Komentované procházky dvojměstím Český Těšín – Cieszyn pro školáky, Ullmannovské slavnosti… Městská knihovna jede
29.10.2018
Foto: Město Český Těšín
Popisek: Komentované procházky dvojměstím Český Těšín – Cieszyn
Městská knihovna Český Těšín pořádá komentované procházky dvojměstím Český Těšín – Cieszyn. „Děti se nejen dozvídají spoustu informací a zajímavostí, ale také některé poznatky samy aktivně doplňují,“ uvedla knihovnice z dětského oddělení Kateřina Šildrová, která tento týden dětí provázela společně s Renatou Nevelöšovou z knihovní studovny. Děti dostanou i pracovní listy, do nichž si mohou zaznamenávat nově nabyté poznatky. Žáčci se dozví například kdo založil Těšín, kde je nejstarší dům a jaká pověst se k němu váže? Čím vším se Těšín pyšní a jaká je jeho historie? Co více, poznatky si mohou zaznamenat do pracovních listů.
Město Český Těšín aktivně pracuje na rozšiřování vědomostí o lokální historii, mimo jiné vydáváním vlastních tisků nebo společně s jiným subjekty vydává knihy o historické tématice. Již v této chvíli se připravuje publikace k stému výročí vzniku města.
Přípravy na Ullmannovské slavnosti vrcholí
Například nyní vrcholí přípravy na Ullmannovské slavnosti. Významný evropský skladatel, klavírista a dirigent Viktor Ullmann, jeden z tzv. terezínských skladatelů, tedy židovských hudebních umělců, kteří po dvouleté internaci v koncentračním táboře Terezín byli na podzim 1944 zavražděni v Osvětimi-Birkenau, se narodil před 120 lety v tehdejším rakousko-uherském Těšíně (Teschen, dnes Český Těšín a Cieszyn).
Pořadatelé Městská knihovna Český Těšín (CZ) a Zamek Cieszyn (PL) se proto rozhodli u příležitosti 120. výročí narození tohoto významného těšínského rodáka upozornit nejen obyvatele obou měst, ale i mezinárodní veřejnost na tohoto hudebního umělce. Přáním je, aby tato nevšední kulturní události nejen obohatila českou – polskou těšínskou ´kulturní mapu´ o další významné jméno, ale aby byla pro zájemce i impulsem k hlubšímu zájmu o propojení historie Těšínského Slezska s kulturní historií celé Střední Evropy. V rámci příprav Ullmanovských slavností byl proveden historický výzkum dochovaných faktů o místě narození V.U. v Těšíně, pobytu jeho rodiny v tomto městě v letech 1898-1909.
Program třídenních Ullmannovských slavností:
Ve středu 7. listopadu se uskuteční komentovaná vycházka procházka Cieszynem s odborným výkladem po místech, kde rodina Ullmannových zanechala své stopy (rodný dům Viktora U. Ullmanna, obecní škola, gymnázium, další místa pobytu rodiny Ullmannových, místo výkonu vojenské služby Ullmanova otce aj.). Místa byla identifikována na základě historického výzkumu. Začátek u Čítárny a kavárny Avion v 16.00 hodin.
Ve čtvrtek 8. listopadu v 17 hodin bude v Čítárně a kavárně Avion zahájena životopisná výstava o Viktoru Ullmannovi pod názvem Neklidný Středoevropan, jejíž autorkou je česká muzikoložka, hudební publicistka Magdalena Živná z Prahy. Po vernisáži bude následovat diskusní večer s autorkou výstavy spolu s polským básníkem, znalcem Ullmannova díla Zbigniewem Machejem. Výstava Neklidný Středoevropan bude v Čítárně a kavárně Avion přístupná do 5. prosince t.r.
V pátek 9. listopadu v 19 hodin se v budově bývalé českotěšínské synagogy na Božkově ul. uskuteční komorní koncert ´Pocta Viktoru Ullmannovi´ v podání pražských interpretů, sopranistky Ireny Troupové a klavíristy Jana Duška, kteří před 3 lety pořídili u českého labelu Arco diva pod názvem ´Těžké je opustit krásu´ soubornou nahrávku písní pro soprán a klavír Viktora Ullmanna, první gramofonový záznam těchto děl na českém trhu vůbec. Na koncertě zazní výběr z těchto písní, doplněný jako speciální poděkování pořadatelům i cyklem Lidové písně a tance z Těšínska jiného významného židovského skladatele Erwina Schulhoffa, který takže padl za oběť holocaustu. U příležitosti této kulturní události vyjde programová publikace, kterou vydává Městská knihovna Český Těšín.
Kdo byl Viktor Ullmann?
