Sběratelství autíček je ve světě druhé, hned za filatelií, říká sběratel z Ostravy, který o „angličácích“ sepsal obří knihu

ROZHOVORY NA OKRAJI Ing. Libor Mikš (*18. 11. 1958, Čeladná) – muž renezančních zájmů – je spojen s řadou různých aktivit. Je počítačovým i finančním odborníkem, rediguje duchovní literaturu, zajímá se o politiku a na půdě tzv. Občanského sněmu Čech, Moravy a Slezska se zabývá se mj. myšlenkami, jak by se dal korigovat a reformovat politický systém, v němž žijeme. Ale také je – jak zaznělo výše – sběratelem a odborníkem na tzv. angličáky. Ty byly dost možná vášní řady našich čtenářů v jejich dětství a leckdo je sbírá i v dospělosti. A právě o nich bude náš rozhovor.

Libore, kdy se vlastně zrodil tvůj zájem o „angličáky“? Předpokládám správně, že až v dospělosti to nebylo?

Můj sběratelský zájem se začal formovat teprve na střední škole, a je zaměřený na sérii Models of Yesteryear, tedy v překladu „modely minulých let“. Někdy se to zkracuje na MoY, mezi sběrateli se tyto modely označují jako „ypsilonky“. Původním výrobcem byla britská firma Lesney, ale její modely jsou známé pod obchodní značkou MATCHBOX. Zajímavostí je, že slovo „yesteryear“ angličtina neznala, je to „newspeak“ vytvořený obchodním oddělením firmy a zjevně inspirovaný slovem yesterday. První „angličáky“ jsem dostal jako dárek ještě v předškolním věku. Byly to dva modely ze série Major Packs. Později jsem dostal i jiné modely ze základní série označované Series 75 – z jednoduchého důvodu – vždy obsahovala 75 očíslovaných modelů, i když modely pod určitým číslem byly zhruba co 5 let obměňovány. Bral jsem je ale pouze Jako hračky. Můj sběratelský zájem se v té době soustředil na známky, které mám dodnes také uložené.

Máš podnes schovaného svého prvního „angličáka“, anebo padl s léty za oběť opotřebení?

Ne, z těch prvních dvou, ale vlastně i z těch pozdějších se žádný u mne nezachoval. I když to jsou modely velmi odolné a kvalitní, přece jen mé zacházení nevydržely bez úhony. Některé se ztratily, jiné jsem později vyměnil nebo prodal. Ale váže se k tomu jedna příhoda. Měl jsem i malý model silničního shrnovače sněhu, jenže ten mi ve škole „zabavil“ jeden fyzicky zdatnější spolužák. Několikrát jsem jej požadoval zpět, a tak se v něm po čase hnulo svědomí, jenže ten model už neměl, proto mi přinesl jako náhradu jiný. Byl to model otevřeného sporťáku „Mercer“ právě ze série MoY. Byl mnohem větší a po pravdě se mi moc nelíbil, díval jsem se na něj s despektem. První, co jsem udělal, že jsem si na něj sednul. Jenže ypsilonky jsou křehčí a tomu mému prasklo kolečko. Přesto jsem jej měl dlouhá léta uložený, a právě on stál za mým pozdějším zájmem o celou tuto sérii.

A nyní vážněji.  Co je to vlastně „angličák“? Proč se mu tak říká a jak ho správně definovat? A co už „angličákem“ není?

To je dobrá otázka. Toto označení se zrodilo na počátku 60. let minulého století, kdy se do naší obchodní sítě dovezlo na vánoční trh relativně malé množství modelů vyrobených v Británii pod obchodním označením MATCHBOX. Malé modýlky byly převážně kovové s drobnými plastovými doplňky, zejména kolečky. A právě pro tato malá a odolná kovová autíčka se u nás vžil název „angličák“. Později se ovšem, hlavně u laické veřejnosti, takto označoval každý malý kovový model, i když byl vyrobený jinde. Do naší obchodní sítě se totiž posléze dostaly kovové modely vyráběné např. v Itálii, Španělsku, Francii či Západním Německu. Dlužno dodat, byť také většinou nebyly špatné, kvalit firmy Lesney vesměs nedosahovaly. Toto již, přísně vzato, „angličáky“ nejsou. Naopak by si toto označení zjevně plně zasloužily i výrobky jiných významných britských firem, zejména značky Dinky nebo Corgi. Celkově je ovšem označení „angličák“ neoficiální a nelze jej zcela přesně vymezit. Já osobně termín „angličák“, stejně jako většina sběratelů, moc rád nemám, ale když už, tak pod tím chápu především právě výrobky pod značkou MATCHBOX.

