Nastane na Blízkém východě změna? Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Izrael pokračuje v tvrdé odpovědi Hamásu

Od neděle 8. října 2023 sledujeme díky médiím prakticky v přímém přenosu válku. Válku, která bude mít předpokládaného vítěze a poraženého. Otázka po smyslu této agrese zůstává stále nejasná.

Jednoznačné selhání izraelských tajných služeb je nepochybně podstatným faktorem současného stavu, pakliže ne tím nepodstatnějším. Podle jejich vyjádření se teroristům podaří každý 25. pokus, zbylých 24 je včas odhaleno a zlikvidováno ještě předtím, než jej podaří uskutečnit.

Masivní útok, který zastihl stát Izrael zcela nepřipravený, je pod tímto prismatem zcela šokující, ve své brutalitě nevídaný a ve svých důsledcích přinese nepochybně řadu změn na Blízkém východě. Doposud byly aktivity IDF jednak preventivní (viz výše), a jednak vždy reakcí na pokusy Hamásu o napadení státu, nejčastěji raketové útoky. To, že ještě druhý den války se na jeho území nacházeli arabští teroristé, kteří se opevňovali v kibucech a používali k tomu lidské štíty, je pro novodobou historii židovského státu ještě před několika dny nepředstaviteným faktem.

Arabští teroristé prohlašují, že nebudou dělat rozdíly mezi rukojmími, mezi nimiž jsou matky s dětmi či obyčejní civilisté. Prezident Palestinské autonomie se zdráhá pojmenovat stávající situaci agresí a hájí své bratry před „izraelskými okupačními jednotkami“ (ZDE). Dle záběrů očitých svědků jsou ulice v Sdeortu plné mrtvol civilistů, kteři byli odstřeleni jako lovná zvěř projíždějícími teroristy na pick-upech.

Ve stejnou dobu Izrael zaútočil na centra Hamásu, když předtím jako jediná armáda na světě upozornil civilisty, aby budovy opustili. Že to musí nejen Arabům připadat jako slabost, je nabíledni. Možná se i v této taktice něco zlomí.

Stát Izrael nelze vojensky porazit, jak se přesvědčily státy okolo. Od roku 1947 se o to pokusila celá řada z nich a výsledky jsou dobře známy. Některé země si daný stav uvědomily a navázaly spolupráci, nepochybně pro ně výhodnou.

Palestinská autonomie je dlouholetým příjemcem mnohamiliardových dotací ze strany EU i USA. Je věcí dobře známou, že tyto peníze, za něž by v případě férového využití byla z Gazy luxusní přímořská destinace s celoročním přívětivým klimatem, a tedy turisticky atraktivní zónou, nesoucí další peníze. Peníze jsou však používány na zcela jiný účel, což vidíme od minulé neděle.

Že nastane odveta, je nad slunce jasnější. Že bude pro Araby v Gaze zlá, je rovněž velmi pravděpodobné až jisté. Že jsou Arabové z Palestiny bráni ostatními arabskými zeměmi jako protivný a nežádoucí element, je rovněž zřejmé, v opačném případě by je dávno asimilovali a problém Blízkého východu by zmizel.

Opuštění Gazy v roce 2005 bylo geopolitickým omylem Ariela Šarona stejně jako pokus o uzavření férových podmínek mezi Izraelem a PA v Oslo. Současná agrese nejspíš přesvědčí váhající svět, že dvoustátní řešení je iluzí a že bude třeba nalézt řešení, které jednou provždy odstraní tento zdroj nestability a násilí.

Je jisté, že židovský stát změní dosavadní taktiku omezených úderů. Rovněž nejspíš dojde „mírovným aktivistům“ jak ve vedení EU, tak třeba i USA, že posílání peněz na „vdovy a sirotky“ je plýtváním, neboť místo mléčné výživy se peníze používají na rakety a náboje. Svět bude muset přehodnotit doposud vstřícný postoj, podporovaný fotografiemi zabitých dětí a žen, neboť na vině nejsou bomby Izraele, ale agrese Hamásu, kterému nejde o vlastní obyvatele, ale jen a jen o zničení Izraele, a to za každou cenu, tedy i cenu nevinných dětí. Přesné pojmenování problému je základem každého řešení.

Že to odnesou  obyčejní lidé, kterým válka, vedená jejich vůdci, nejspíš nejde pod nos, je rovněž pravděpodobné. V tuto chvíli se však jiné řešení nenabízí.

Vložil: Tomáš Vodvářka