Oba rodiče Viktora Ullmanna pocházeli ze židovských rodin, nicméně ke katolictví konvertovali již před Viktorovým narozením. Jeho otec, Maximilian Ullmann, tak mohl nastoupit profesní dráhu důstojníka z povolání. V první světové válce dosáhl hodnosti plukovníka a byl povýšen do šlechtického stavu. Viktor od roku 1909 navštěvoval gymnázium ve Vídni. Jeho hudební sklony a nadání mu brzy zajistily setkání s Arnoldem Schönbergem a jeho hudebním kroužkem. Bezprostředně po maturitě se dobrovolně přihlásil do armády. Po narukování se dostal na italskou frontu, kde se v roli dělostřeleckého pozorovatele zúčastnil bitvy v údolí řeky Soči. Později mu bylo umožněno nastoupit ke studiu práv na Vídeňské univerzitě, kde navštěvoval přednášky Wilhelma Jerusalema. Počátkem října 1918 byl přijat do Schönbergova skladatelského semináře. U samotného Schönberga studoval hudební formy, kontrapunkt a orchestraci. Ullmann byl vynikající klavírista, neměl však ambice stát se sólovým hráčem.
Viktor Ullmann
Hudebník na plný úvazek
V letech 1918 až 1919 studoval hudbu ve Vídni. V květnu 1919 však obě studia přerušil, opustil Vídeň, a odstěhoval se do Prahy, kde se mohl plně věnovat kompozici. V roce 1920 se stal sbormistrem pražského Nového německého divadla. Jeho mentorem se zde stal tehdejší ředitel Alexander von Zemlinsky a později za jeho vedení se Ullmann stal také dirigentem (do roku 1927). Již roku 1923 prací na ´7 písních s klavírem´ (7 Lieder mit Klavier) zahájil sérii úspěšných premiér svých skladeb, které se hrály až do počátku 30. let 20. století (´Sedm serenád´). Roku 1928 se stal šéfem opery divadla v Ústí nad Labem, o rok později pak odešel do Švýcarska, kde působil jako dirigent v curyšském Schauspielhausu (1929-31), pro který rovněž skládal scénickou hudbu. Na ženevských Slavnostech hudby Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (IGNM/ISCM), v roce 1929, vzbudil jeho klavírní cyklus ´Schönbergovských variací´ značný zájem. Za orchestrální úpravu tohoto díla získal o pět let později cenu Emila Hertzky, pojmenovanou po někdejším řediteli vydavatelství Universal Edition.
Antroposof, pedagog i novinář
V té době se také zajímal o antroposofii, nový obor založený Rudolfem Steinerem, a v následujících dvou letech (1931-33) ve Stuttgartu provozoval antroposofické knihkupectví.
V roce 1933 se vrátil natrvalo do Prahy, kde působil jako hudební pedagog a novinář. Spolupracoval s hudební redakcí Československého rozhlasu a psal hudební kritiky do německých pražských novin Bohemia. Angažoval se v několika divadlech, věnoval se skladbě a v roce 1934 napsal operu Pád Antikristův (Der Sturz des Antichrist). V letech 1935-37 byl žákem Aloise Háby, jehož čtvrttónovou techniku však uplatnil pouze v jedné menší skladbě (Sonáta pro klarinet op. 16, z roku 1937). Ve svých pracích z 20. let se ještě zřetelně orientoval na Schönbergovu volně atonální tvorbu (především v Komorní symfonii op. 9, na Georgovy písně op. 15 a na Pierrot Lunaire op. 21). Skladby vzniklé od poloviny 30. let se vyznačují samostatným vývojem, přes podněty Schönbergovy (2. smyčcový kvartet, 1. klavírní sonáta) a skrze vypořádání se s operou Vojcek Albana Berga (opera Der Sturz des Antichrist). Neotřelá harmonizace mezi tonalitou a atonalitou (Ullmann sám hovořil o ´polytonalitě´), nadměrný hudební výraz a mistrovské zvládnutí formální hudební stavby patří k charakteristikám Ullmannova nového, nyní již nezaměnitelného osobního stylu.
Terezínské ghetto a smrt v Osvětimi
Ještě před nástupem nacismu se neúspěšně snažil získat československé občanství a vystěhovalecký pas. Podařilo se mu alespoň zachránit dvě ze čtyř dětí zařazením do transportu sira Wintona do Anglie. 8. září 1942 byl s třetí manželkou a zbylými dětmi deportován do Terezína, kde se zapojil do ilegálního uměleckého života. Nepřestávaje věřit v to lepší v lidech a přes hlad a velké problémy v běžném životě terezínského ghetta, se staral o bohatý hudební život a vytvořil zde také podstatnou část své tvorby. Napsal zde například operu Císař Atlantidy aneb Odepření smrti (Der Kaiser von Atlantis), ve které měl přidělený basový part pozdější přední sólista Národního divadla Karel Berman (opera však v terezínském ghettu za války nikdy nebyla provedena), který o díle po válce podal svědectví.
16. října 1944 byl Ullmann společně se skladateli Pavlem Haasem, Hansem Krásou a dalšími hudebníky v tzv. uměleckém transportu převezen do Osvětimi-Březinky a krátce po svém příjezdu zavražděn v plynové komoře.
Vložil: Markéta Vančová