení kohosi, kdo státu Izrael nejen slovně vyhrožuje likvidací, ale i prakticky vyhlazování provádí, nutnou obranou vlastního života.
Opravdu nejsem schopen pobrat, že to řadě „propalestinských intelektuálů“ stále nedochází.
Vložil: Tomáš Vodvářka