Případ Kramný? Napřed mne pojal děs, píše nám právník z Orlicka. A dodává informace, které dosud nezazněly, třeba jaký je motiv vraždy dcery?

Foto: Facebook

Popisek: Ilustrační foto

JUDr. Ivan Jordák je již v penzi. Napsal nám v jiné souvislosti, nám ale nedalo nezeptat se na jeho právní názor na nejsledovanější kauzu současnosti, případ Ivana Kramného, který byl právě odsouzen za vraždu své ženy a dcerky. Doktor práv z Orlicka odpověděl a jeho dopis je plný zajímavých skutečností, které člověk bez právního vzdělání dost často neví. Vážená paní šéfredaktorko, začíná doktor Jordák. A pokračuje…

Než jsem se dostal k napsání, byl ve věci vynesen rozsudek, kterým byl pan Kramný uznán vinným. Bylo mu uloženo 28 let odnětí svobod a náhrada škody v částce cca 8 milionů. Proti rozsudku se pan Kramný odvolal, a tedy řízení bude pokračovat dál. Nejprve odvolání u Vrchního soudu v Olomouci, případně je pak možné i dovolání k Nejvyššímu soudu, pokud budou splněny pro něj podmínky, či ústavní stížnost, bude-li porušeno některé z jeho práv zaručených Ústavou, respektive Listinou základních práv a svobod. V určitých případech má právo se obrátit i na evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku. Tím nechci říci, že všechno toto využije, uvádím jen pro úplnost.

Jak jsem Vám již napsal, o případu, vyjma nahodilých zpráv v televizi nebo na internetu, nic nevím, neznám vyšetřovací spis. Mohu se tedy vyjádřit jen velmi obecně. Vyjádření jsem si dovolil založit na Vámi uvedené větě, cituji „Trochu mne totiž děsí, že to vypadá celé jak soudce Lynch, ať už to ten pán udělal, či ne, soud mu to především musí dokázat, nebo ne?“ Z toho důvodu jsem na internetu přečetl řadu vyjádření našich spoluobčanů, jak k rozsudku, tak k vyjádření obhájkyně po vynesení rozsudku, a budu-li upřímný, pojal mě děs.

In dubio pro reo

Máte zcela pravdu v tom, že spáchání trestného činu (zločinu i přečinu) musí být pachateli prokázáno včetně úmyslu jej spáchat, a to bez nejmenší pochyby. Vychází se tu ze zásady stanovené před cca 1900 léty římským právníkem Ulpianem in dubio pro reo – pochybnost svědčí obžalovanému, nebo v pochybnostech se musí rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Ovšem je nutné připomenout, že je to jako s uplatněním každé jiné zásady. Ovšem dokázání nevyžaduje pouze přímé důkazy, jak uváděli někteří komentátoři rozsudku, ale stačí i jen nepřímé důkazy, pokud tvoří souvislý celek, nevzbuzující pochyby o dvou věcech, že skutek spáchal obžalovaný a měl úmysl v době jeho provedení jej spáchat. Protože, jak jsem uvedl spis neznám, neodvažuji se vyslovit, zda tomu tak bylo či nebylo.

Trochu bych se nyní zmínil o komentářích, které jsem četl. Nechápu vůbec význam jejich uvádění, pokud jimi nechce někdo vytvářet tlak na soud, ať už ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného. V USA, kde raději připomínám, že mají jiný způsob práva než v kontinentální Evropě, soud upozorňuje členy poroty, že po dobu procesu nesmí číst tisk a poslouchat média v době, kdy je tam informace o procesu atd. Samozřejmě úspěšnost zákazu je asi i tam dost diskutabilní. Ale aspoň je to upozornění. U nás si dělá prakticky každý, co považuje on sám za vhodné. Většina komentátorů nejen že nevěděla o věci vůbec nic, mimo názoru uveřejněného někým v médiích, ale nevěděla ani nic o průběhu řízení. Dovolil bych si připomenout názory Karla Čapka, napsané např. v Knize Apokryfů, nebo v Povídkách z jedné a z druhé kapsy. Já totiž nechápu, jak někdo může vynášet tak kategorické soudy, je jedno jestli tam volá po popravě nebo po propuštění, když o tom nic neví.

Co je v kauze neobvyklé

Abych nebyl jen obecný, uvádím příkladem několik věcí, které mi připadaly poněkud podivné a neobvyklé.

V první řadě to byl postup policie v Egyptě, pokud byl takový, jaký nám byl prezentován, jak z hlediska vyšetřování na místě činu, tak ve spolupráci s naší. Např. jak to, že se nezajímala vůbec o důvod, že došlo k otravě jídlem nebo vodou jen těch dvou mrtvých, které v takovém hotelu jedlo či pilo určitě více lidí, připadá mi i nelogické jednání obžalovaného po zjištění smrti manželky a dcery, atd. 

Nevím, jak soud vyřešil motiv zavraždění dcery obžalovaným, pokud bych připustil, že motiv k zavraždění manželky vzhledem k deklarované její nevěře a odcizení měl.

Neznám znalecké posudky, ale formální postup předsedkyně senátu byl v tomto případě v pořádku (znalci obžaloby, znalci obhajoby a revizní znalecký posudek).

Nevím, co sledovala paní obhájkyně svým vyjádřením k tisku. Tady už vůbec nešlo o věc z hlediska práva. A vzhledem k vizuálnímu posouzení věku jak obhájkyně, tak předsedkyně senátu, si myslím, že ani jedna z nich se nemohla v době před rokem 1989 nějak angažovat, čemu nakonec svědčí i vlastní vyjádření.

Srdečně zdravím, JUDr. Ivan Jordák 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová