V kině Mír jsem poprvé viděl Terminátora, vzpomíná starosta. Sedačky ze zavřeného kina budou hrát v ostravské inscenaci
23.10.2018
Foto: Facebook / KINO Hlučín ŽIJE
Popisek: Kino Mír, no není krásné?
Na dva roky zapůjčilo město Hlučín Národnímu divadlu moravskoslezskému v Ostravě sedadla ze svého kina Mír, které je od začátku roku 2013 mimo provoz. Sedačky budou součástí scény k připravované inscenaci hry Naše třída.
Kino Mír v Hlučíně uzavřela předchozí politická reprezentace města na konci roku 2012, kdy už by byla pro další fungování nezbytná jeho digitalizace. Od té doby kino chátrá a náklady na případné opravy dále rostou. „Případná rekonstrukce našeho kina by byla samozřejmě nákladná, ale to není ta hlavní překážka, která dnes brání jeho opětnému zprovoznění. Největším problémem je, že městu nepatří přístupové pozemky ke kinu a s jejich majitelem se nám zatím nepodařilo uzavřít pro město přijatelnou dohodu. Nic ale není ztraceno, protože se pokouším jednat s vlastníky dalších pozemků situovaných z boční strany kina,“ uvedl starosta Hlučína Pavel Paschek.
Kino Mír v Hlučíně je zavřené od roku 2012, zdroj Facebook / KINO Hlučín ŽIJE
Město zapůjčilo divadlu dvě řady po osmnácti sedačkách
Jako hlučínský rodák rád vzpomíná, že už coby dítě a později jako student hlučínského gymnázia do kina chodil nejprve s rodiči a později s kamarády. „Mám rad sci-fi filmy a v našem kině Mír jsme tenkrát poprvé viděli Terminátora, což byl pro mě velký zážitek,“ dodal starosta. Osobně je rád, že sedačky z kina budou mít v příštích dvou letech zajímavé uplatnění související s kulturou. „Do roku 2020 by nám dvě řady sedadel s největší pravděpodobností neměly chybět, proto jsme se rozhodli je divadlu sice neprodat, ale bezplatně zapůjčit. Na ostravskou inscenaci, ve které budou sedadla z kina Mír hrát, se určitě zajdu osobně podívat,“ řekl starosta Paschek. Město zapůjčilo divadlu dvě řady po osmnácti sedačkách. Použity budou v činoherní inscenaci hry Tadeusze Slobodzianka Naše třída, která bude mít premiéru 8. listopadu v Divadle Antonína Dvořáka.
Kontroverzní hra polského autora budí vášně
„Scéna Milana Davida má evokovat iluzi kina, ale může vyvolat i dojem Zdi nářků, a po celou dobu trvání inscenace bude scéna neměnná. Jeviště pro inscenaci má na diváka působit velmi střídmě a zároveň obřadně, sedačky tam budou nastavěny po čtyřech ve třech řadách,“ prozradila mluvčí divadla Šárka Swiderová. Vedoucí uměleckých dílen Národního divadla moravskoslezského Barbora Macháčová byla překvapena, že po dlouhém pátrání našla v podstatě za humny to, co scéna vyžaduje. „Kinosedačky z Hlučína přesně odpovídají záměru scénografa. Starší, dřevěné, omšelé, nepolstrované,“ řekla Barbora Macháčová.
Kinosál Hlučínského kina, zdroj Facebook / KINO Hlučín ŽIJE
Kontroverzní hra polského autora budí velké vášně, neboť sice vypráví o desetiletích v životě spolužáků, ale zároveň reflektuje masakr v Jedwabnem, kdy Poláci za druhé světové války povraždili nejméně 340 místních Židů ve stodole a 60 let to vydávali za dílo nacistů. V roce 2000 vyšla v USA kniha historika Jana Tomasze Grosse s pravdou o dramatických událostech a vyvolala v Polsku velké pozdvižení.
Kino Mír dříve patřilo rodině Kuchařových
Četa techniků z divadla si sedačky odvezla v pátek 19. října. Demontovány jsou první dvě řady. „To jsou řady, v nichž bylo v osmdesátých letech nejnižší vstupné, protože byly hodně blízko plátna. Později se ale vstupné sjednotilo,“ řekla s úlevou v hlase dlouholetá vedoucí kina Magdaléna Ostárková. V Míru pracovala třicet let až do jeho uzavření v roce 2012. Podle ní by dvě přední řady v kině nijak zvlášť nechyběly, ani kdyby se tam opět promítalo. V Míru bylo dvanáct řad po osmnácti sedadlech, ve třinácté řadě je šestnáct sedadel. Z 231 sedadel jich nyní stále zůstává 195.
Dlouholetá vedoucí kina Magdaléna Ostárková, zdroj hlucin.cz
Kino Mír dříve patřilo rodině Kuchařových, která vlastní hned vedle hospodu. Později přešlo pod Národní výbor v Hlučíně a na počátku osmdesátých let prošlo zásadní rekonstrukcí. Přistavěly se šatny, zrušila se dvě velká kamna, jimiž se kino vytápělo, zavedlo se ústřední topení, vybudovala se nová pokladna. Znovu se kino otevřelo v roce 1982. Magdaléna Ostárková v něm začala pracovat v roce 1983.
„Byla to krásná práce, milovala jsem ji, a když jsem po zavření kina odešla do důchodu, dva roky jsem si nemohla zvyknout. Uměla jsem vždycky sehnat dobré filmy. Někdy jsem pro ně jezdila i svým autem, abych je stihla k nám dostat; třeba když všichni chtěli před Vánocemi Anděla Páně. Líbila se mi večerní představení, ale i projekce pro školy, které sem jezdily i z okolních obcí. Kino bývalo často plné, jen někdy ve druhé polovině devadesátých let hodně ubylo návštěvníků. Ale po roce 2000 šla návštěvnost zase postupně nahoru, proto mě uzavření kina v roce 2012 hodně mrzelo. Potěšilo mě, když před třemi lety skupinka místních občanů připomněla kino retro promítáním filmů, byť ve sparťanských podmínkách. Oslovili mě, abych jim na třídenní akci zase dělala uvaděčku a byla to moc hezká vzpomínka. Ale také jsme se při té příležitosti přesvědčili, že objekt je opravdu ve špatném stavu,“ vzpomíná Magdaléna Ostárková.
Zdroj TK
Vložil: Markéta Vančová