 

První Matchboxy

Kdy se zhruba začalo s výrobou „angličáků“ a kdo je vyrábí? Je to jedna firma? Nebo tisíce firem?

Výroba kovových modelů má na britském území celkem dlouhou tradici a zahrnuje produkci několika firem. Např. firma Meccano vznikla v roce 1908, zabývala se železničními modely, výrobu kovových modelů autíček pod značkou Dinky zahájila v roce 1934. Firma Mettoy od roku 1933 vyráběla plechové hračky, s litými modely začala v roce 1956 pod značkou Corgi. Firma Lesney je v poměru k nim mladší, vznikla až krátce po 2. světové válce. Zaměřila se na tlakové lití a vyráběla nejen hračky, ale také celou řadu jiných drobných předmětů. Asi prvním nejvýraznějším počinem byl model velkého korunovačního kočáru, který je dnes v této branži modrým mauriciem. Velkým úspěchem byl malý korunovační kočár, kterého se prodalo přes milion kusů. Ovšem za počátek toho, co dnes obecně označujeme slovem „angličák“, lze považovat rok 1953, kdy byl u Lesney vyroben první model se záměrem, aby se vešel do krabičky od zápalek. Jednalo se o silniční válec. Počet typů modelů podobné velikosti se postupně rozrůstal, a později se začaly označovat jako MATCHBOX. Následně se tato obchodní značka rozšířila na všechny modely produkované firmou Lesney, byť modelové řady svou velikostí kritéria zápalkové krabičky vesměs nesplňovaly.

 

Korunovační kočár

Svého vrcholu firma dosáhla v druhé polovině 60 let, kdy patřila mezi nejvýznamnější britské firmy vůbec. Pyšnila se tím, že je největším výrobcem malých autíček na světě. Ovšem v roce 1968 přišel šok, kdy Mattel uvedl na trh modely s jehlovým uložením koleček nazvané Hot Wheels, což umožňovalo mnohonásobně delší dojezd setrvačností. To podstatně srazilo prodeje matchboxů. V Lesney sice přepracovali modely, u nichž to bylo možné, na stejný systém a nazvali jej Superfast, jenže ztrátu pozic na trhu již doháněli těžko. Přesto firma stále patřila k významným producentům a byla důležitou součástí britského průmyslu, což mimo jiné dokládá i několik prestižních cen Queen's Awards for Industry.

Existuje i dnes firma Lesney?

Lesney dnes již neexistuje, zanikla v roce 1982. Ale došlo k transformaci v mezinárodní společnost „Matchbox International Ltd.“ a výroba pokračovala dále, ovšem přesunula se do Macaa (zámořské území Velké Británie, od roku 1999 součást Číny, pozn. redakce). I tato firma ale zanikla a značku MATCHBOX od roku 1996 vlastní americký gigant Mattel – ano ten, který v roce 1968 vytřel zrak veškeré konkurenci. Firem, které dnes podobnou velikost kovových modelů produkují, asi nebudou tisíce, ale minimálně desítky.

Existuje cosi jako rekordně největší „angličák“ světa, a naopak nejmenší? A nejdražší?

Nevím o tom, že by byl nějaký model uznáván za největší nebo nejmenší „angličák“. Ale první modely vyrobené v Lesney před rokem 1953 byly největší a dnes jsou bez výjimky velmi drahé. Říká se jim Early Lesney Toys a občas jsou označovány jako „předmečboxovské“ období. Nejmenšími modely jsou pak ty první vyráběné od roku 1953. Novější modely pak vždy byly o něco větší a větší, takže ke konci 60. let by se již žádný do malé krabičky od zápalek nevešel. Největší modely v sérii MATCBOX představovala řada King Size uvedená v roce 1960.

Jako všude jinde – cena se řídí zejména nabídkou a poptávkou. Velmi ceněné jsou některé varianty jinak běžných modelů. Často se jedná pouze o jiné zbarvení. Setkal jsem se i s cenami pohybujícími se při přepočtu v řádu stovek tisíc korun. Já ale žádný takový nemám.

Jak byly „angličáky“ dostupné v Československu, zvláště pro sběratele, např. za minulého režimu? Kde se daly legálně či ilegálně pořídit?

Jak jsem již uváděl, tyto modely se prodávaly v hračkářstvích a obchodech Mladý technik pouze omezeně před Vánoci. Krom toho se objevovaly v prodejnách Tuzex, a to i mimo vánoční období. Jinak byl přísun modelů omezen na individuální dovoz. Další možností byly různé sběratelské burzy a bleší trhy, které se na různých místech konaly několikrát do roka. Tam bylo možné modely získat od těch šťastnějších, co měli kontakty na Západě. Velmi vyhledávané byly modely vojenské techniky, protože ty se k nám nevozily. Modely Lesney se vyráběly jako hračky, přesto právě ony stály u zrodu oboru sběratelství modelů autíček, a to nejen u nás, ale i celosvětově. Firma Lesney to podpořila tím, že každoročně vydávala velmi pěkný katalog své produkce, a tím u svých klientů zvyšovala zájem o další modely. Ostatně i tyto katalogy jsou dnes zajímavým sběratelským předmětem.

Takže vojenská technika, např. tank, je také v určitém smyslu „angličákem“, stejně jako kočár. A co třeba vlak, anebo raketoplán?

Ano, předlohou pro model může být doslova cokoliv. Zpočátku základní série obsahovala modely všeho, s čím se lidé (a zejména děti) mohli na ulici běžně setkat – šlo o pracovní stroje, míchačku na beton, nákladní vozidla, tahače, traktory, různé přívěsy, motocykly, osobní auta i prostředky hromadné dopravy. Po přesunu výroby do Macaa se začaly objevovat i modely ne zcela splňující tradiční představy. Jsou zastoupeny též železniční lokomotivy a vagony, motorové čluny, lodě, letadla, helikoptéry, dokonce vznášedlo nebo vzducholoď.  A když už se na to ptáš, opravdu se v sérii objevil model létajícího talíře i experimentálního raketoplánu X-33, který byl vyvíjen jako náhrada za známé raketoplány Shuttle. Výrobce se samozřejmě snaží zaujmout a v lecčems předběhnout konkurenci. Pokud jsou modely z velké části kovové, tak si označení „angličák“, tedy synonymum pro malý bytelný kovový model, stále ještě zaslouží, byť leckdy s přimhouřením očí. 

Z jakých materiálů se modely vyráběly a které se k výrobě používají v současnosti? Je ryze plastový model rovněž „angličákem“?

Modely byly vyráběné tlakovým litím ze zinkové slitiny označované jako zamak. Má velmi dobrou zatékavost, takže umožňuje na odlitku znázornit i drobné detaily. Nevýhodou je ovšem zinková koroze; té naštěstí modely od Lesney zatím moc nepodléhají. První modely byly celé pouze z této slitiny, s výjimkou ocelových osiček kol. Záhy ovšem začal do výroby pronikat i plast. Nejprve se objevila plastová kola, později se plast využíval na interiéry vozidel a „skleněné“ výplně oken. První celokovové modely interiér neměly a okna zůstávala bez výplně. Plast postupně nacházel širší využití pro různé drobné součásti modelů nebo pro rozličné nástavby u nákladních vozidel. Celkově se však, až na několik výjimek u modelů, zachovala převaha kovových součástí po celou dobu produkce Lesney. Dnes bývá i na kovových modelech podíl plastu vyšší, například celá podvozková část. Bohužel v posledních letech se v základní sérii objevily modely např. pracovních strojů, které jsou v podstatě celé z plastu. Ty už s původními modely nemají nic společného a slovem „angličák“ bych je nenazval. 

