Roli první dámy nezvládala, zato skvěle hrála mariáš. O Gottwaldově manželce se dokonce šuškalo, že si přivydělávala prostitucí. Tajnosti slavných

Foto: archiv

Popisek: Gottwaldovo seznámení s Martou se nemůže jevit jinak než jako "politováníhodný omyl"

Komunisté o ní hlásali, že je oddaná soudružka a velká bojovnice, což ani zdaleka nebyla, odpůrci ji zase prezentovali jako naprostého primitiva, což také nebyla tak docela pravda. Manželka Klementa Gottwalda se měla stát vzorem, místo toho se proměnila ve směšnou figurku, z níž si národ utahoval. Jaká byla doopravdy?

Pohodlí a přepychu prezidentské rezidence si užívala až v posledních pěti letech, její předchozí život však nebyl vůbec snadný. Reprezentativní funkci Marta Gottwaldová nezvládala, a tak se jejím hlavním úkolem na Hradě stalo udržet prezidenta alespoň občas střízlivého. Postupně se jí ale i tento úkol přestal dařit, a tak kromě toho, že mu ředila pití vodou, začala v něm hledat útěchu také. Gottwald v pití pokračoval i přes zhoršující se zdravotní stav a zákaz lékařů, jeho zdraví ohrožovala především syfilis, k níž přišel bůhví kde. Marta o ní velmi dobře věděla a občas si prý touto informací pomohla, když ho potřebovala udržet v šachu.

Kléma ji nechal napospas i s dítětem

Marie Holubová se narodila 17. září 1899 v Kopřivnici jako nemanželské dítě a proč si začala říkat Marta, to se už asi nikdy nedozvíme. Její matce Rozálii bylo tehdy devětadvacet let a byla vdovou po čeledínovi na arcibiskupském dvoře. Byl to špatný start do života a nelze se ani divit, že původ a chudoba zásadně ovlivnily Martin osud. Po ukončení školy se začala učit číšnicí, ale později toho nechala a živila se jako služka. Štěstí zkoušela v Ostravě, odkud odešla na Slovensko do Trenčína, a pak se vrátila do Kopřivnice. V nedalekém Příboru tehdy sloužil jako poddůstojník z povolání o tři roky starší Klement Gottwald. Podle svědectví kolegů na děvčata moc nebyl, spíše se věnoval studiu cizích jazyků a knížkám, ale občas na vycházku přece jen vyrazil. A při některé z nich mu v roce 1919 padla do oka dvacetiletá, tehdy prý velmi pohledná Marta.

Spisovatel Pavel Kosatík píše, že Gottwaldovo seznámení s Martou se může sotva jevit jinak než „jako politováníhodný omyl“. Jejich vztah nezůstal bez následků, 5. srpna 1920 porodila dcerku, kterou pojmenovala po sobě. Jenže na svatbu Gottwald ani nepomyslel, měl dost starostí sám se sebou. V armádě se mu nelíbilo a chtěl uniformu pověsit na hřebík. Byl vyučeným stolařem, a tak v listopadu 1920 nastoupil v továrně na nábytek v Rousínově. Odešel tam sám, Martu s dcerkou s sebou nevzal, své otcovství ale nikdy nezapíral ani nezpochybňoval. Přesto se Marta musela o sebe a dítě postarat sama, což tenkrát bylo velmi obtížné a šuškalo se, že si v té době dokonce občas přivydělávala ze zoufalství i prostitucí.

Komunistická elita v roce 1936 – (zleva stojící) Marie Zápotocká, Bedřich Geminder, Marie Zápotocká mladší, Marta Gottwaldová, Klement Gottwald, Marie Švermová, Jan Šverma; (zleva sedící) Marta Gottwaldová mladší, Bruno Köhler a Rudolf Slánský

Oddaná hospodyně

Znovu se dali dohromady až počátkem roku 1924, kdy se Gottwald přistěhoval do Přívozu u Ostravy. To již byl zavedený novinář komunistického tisku, funkcionář nedávno založené KSČ a horlivý propagátor bolševické politiky. Začali spolu žít a od té chvíle již Marta stála po jeho boku až do smrti. V roce 1926 se přestěhovali do Prahy a teprve v roce 1928 se konečně dočkala a stala se jeho zákonitou manželkou, údajně především proto, že soudruzi Gottwaldovi vyčítali jeho neuspořádaný život. To ovšem neměnilo nic na tom, že pro něj byla politika na prvním místě. Doma se vyskytoval minimálně, brzy ráno odcházel a vracel se pozdě večer, občas pouze na víkendy.

Marta se na jeho politické činnosti podílela jen okrajově a členkou strany se nikdy nestala. Když to někteří soudruzi Gottwaldovi vyčítali, odbýval to slovy: „Takhle je to snad lepší!“ Manželovi ale stála věrně po boku, snášela policejní prohlídky, zapírala při výsleších a nosila na určená místa vzkazy a zprávy, které jí svěřil. Nikdy však nevyvinula vlastní aktivitu. Prostě ji to nebavilo a Gottwald to dobře věděl. Byl rád, že má doma hospodyni, spolubojovnici nepotřeboval, těch měl kolem sebe dost.

Gottwaldovi měli navenek působit jako šťastný pár

Poprvé v blahobytu

Když byl v roce 1934 vydán na Gottwalda zatykač a Národní shromáždění ho zbavilo poslanecké imunity, emigroval i s rodinou do Sovětského svazu. O rok později se tam stal tajemníkem Exekutivy Komunistické internacionály, což byla mimořádně vysoká funkce. „Na co si vzpomněli, to měli. V Kuncevu byla pro Dimitrova a tyhlety lidi zvláštní kuchyň, kde si denně objednávali, co jim mají kuchaři uvařit. Marta dokonce chodila některé věci vařit sama, protože Gottwald měl rád nějaká prostá jídla česká, která nebyli zvyklí dělat. Takže měli samozřejmě textil, boty, prostě všestranně o ně bylo postaráno!“ prozradila později jejich důvěrná přítelkyně Josefa Slánská, manželka někdejšího tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, který byl v rámci politických procesů v roce 1952 popraven.

Během druhé světové války, kdy Marta znovu následovala manžela do Moskvy, se situace opakovala. Tam poznala, jaké to je být ženou privilegovaného funkcionáře. Ubytováni byli v pohodlném hotelu, za Moskvou si užívali vlastní ‘daču‘, nakupovat mohla v obchodech, určených jen pro hrstku vyvolených. To se jí líbilo, zřejmě ale nikdy nezapomněla, co je nedostatek. Podle Slánské totiž nakupovala celé tašky potravin, které pak rozdávala potřebným. Starostlivě prý pečovala i o nemocnou a slaboučkou dcerku Slánských Naďu.

V roce 1951 v Československém rozhlase při projevu k Mezinárodnímu dni dětí

Hokynářka na Pražském hradě

Do Prahy se vrátili v roce 1945, Gottwald se dostal do vlády a o tři roky později se stal prvním ‘dělnickým‘ prezidentem. Na Hradě vystřídal Edvarda Beneše, s nímž odešla také Hana Benešová, jenže nahradit ji bylo pro neotesanou Martu zhola nemožné. Nezapojovala se do Červeného kříže či jiného spolku jako ona ani nepořádala besedy se studenty jako Charlotte Garrigue Masaryková… Prostě jen čekala a mezitím hrála mariáš. Nikdy v sobě nezapřela poměry, z nichž vzešla. Svůj původ, sociální prostředí, životní zkušenosti a prožitky zapřít ani nemohla. Neměla nikoho, kdo by jí řekl, jak se má v novém prostředí chovat, a nejspíš o to ani nestála.

Čím byla starší, tím raději se napila, začala být žárlivá a nechávala se oslovovat legendárním milostivá paní. Urputnou snahou být někým se proměnila ve směšnou figurku, z níž si národ rád utahoval. Předváděla se na veřejnosti v úděsných modelech, které měly napodobit Benešovou, jenže na její korpulentní postavě často působily až komicky. I v největších vedrech chodila s kožešinkou kolem krku, což pro ni byl znak elegance a bohatství, které toužila okázale prezentovat. První dámou být prostě neuměla a naivně doufala, že obklopování se luxusními věcmi jí k tomu dopomůže.

Svými módními kreacemi často bavila celý národ

Maloměšťáckost ji nikdy neopustila

Nedostatek vzdělání způsobil, že prý nikdy mnoho nečetla, zato vášnivě hrála svůj oblíbený mariáš. Byla veselá, až hlučná, a nevadilo jí budit pozornost. Ráda se napila, měla ráda vtipy, ale nesnášela, když si někdo dělal legraci z ní. Když měla pocit, že se jí někdo posmívá, stala se jeho úhlavním nepřítelem a neváhala využít svého vlivu, aby se mu pomstila.

Přímo legendární byl její vztah k jídlu, uchovala si návyky, které si osvojila v předválečných letech. Dlouho žila v nedostatku, a tak se snažila šetřit i jako prezidentova manželka. V hradní kuchyni se za jejího velení musel zpracovat i poslední drobeček. Klíče od spíže měla u sebe a potraviny vydávala pouze na požádání. Traduje se historka, jak jednou na Štědrý den naservírovala zaměstnancům k večeři hlavy kvíčal, a tak se raději šli najíst do města.

S vnučkou – její dcera Marta se provdala za nechvalně proslulého armádního generála Alexeje Čepičku

Začátek konce

Gottwaldův zdravotní stav se rychle horšil a v roce 1951 se o něj začali starat sovětští lékaři. Zemřel 14. března 1953, pouhých devět dní po Stalinovi. Marta byla v šoku. Byla přesvědčená, že jeho smrt měly na svědomí moskevské kruhy. Přinejmenším tím, že ho ve špatném zdravotním stavu donutili letět do Moskvy na Stalinův pohřeb letadlem, přestože měl výduť aorty, a s tímto onemocněním znamená každé vystavení změnám atmosférického tlaku obrovské riziko. V tomto duchu si také Marta hlasitě ‘pustila pusu na špacír“ i na pohřbu, čímž si hodně uškodila a skončila v péči psychiatrů.

Na pohřbu už věděla, že mnoho času nezbývá ani jí. Během několika měsíců zhubla neuvěřitelných šedesát kilogramů a diagnóza rakovina je neúprosná. Její smrt byla téměř symbolická – zemřela totiž ve státní svátek 28. října 1953. Profesor Josef Charvát, který ji léčil, uvádí ve svých pamětech, že zemřela na rakovinu ženských orgánů. V rodině se však traduje, že důvodem smrti byl karcinom štítné žlázy, s níž měla problémy po celý život a která nejspíš byla i příčinou její obezity, s níž marně bojovala.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská