Práskač a kremlobot Nohavica… no to je ale v alejích zase nablito. Komentář Štěpána Chába
komentář
06.11.2018
Foto: Facebook
Popisek: Nohavica je prostě pro mnohé Pan muzikant... mě nevyjímaje
Tak jednou měsíčně si udělám pěkný večer. Místo práce a hledání další práce a obav z budoucnosti si pustím Jarka Nohavicu, jako kočka přimhouřím oči a začnu příst. Projíždím pak Nohavicovy písničky a je mi dobře. Moc dobře. S přeskakováním ke Krylovi a Plíhalovi si dělám písničkářský večer, u kterého si tak nějak říkám – stojí to sice za hovno, ale tak nějak krásně, procítěně, skutečně, až má jeden pocit, že si to snad i užívá. S Nohavicou rozhodně. Protože jeho hudba není konstrukt, taková ta umělá výstavba, ze které jde slyšet touha stvořit hit, který pěkně posype. Jeho hudba mluví k duši, mohu-li si dovolit jeden slovní kýč.
Jaromír Nohavica převzal z rukou Putina Puškinovu cenu. Ta se uděluje za výjimečný přínos v oblasti kultury, literatury a umění. Nohavica cenu dostal za upevňování přátelství mezi zeměmi. Mezi Českou republikou a Ruskem. První reakce, která se ke mně dostala, přetlumočili v Echu24 z polštiny. Reakce byla plná odsudků vůči Nohavicovi, v článku Nohavica získal i nový čestný titul – užitečný idiot Kremlu. Jak se zdá, autora polského textu citelně zabolel u srdce střet mezi jeho nenávistí k Rusku a láskou k Nohavicovi. Očividně vyhrála nenávist k Rusku.
Česká nenávist z hloubi hnoje
Ovšem mezi mnohými diskutujícími v českých bahništích, kteří se vyskytli pod články o ocenění Nohavici, jsou skutečné skvosty nenávisti. Nejvtipnějším názvem vyhlašuji slovo kremlobot. Ale nejčastěji zaznívalo slovo práskač a citovala se Hutkova píseň Udavač z Těšína. Věcná diskuse neprobíhala snad nikde. Jaromír Nohavica převzetím Puškinovy ceny vyvolal emoce, které pošpinily řádnou část českého internetu. Převzetí Puškinovy ceny jako kdyby bylo startovním výstřelem pro záplavu vlastních mindráků. ON ZRADIL!!! Nehodil Putinovi tu zadělanou cenu k nohám. Nepředvedl tu nádhernou a faktickou malost české „elity“, která přesně takhle vytváří a řeší politiku.
A slovo práskač? Koho napráskal? Že řekl na vyšetřovně o tom, kterak se setkal s Karlem Krylem ve Vídni? No, výborně… ublížil tím někomu? Zatopil tím Krylovi? A že každý méně prominentní, kterému bylo dovolené dostat se na Západ, musel podepsat dokument, kde se zavazuje popsat po návratu všechny kontakty s emigranty? No, fajn, tak ten kontakt popsal. Milan Kundera podle všeho v padesátých letech aktivně a sám od sebe udal spolužáka, který si to odseděl v kriminálu. Víc než deset let. Kundera prokazatelně někomu zničil život. Ale od revoluce myslí a chová se podle představ určité skupiny lidí, tak to není problém. Nohavica podle jejich sténání nejede. Tak se do něj tluče už od roku 2007, kdy Hutka vyprázdnil svůj trakčník a výsledek nazval Udavač z Těšína.
Ocenění pro Nohavicu? Ne tak úplně
Za co Putin Nohavicu ocenil? Za jeho Mikymauze nebo Těšínskou nebo Kometu? To jsou naše skladby, v Rusku rozhodně nijak výrazně nerezonují. Proč tedy Putin Nohavicu ocenil? Za přebásnění písní Vysockého a Okudžavy. Kdo je Okudžava a Vysockij? Dva písničkáři z éry Sovětského svazu, kteří byli tu mírně, tu vehementněji, protirežimní. Protikomunističtí. A tím, že Putin ocenil Nohavicu, ocenil i Vysockého a Okudžavu. Není to nádhera? Nohavica za socialismu ukazoval lidem, že ne všechno, co je ruské, je hniloba komunismu. Že nekonečná duše Ruska je živá. Za to byl Nohavica Putinem oceněný a ocenění si také zasloužil.
Ale dobrá, vezmu to od podlahy
Bičovat básníky ne za jejich, ale za své politické přesvědčení. Bičovat člověka duše, za vlastní rozum, kde myšlenky korzují pod diktátem doby s diagnózou oční vady. Nenávidět a nenávidět jen proto, že on není mnou, že moje myšlenky se v něm neodrážejí jako v zrcadle. Ponížit vlastní život na pochodové levá-pravá, jako kdyby život neměl nekonečně dimenzí, krás, lásek, smutků a rohů, za které se dá ukrýt nebo nahlédnout. Skočit na lep tomu ubohoučkému rozložení společnosti skrze politiku a její všestranné manipulace. Věřit politickému přesvědčení, ale pochybovat o víře v člověka. Jaká to dekadence. Jaký to úpadek. Každý ví, že Jaromír Nohavica je Mozartem písničkářství, Mozartem folku, ale odsoudí ho, protože myslí jinam, bez tunelového vidění, které je vyžadované k tomu, aby došlo k uznání v těch správných kruzích.
Ve správných kruzích se spekuluje o tom, že oceněním Nohavici Putin sledoval další své PR. Získat si na svou stranu bývalý satelitní stát Sovětského svazu. Prostě šťouchnout prstem do české společnosti, ocenit jejího miláčka, aby se vidělo, že Rusko je to hodné. Má také rádo našeho Nohavicu. Aneb Putinovo profesionální zatrolení. Nebuďme směšní. Nohavica ocenění dostal, protože měl za co. Nesměšujme umění s politikou a politiku s uměním. Žili bychom pak v kulturním tichu, protože bychom nemohli nic číst, nic poslouchat. Nohavica je jedním z největších hudebníků naší země, buďme hrdí na to, že se to ví. Hana Marvanová napsala: „35 let poslouchám Jaromíra Nohavicu. Ode dneška už ne! S medailí z Kremlu to u mě definitivně prohrál. Zpěvák na straně moci, která nenávidí svobodomyslné lidi, to je konec umělce.“ Uznejte, že samu sebe definovala nádherně. Mirek Topolánek nad fotkou Putina s Nohavicou také perlí: „U té fotky mám pocity. Asi takové, když někdo načapá ženu se sousedem Jirkou nebo pozná dceru v péčku.“
Vložil: Štěpán Cháb