 

První „ypsilony“

Kolik bylo v historii vyrobeno „angličáků“? Existují alespoň nějaké hrubé odhady?

S přesným číslem jsem se nikde nesetkal, ale budeme-li uvažovat jen o těch z produkce Lesney, tak ve svých nejlepších létech uváděli, že vyrobí zhruba milion modelů denně. Což je na firmu s šesti a půl tisícem zaměstnanců úctyhodné číslo. Takže celková produkce jde do miliard. Může se to zdát hodně, ale modely se vyvážely doslova do celého světa a mohli jste na ně narazit i v místech, kde byste to ani nečekali. Pokud bychom měli na mysli „angličák“ v tom širším smyslu kovového autíčka obecně, tak by to bylo násobně více, ovšem ve slušném stavu se zachoval jen zlomek.

Existují nějaká muzea zaměřená na tento koníček? Na internetu jsem objevil velké kolekce vystavované v Rokytnu na Pardubicku, Týništi nad Orlicí či v Brně. Jak je tomu ve světě?

I naše technická muzea mají různé exponáty, ale zda je aktuálně vystavují, netuším. Dříve samozřejmě měla firma Lesney své muzeum, ale to již zřejmě neexistuje. Na území USA lze nalézt více velikých sběratelů, a někteří z nich měli i svá muzea. Jenže mnozí již neustáli ekonomický tlak. Rozsáhlá sbírka byla trvale vystavována mj. i v Bratislavě, tedy u sousedů na Slovensku. Množí se u nás také muzea hraček, a tam lze nějaké „matchboxy“ rovněž shlédnout. Mám dojem, že ucelenější kolekce bývají u nás vystavovány jen dočasně. Udržovat stálou expozici je velmi nákladné a bez určité podpory z veřejných zdrojů se to zpravidla neobejde. Jednou z cest, jak se s modely seznámit, dnes představuje internet. Existuje totiž celá řada webových stránek, tedy taková elektronická muzea, ale kvalita je pochopitelně velmi rozdílná. Může jít ovšem i o stránky placené.

Je znám ve světě sběratel, který vlastní nejvíc různých modelů, případně ty nejcennější kusy, a jeho jméno je v oboru zkrátka fenoménem?

Ano, takový člověk ve světě „matchboxů“ opravdu existuje. Jmenuje se Charlie Mack a je to veliký nadšenec. Rovněž jsou sběrateli velmi ceněné jeho přehledové publikace. Vlastnil také velmi rozsáhlou sbírku, včetně velmi cenných až unikátních kousků. Bohužel se tento sympatický Američan dostal do finančních potíží a značnou část své sbírky byl nucen prodat.

Kolik je asi tak v Česku a ve světě odhadem sběratelů tohoto artiklu? A mají sběratelé v českých zemích nějaké své kluby, svaz nebo speciální časopis?

Sběratelství autíček to ve světě dotáhlo až na druhé místo hned za filatelií. Odhaduji, že u nás jsou stovky sběratelů autíček a ve světě to budou statisíce. Samozřejmě počty registrovaných sběratelů jsou mnohem nižší. Ve světě existuje několik sběratelských klubů. Ty známější jsou např. americký, holandský nebo německý, asi nejprestižnější je britská MICA. U nás se sběratelé sdružují například pod KSK (Klub sběratelů kuriozit), kde mají svou samostatnou sekci (Sekce sběratelů modelů a figurek). KSK vydává časopis, ve kterém bývají i články o modelech autíček, ale není zaměřený pouze na ně. Nyní se u nás formuje nový klub zaměřený právě na sběratele série MoY.

Pořádá se aktuálně v Česku nějaká výstava „angličáků“?

Nedávno zrovna proběhla výstava v Šenově, což je hned za Ostravou. Většinou při takových příležitostech prezentuje svou sbírku nějaký významný sběratel. Ale je to po praktické stránce dosti náročné, mám s tím osobní zkušenost, kdy jsem před několika lety pořádal výstavu svých exponátů v ostravském muzeu hraček.

