Nic není černobílé. Třeba Bílovec v roce 1918 chtěl do Rakouska, vytáhl na ně český pluk. Byli i mrtví, vypráví kastelán Valeš

Foto: Se svolením: Eduard Valeš a zámek Bílovec (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Eduard Valeš, který ve všech akcích, připomínajících historii Bílovce, též nadšeně účinkuje, v kulisách ´svého´zámku

ROZHOVORY NA OKRAJI V sobotu 28. srpna se návštěvníci bíloveckého zámku přenesli do listopadu 1918. Zámecké náměstí ožilo ukázkou z historie – bojovali zde vojáci Československé armády proti dobře vyzbrojeným bíloveckým Volkswehr. Zdarma byly zpřístupněny prohlídky zámku i muzea, kde si návštěvníci mohli prohlédnout všechny expozice, včetně aktuální výstavy k 700. výročí založení města Bílovec Poklady z půd aneb střípky z dějin Bílovce. Proč se vojenské představení týkalo právě listopadu 1918? Na to i na další otázky jsme se zeptali kastelána bíloveckého zámku, amatérského, zapáleného historika a dobrého rodáka, kronikáře města Bílovec, Eduarda Valeše.

Politické události podzimu 1918 se odrazily také v Bílovci. Když dne 27. října 1918 podepsalo Rakousko – Uhersko kapitulaci a dlouhá a krutá válka skončila, přijali to ve městě skoro všichni s ulehčením. Ale rozpad staré monarchie uvrhl nepřipravené obyvatelstvo nejprve do prudkého rozčilení a následně do zmatku, a to hlavně proto, že se Bílovec měl stát součástí nově ustavené ČSR. To naprostou většinu obyvatel šokovalo. Musíme si totiž připomenout, že Bílovec v té době byl hlavně německé město: při sčítání lidu v roce 1910 měl okolo 5 142 obyvatel, z toho jen 259 Čechů. Vedení města se proto přiklonilo k myšlence připojení města k Rakouské republice a odmítlo se podřídit nově ustanovené československé vládě.

Co se v Bílovci na podzim roku 1918 dělo?

Koncem října vyšlo prohlášení úřadu starosty, jímž oznámil občanům zřízení státu Německo-Rakousko a Sudety a nabádal všechny ke klidu a rozvaze, zejména vůči jinak hovořícím spoluobčanům. Následně byla zřízena občanská domobrana (Volskwehr), do které se hned několik pánů přihlásilo. Zdejší sbor se skládal asi ze 40 frontových navrátilců a C a K důstojníků. Jejich velitelem byl jmenován bílovecký obchodník Winkelmann. Když se v Opavě ustanovila vláda Sudetenlandu, připojil se také Bílovec v čele se starostou Reimundem Resselem. Na konci listopadu ale předává vedoucí C.K. okresního úřadu vedení úřadu českému okresnímu komisaři. Ten žádá úřednictvo, aby i nadále konalo službu. Starosta Ressel přijímá toto sdělení s poukazem na to, že vedení úřadu se bude řídit pokyny německé vlády pro Sudety v Opavě.

Proč se nakonec Bílovec připojil k Československé republice?

Trvalo to asi půl roku a nebylo to jednoduché. Okresní soud úřadoval, v důsledku obsazení soudci české národnosti, ve smyslu české vlády. Poštovní úřad byl rozdělen, telegrafní spojení s Opavou často přerušováno. Sudetská zemská vláda proto zřídila pro německé obce okresů Bílovec, Fulnek a Odry okresní úřad ve Fulneku, zatímco městská obec žádala pomocí dopisu zahájení jednání s českou vládou, aby byl odstraněn český okresní úřad a český soud z města. Tato jednání byla sice přislíbena, ale nadcházející události tento plán překazily. Ke zmatku ve správě se totiž přidal i zmatek v zásobení jídlem a těžkosti v hospodářském zásobování.

Když byl Bílovec ještě Wagstadt

Celá severní železniční trať byla střežena českým vojskem. Na všech zastávkách byl každý cestující zadržen a legitimován. Kontrola se týkala hlavně navrátilců z fronty. Odebírali jim zbraně a vojenská výstroj, kterou si přinesli z pole, dokonce pláště, deky apod. Vedle toho bylo bráněno také dopravě zboží, hlavně uhlí a mouky, dokonce byla částečně omezována i vlaková doprava. Zásobování města vázlo, neboť zásoby mouky byly zabavovány. Nakonec ustává úplně. Na oplátku není německou stranou uvolněn transport dobytka určený pro Slezskou Ostravu a lidem z průmyslové oblasti. 

To muselo nutně vést ke konfliktu?

Než německá strana stihla jakkoli zareagovat, byl Bílovec v neděli 1. prosince brzy ráno překvapivě obsazen českým vojskem o síle válečného pluku, manévr byl proveden směrem od nádraží. Radnice, východy z náměstí, kostel, a dokonce kostelní věž, poštovní úřad byly obsazeny vojenskými hlídkami. Do nabitého kostela, kde se právě sloužila ranní mše, proniklo několik vojáku až k oltáři. Na půdě kostela a kostelní věže, na faře, radnici a v chlapecké škole hledali vojáci zbraně. Ve chvíli, kdy velitel s vojáky, chtěl překontrolovat zabavené zbraně a vydat rozkaz k další akci, zazněl výstřel a následovala divoká střelba… Na náměstí zůstalo ležet 6 těžce raněných osob. Obsazení Bílovce trvalo přibližně půl roku. Nakonec se vedení města v čele se starostou Resselem podřídilo nové situaci a Bílovec se tak stal součástí Československa.

Eduard Valeš je i nadšený účinkující ve všech historických akcích, které se v Bílovci pořádají

Které konkrétní události mohli diváci o víkendu vidět na zámeckém nádvoří?

Herci Zámecké divadelní společnosti ve spolupráci s KHV Fenix z Nového Jičína a KC Bílovec předvedli hned několik z nich. Tou první byla situace těsně po ukončení války, kdy před bíloveckou radnicí (tu představoval vchod do zámku) dorazili rozvášnění lidé v čele s bíloveckým starostou Reimundem Resselem a provolávali slávu Rakousku a císaři. Pak jsme prostřednictvím fanatického majora Hermanna Fabiána, který nabádal starostu, aby jim vydal zbraně, protože se budou těm slovanským hadrníkům bránit, předvedli nejistotu a fakt, že lidé zde chtěli o svá práva bojovat a chtěli si zbraně vzít i násilím. Ukázali jsme i samotného hraběte Sedlnitzkého, který, byť také příslušník C a K armády, lidi uklidňoval a nabádal k rozvaze, že střílení už bylo snad dost. Asi nejživější ukázkou byl příchod českých vojáků, kteří hledali zbraně v domech i v kostele a došlo i na střelbu.

Společné foto všech aktérů akce 

Kdo a jak dlouho vymýšlel harmonogram tak historicky autentické akce?

Byla to společná práce všech hlavních aktérů. S přípravami jsme začali asi před rokem, a to doslova mravenčí práci v archivu, kde jsme vyhledávali fakta o konkrétních okamžicích. Teprve na základě těchto informací vznikl scénář, navrhli jsme kostýmy a připravili scénu. Vždy nám velmi záleží, aby naše představení byla nejen divácky zábavná, ale především autentická a diváci mohli vidět spoustu detailů, které se opravdu odehrály.

Lenka Hatlapatková

Vložil: Anička Vančová