Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ubohý Lubomír Štrougal a paradoxy naší doby. Neděle Tomáše Vodvářky

05.12.2021
Ubohý Lubomír Štrougal a paradoxy naší doby. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Se svolením Paměť národa

Popisek: Železná opona stála v době ´míru a socialismu´ desítky životů...

Ústavní soud zrušil rozhodnutí o zastavení trestního stíhání Městským státním zastupitelstvím v Praze. Rozhodl se na základě kritiky znaleckých posudků, v nichž bylo uvedeno, že Lubomír Štrougal a Vratislav Vajnar „nejsou schopni vnímat smysl soudního řízení“.

Těmto dvěma dosud žijícím jedincům (k nimž lze přiřadit i Milouše Jakeše, který již zemřel) je kladeno za vinu, že v době jejich vlády byli ze svých funkcí odpovědni za smrt mnoha lidí, kteří se pokusili o překročení tzv. ´železné opony´, jež oddělovala tábor socialismu od svobodného světa. Tomu, že ženijní zátarasy sloužily k obraně proti průniku nepřátelských agentů ze Západu, spolehlivě nevěřil ani ten nezapálenější komunista. Šlo de facto o elektrický ohradník, zdvojený či ztrojený, který byl jednu dobu nabit vysokým napětím, spolehlivě usmrcujícím všechny, co se jen přiblížili, později upraven tak, že mezi dráty byli vypouštěni psi, naučení kořist – myšleno lidskou bytost – na místě roztrhat.

Současně tam stály mnohdy na dohled od sebe i strážní věže, odkud měli tzv. ´pohraničníci´ výborný výhled na dění okolo zmíněných drátů. Ani po úspěšném překonání těchto překážek neměl uprchlík vyhráno, protože ke skutečným hranicím to bylo ještě nějaký kilometr. Byly případy, že jedinec byl i po překonání skutečné státní hranice zastřelen (tedy již na území jiného státu, což je již mezistátní incident).

Pro bližší data odkazuji čtenáře na knihy pana Luďka Navary ´Příběhy železné opony´, kde popisuje úspěšné, ale bohužel i tragické události při překonávání hranice ´míru a socialismu´ do kapitalistického pekla od roku 1948 až do sametové revoluce v roce 1989.

Paradoxy současných dějin

Na případu Lubomíra Štrougala lze dokumentovat paradoxy současných dějin. On i jeho souputník Vratislav Vajnar jsou souzeni nikoli za smrt československých, ale německých občanů z tehdejší NDR v počtu šesti zadokumentovaných případů. Soudního procesu za vraždy občanů ČSSR se nejspíše už nikdy nedočkáme. V době, kdy byli tito soudruzi u moci, bylo zavražděno na hranicích dle nejnižších odhadů 70 osob. Vše se dělo na rozkazy z nejvyšších míst a z těchto důvodů padá celá vina na ně a nikoli na mladíčky, kterým byl po dobu služby na hranicích vymýván mozek zkazkami o zlých narušitelích a současně jim hrozily drakonické tresty, pokud by jim někdo unikl. Provinění Štrougala a Vajnara je stejné, jako bylo prokázáno Adolfu Eichmannovi v době hrůz holocaustu, který sice sám prokazatelně nikdy nezabil ani jednoho člověka, ale organizoval logistiku transportů Židů do vyhlazovacích táborů, o jejichž účelu samozřejmě věděl. Podotýkám, že zabití bezbranného člověka je zločin a je lhostejné, jde-li o jednoho či milión.

Dalším paradoxem je výběr znalců, kteří určili, že oba dva souzení „nejsou schopni chápat smysl soudního jednání“. Dle všeho Ústavní soud zjistil, že vybraní znalci byli úzce spjati s režimem, který Štrougal a Vajnar symbolizovali. Přirovnání obhájce zavražděných, že je to totéž, jako kdyby znalecké lékařské posudky esesáků v Osvětimi vydával Josef Mengele, je trefné. Můj dědeček František Kaštovský, hostinský z Ostravy Vítkovic, by to vyjádřil ještě lapidárněji. V těchto případech říkával, že „kurva kurvě řiť něurvě“. Bylo by zajímavé zjistit, který státní zástupce vybral právě tyto znalce (předpokládám, že v Praze je dostatek znalců v oboru psychiatrie, u nichž je jisté, že nemají s minulým režimem nic společného) a současně zjistit, jestli ´soudružský´ posudek bude aspoň trochu v korelaci s dalším, který bude vypracován znalcem, který se komunismem nenakazil.

Posledním paradoxem je čas, který uplynul od zločinu, jehož se jmenovaná dvojice (a jistě i mnoho dalších) dopustila. Události staré 40 – 50 let již společnost málo zajímají, obvinění jsou fyzicky zchátralí, jistě mají somatické potíže a mohou vizuálně vyvolávat soucit okolí a pohoršení nezúčastněných, že takto humanistická společnost se starými lidmi přeci nemůže zacházet.

Přesto tvrdím, že soudní řízení je nutné a potřebné. Ne pro Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara, ale pro ty, kteří by je chtěli nějakým způsobem následovat. Pro ty, kteří budou svobodu člověka považovat za cosi, s čím je možné manipulovat, co je možné omezovat a v krajním případě i trestat smrtí jen proto, že daný jedinec chce své nezadatelné lidské právo hájit.

Aby už nikdy ´nevstali noví bojovníci´.

 

Vložil: Tomáš Vodvářka