Bolelo to tolik, že jsme o tom nemohli dva roky mluvit. Moderátor o smrti malého syna
18.08.2018
Foto: Facebook
Popisek: Aleš Juchelka při moderování... Juchelka je i politik, z TOP 09 přešel do ANO
Aleše Juchelku známe hlavně coby moderátora pořadu pro puberťáky Medúza. Jde ale také o podnikatele, politika a otce. V pořadu 13. komnata se nedávno svěřil s tím, že jeho nejmladší syn onemocněl závažnou chorobou, která měla fatální následky. Ačkoliv od smrti synka Olivera neuplynulo příliš času, on i jeho manželka se dokázali k této události vrátit jistě s obrovskou bolestí v srdci, ale s pozoruhodným vyrovnáním a smířením.
Aleš Juchelka se stal před lety členem církve, zde si také našel manželku. S tou byli v plánování budoucnosti zajedno a děti byly její přirozenou součástí. Původně chtěli dokonce čtyři děti, Oliver byl třetím dítětem a druhým synem, narodil se dva roky po prostředním Oskarovi: „V roce 2006 jsem si dojel do porodnice pro Alíka s Terezkou, protože jsme zrovna natáčeli Exit 316 a já jsem byl celý v bílém, protože jsem tam hrál několik let anděla. Takže jsem tam pro ně přišel v doktorském. Odvezl jsem si ho domů k našim dalším dvěma dětem a od té chvíle to začalo,“ vzpomínal Aleš Juchelka v 13. komnatě.
Adopci zrušili
Jako rodina se cítili skvěle, Oliver prý byl velmi šikovný malý kluk, v necelých třech letech si dokázal třeba sám namazat chleba. Čtvrté plánované dítě nemohla mít manželka Tereza ze zdravotních důvodů, a tak se rozhodli pro dítě z dětského domova. K tomu už ale nedošlo: „Když jsme si měli brát z dětského domova holčičku do pěstounské péče, tak jsme se dozvěděli o Oliverově diagnoze,“ říká v 13. komnatě Tereza Juchelková. Adopci tedy vzdali: „Museli jsme volat na krajský úřad, že nejsme čekatelé. Poté, co jsme se dozvěděli o Oliverovi, jsme věděli, že bychom to nezvládli.“
Byl hyperaktivní a přestal spát
Problémy malého Olivera se začaly projevovat po jeho třetích narozeninách: „Když měl čtyři, začal být strašně hyperaktivní. Přestal spát. To jsme nevěděli, jestli to má řešení. Pořád to byl radostný kluk, který se učil nové věci. Když mu bylo pět, tak se přestal učit nové věci, začal zapomínat ty staré,“ vzpomínala Tereza Juchelková. Rodina určitou dobu neznala chlapcovu diagnozu: „Najednou volali z fakultní nemocnice tady v Ostravě, řekli takový dlouhý název mukopolysacharidóza typu 3A a řekli manželce do telefonu, že v pondělí domluvili na speciálním oddělení schůzku a že musíme jet,“ uvedl Aleš Juchelka.
Informace, které rodině lékaři podali, byl hrozné. Chlapeček měl přestat chodit, měl se ve vývoji vracet zpět a vzápětí měla následovat smrt. Aleš Juchelka se chtěl s nemocí vypořádat po svém: „Volal jsem přátelům z různých charit, pro které jsem odmoderoval tisíce hodin, co mám dělat, o co se mám přihlásit. Manželka se musela vzdát všeho, co v životě dělala, co vystudovala, najednou viděla, že se ocitne s Oliverem doma. Naše děti musely na vyšetření, zda nejsou přenašeči. Do budoucna, když si budou chtít najít partnera, tak by jim měli říct, že na toto vyšetření také půjdou.“
Dva roky o tom nedokázali mluvit
Celá rodina byla diagnozou postižená: „My jsme zalapali po dechu, spolkli jsme si to a dva roky jsme o tom nebyli schopni doma mluvit,“ konstatovala Tereza Juchelková. Do situace zasvětili i další děti: „Já jsem jim s Terezkou říkal, že Oliver pravděpodobně za několik let zemře, že nevíme kdy, ale že je jeho nemoc strašně vážná. Pokud budou mít jakékoliv otázky, ať se nás zeptají.“
Aleš Juchelka v 13. komnatě, foto ČT
Rodina si musela zvykat na život s postiženým dítětem: „První vozík, druhý vozík… My jsme se naučili manipulovat s vozíkem, pak už přišel další vozík, ve kterém už napůl ležel, protože nemohl sedět. Po tomto vozíku, který byl obrovský a kvůli kterému jsme koupili auto, se to najednou zvrtlo tak, že dva měsíce poté se stal ležákem,“ zní neradostné svědectví Aleše Juchelky.
Mám naději, že se shledáme
Ačkoliv se snažil rodinu podržet, problémy se přihlásily: „Když se člověk snaží být tím držákem, tak se to projeví někde jinde. Já jsem skončil na kapačkách, potřeboval jsem se nějak uklidnit a zavodnit,“ říká Aleš Juchelka. Oliverovy problémy se zhoršily, rodina se však za pomocí mobilního hospice rozhodla vzít si ho domů a starat se o něj až do konce. Oliver zemřel v deseti letech, vedle něj spala jeho maminka, která se probudila a prý jasně věděla, že její syn před pár minutami odešel. „Ráno za mnou Terezka přišla do ložnice, že se to už stalo,“ vzpomínal Aleš Juchelka, který vydal svědectví o své nejtěžší životní ráně po dvou letech. „Je to pro mě hluboký celoživotní smutek, ale zároveň naděje, že se tam nahoře potkáme,“ říká dnes.
Aleš Juchelka
Narodil se v roce 1976 v Ostravě. Všem do povědomí skočil moderováním televizního pořadu pro puberťáky Medúza. Vedle toho ale dělal v České televizi další, mnohdy neviditelnou práci dramaturga a scénáristy. Na „stará“ kolena si řekl, že se společností je potřeba něco udělat, tak vstoupil do politiky. Od minulých voleb je jako nestraník za hnutí ANO v parlamentu a spoluhlasuje o naší budoucnosti. Doufejme, že stejně citlivě, jako vyprávěl o svých životních příbězích v 13. komnatě.
|
Vložil: Michaela Špačková