Vím, že existují různé burzy těchto modelů. Na jedné z nich tě zachytila a vyzpovídala i Česká televize. Kde se u nás konají ty největší?

Sběratelské burzy zaměřené čistě na modely se u nás konají pravidelně několikrát do roka –  již tradičně od dob minulého režimu – v Praze a Brně. Kromě toho probíhají na mnoha místech v republice tzv. bleší trhy, zpravidla s měsíční frekvencí, kde se lze s modely autíček setkat rovněž. Po roce 1989 se nám otevřel svět. Často jsme jezdili do Mnichova, kde se pořádá dvakrát do roka obrovská burza v tiskovém centru olympijského stadionu, a pak do Cách na asi největší burzu v Evropě. Pravidelné burzy se pořádají i v mnoha dalších městech, ale zřejmě nejvíce burz je v Anglii, tam na nějakou narazíte každý týden, možná i každý den. Přesto dnes značné množství obchodů probíhá přes eBay, takže počty lidí na burzách jsou nižší. Já osobně v současné době jezdím na burzy jen výjimečně, ovšem je to dáno nedostatkem času, nikoli nezájmem.

Kolik sám vlastníš modelů „angličáků“, a stále je sbíráš? Toleruje ti tvůj zájem např. manželka? A které své kousky pokládáš za nejcennější a nejzajímavější? Ale protože k tobě nechci nepřímo přivést nějakého zloděje, nemusíš na tuto otázku případně odpovídat…

Nedomnívám se, že by moje sbírka byla pro zloděje atraktivní, zcela jistě se najde celá řada předmětů z hlediska rychlého a bezproblémového prodeje mnohem lepších. Já mám něco přes 400 modelů ze série MoY a nový model mi přibude jen výjimečně. Mezi nejzajímavější patři některé barevné varianty, a pak zejména tzv. přechodové varianty z období, kdy docházelo ke změně koleček z kovových na plastová. Ze sběratelského pohledu je nevýhodou modelů MATCHBOX jejich nejednotné měřítko zmenšení. Já se nyní spíše soustředím na modely v měřítku 1:43, což je jeden z mezinárodních standardů. Takových modelů mám vice než 1 000 a přibývají další. Není to moc, za velkou sbírku se považují kolekce přesahující 5 000 kusů. Existují i sběratelé, jejichž kolekce přesahují 10 000 kusů, ale kvalita sbírky není dána rozsahem, důležitějšími kritérii jsou tematičnost, uspořádanost a případně originální stav, do čehož spadá i původní balení – krabička. A to vše vyžaduje též velké znalosti. Nemohu říci, že by moje manželka byla ze sbírky nadšená, přece jen zabírá dost místa, ale celkově musím její tolerantnost ocenit. Nijak mi do sbírání nezasahuje, ovšem musím přiznat, že do výše částek vydaných za modely zasvěcena není. (úsměv)

To je pro klid v domácnosti asi rozumně zvolený přístup… Jsou známé nějaké případy velkých loupeží „angličáků“, ze světa, či přímo od nás? A dochází k jejich falšování, podobně jako u známek?

Já si vzpomínám na případ, který se stal u nás. Šlo o krádež celkem velké sbírky s mnoha vzácnými kusy, jenže v tomto případě šlo o pojišťovací podvod. Pokud jde o padělky, s těmi se lze zejména u cennějších variant setkat poměrně často. Některé jsou provedeny diletantsky, takže je to patrné na první pohled, zejména pro zkušenější oko. Existují však i velmi kvalitní, takže je velmi těžké je odhalit. Jen pro zajímavost, i ta výše zmíněná sbírka obsahovala některá falsa, takže jejich deklarovaná cena byla velmi přemrštěná.

S kolegou jsi napsal o „angličácích“ velmi obsáhlou knihu. Dá se ještě někde sehnat a mohl bys nám ji trochu představit, včetně spoluautora?

Myšlenkou vydat knihu o sérii MoY jsem se zabýval velmi dlouho. Začal jsem se totiž podrobně zajímat o drobné rozdíly v rámci jednoho typu modelu, tedy o jeho varianty. Průkopníkem v této oblasti byl Angličan Ray Bush, který stál i u zrodu již výše zmíněného klubu MICA. Publikace MICA stále patří k cenným a kvalitním zdrojům informací. Velmi zajímavým počinem byla také publikace Lubomíra Kovaříka, kterou v nízkém nákladu vydal v roce 1979 KSK. Ta je dnes nedostupná, a sehnat katalog MICA rovněž není pro našince snadné, nehledě na jazykovou bariéru. A navíc jsem vlastním výzkumem získal pár informací, které zatím nikde jinde publikovány nebyly. Něco jsem publikoval na webu, ale stránky byly amatérské. Ovšem přes ně si mne našel můj budoucí spoluautor Alex Pícha. Působil jako zahraniční redaktor Českého rozhlasu v USA, a odtamtud si přivezl své první ypsilonky. Jeho vizí byly profesionálně provedené webové stránky s informacemi pro sběratele. Na knihu zpočátku moc neslyšel, považoval to za přežité. Jenže po čase názor změnil, a tak započala velmi náročná pětiletá práce na podkladech pro publikaci.

 

Se souhlasem Diecast Publishing & Miramis, s. r. o.

Alex zúročil své redaktorské zkušenosti, a tak se namísto mnou původně zamýšleného katalogu zrodila krásná výpravná publikace. Kniha je nejen podrobným popisem variant modelů yesteryear, ale také poctou hlavním protagonistům – jednomu ze zakladatelů firmy Lesney Leslie Smithovi a geniálnímu konstruktérovi Jacku Odellovi. Představuje zároveň i nostalgickou vzpomínkou na šedesátá léta minulého století. Bohužel je dnes beznadějně vyprodaná a dotisk se zatím nechystá. Později Alex s jiným spoluautorem, Pavlem Lagnerem, který po mně převzal roli znalce variant, připravil k tisku anglický překlad, ale ten obsahuje hlavně katalogovou část, byť aktualizovanou o nové poznatky. Pro sběratele je důležité, že obě tyto knihy zahrnují pouze období do roku 1972, takže pro pozdější modely je stále hlavním zdrojem informací katalog MICA.

 

Alexandr Pícha

Působíš také jako znalec v oblasti modelů aut, anebo to je věc, kterou se zabývají jiní? Jak je vlastně takový případný soudní znalec z této sféry prozkoušen a jaké musí splnit podmínky?

Uvažoval jsem o tom, ale nakonec jsem pro to nic neudělal. Popravdě – zjistit kvalifikaci případného žadatele by pro soud rozhodně nebylo jednoduché. Musel by dát na dobrozdání jiných sběratelů. Já bych měl jistou výhodu, protože mi určité renomé udělala právě ta kniha. Díky ní jsem právě v tom výše zmíněném pojišťovacím podvodu jako soudní znalec skutečně vystupoval, ale to byla pouze jednorázová záležitost.

A jaké jsou tvé plány do budoucna, pokud jde o daný koníček? Případně na jakou zajímavou akci by se fanoušci „angličáků“ mohli těšit?

Já momentálně žádné velké plány ohledně sběratelství nemám. Potřebuji si doplnit pár modelů k uzavření některých kolekcí, ale ty příležitostně vyhledávám zejména na portálu eBay, i když dopravné většinou přesahuje vlastní cenu modelu. Můj čas zcela vyplňují jiné projekty, které se sběratelstvím nesouvisejí. Případné zájemce mohu odkázat právě na Pavla Lagnera, který nyní organizuje výměnná setkání sběratelů ypsilonek, kde se lze od zkušenějších sběratelů dozvědět spoustu informací. Pavel je velmi aktivní a stále nachází nové, dosud nepublikované varianty. Připravil i několik zajímavých kopií vzácných modelů – samozřejmě nejde o falsa, tyto modely se nesnaží zatajit, že jsou kopiemi. A připravují se další projekty, čas od času se vydávají aktualizované přehledy variant, takže fanoušci se rozhodně mají na co těšit.

Děkuji za rozhovor.

 

Vložil: Radovan Lovčí

Libor Mikš, Rozhovory na okraji, HP,