Co znamená být Židem. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Se svolením Prague City Tourism

Popisek: Jeruzalémská synagoga, nejmladší a současně největší synagogální stavba Židovské obce v Praze

Písmo nazývá židovský národ vyvoleným, což u jiných národů opravdu vyvolává žárlivé konotace. Nevím, jak to Hospodin myslel, ale o tohle vyvolení by hned tak někdo nestál. Přesnější označení by bylo, že je to národ Jím zvolený.

Není účelem tohoto blogu nimrat se v dějinách, které si každý může najít. Údajně existuje nějaký papyrus, datovaný zhruba 1200 let před Kristem, kde je faraonovi sdělována informace, že ta divná sekta Židů byla vyhlazena.

Od této doby se o stejný výsledek, tedy vyhlazení židovského etnika, pokoušeli všemožní a všemocní vládcové po celém světě. Egypťané, Římané, středověcí katoličtí vládci (dokonce i „osvícená“ Marie Terezie nechala jednu krutou zimu vyhnat všechny Židy z Prahy s vědomím, že se příroda o řešení jaksi „postará“). Dvacáté století v podobě nacistického Německa bylo v této aktivitě skutečně velmi „úspěšné“.

Židé žili rozptýlení po celém světě v diaspoře celých 5700 let jejich kalendáře, aby konečně v roce 1948 založili vlastní stát, v němž budou žít podle vlastních představ a kde si budou vládnout sami. Do té doby byli hříčkou již zmíněných vládců, kteří je tu a tam potřebovali k povznesení vzdělanosti a ekonomiky, později naopak k tomu, aby je vyhnali a ponechali si jejich peníze. Vždy bývali občany druhé, či hůře třetí kategorie, zahnaní do ghett, či hůře koncentračních táborů.

Hrubé odhady uvádějí, že na světě žije asi 16 milionů Židů. Pokud bychom jejich počet vztáhli na všechny obyvatele planety Země, tvoří dvě promile, tedy zcela zanedbatelný počet. Přesto má tato početně zcela nepatrná entita  více než 200 nositelů Nobelovy ceny, na zbytek světa připadá dalších zhruba 700. Ze státu Izrael vycházejí nejmodernější poznatky současné vědy a špičkové technologie, po nichž touží mnoho zemí.

Přesto, či možná právě proto je židovský národ pronásledován, osočován z těch nejnemožnějších zločinů či aktivit. (Stačí si jen vzpomenout, jaké trumfové eso voleb u vítězných stran v Maďarsku a Slovensku je George Soros). Od samého začátku existence státu Izrael je nucen bojovat o holé přežití. Pokud by prohrál jedinou válku, byl by to definitivní konec. Dopady této prohry jsme měli možnost sledovat v malém  měřítku před několika dny.

Být Židem mimo Izrael není taky žádná výhra. I nyní se najdou jedinci, kteří budou jejich domovy označovat Davidovou hvězdou, tedy stejně, jako to dělali nacisté v 30. letech 20. století. Jejich synagogy musí být střeženy policií, aby se v nich „nerealizoval“ nějaký statečný ochránce toho pravého „Boha milosrdného a slitovného“, který je takto označen v každé súře.

Otázkou dnešních dnů je, co bude dál. Po masakrech nevinných civilistů, žen a nemluvňat v kibucech a městech má celý svět dojemnou starost, jak bude vypadat případná odveta. Nemohu se zbavit dojmu, že ony oběti zrůdného běsnění budou jaksi „upozaděny“ před ubohými obyvateli pásma Gaza, odkud stále i přes hrozící humanitární katastrofu létají rakety směrem na Tel Aviv. Při případné pozemní operaci, která bude vedena s maximální hodinářskou přesností (který jiný stát by tohle dělal?), budou přesto i civilní oběti, neboť teroristé z Hamásu ony mrtvé potřebují pro svou propagandu. Zdá se, že „světové mínění“ nebude klást rovnítko mezi mrtvým dítětem z kibucu a z pásma Gazy.

Z historie je známo, že Židé jsou ve sporu s nepřítelem velmi sofistikovaní a že umějí čekat na správnou chvíli. Pokud by  se řídili „radami moudrých“, případně rezolucemi rady bezpečnosti OSN (kde sedí takové státy jako Čína nebo Rusko), stát Izrael by dávno neexistoval. Naštěstí se těmito moudrými radami neřídí.

Být Židem znamená bohužel i stálý boj o vlastní existenci. Věřím, že i současnou kritickou situaci ustojí. Mimo jiné i proto, že Hospodin je padnout nenechá. Koneckonců, zvolil si je sám.

Vložil: Tomáš Vodvářka