„V ten den byl strejda také v podzemí, ale stačil utéct…“ Při tragédii v Dole Dukla v roce 1961 zahynulo 108 lidí. V dolech na Karvinsku se natáčel film Dukla 61, který neštěstí připomene
24.08.2017
Foto: Jana Dronská
Popisek: Natáčení filmu Dukla 61 v Dole Žofie
Filmové kamery se minulý pátek naposledy rozjely v Dole Žofie. Režisér David Ondříček zde v šachtách společně s filmovým štábem naposledy natáčel záběry chystaného dvoudílného filmu České televize Dukla 61, který je inspirovaným skutečnou událostí – neštěstím, k němuž v dole došlo v roce 1961.
Správce zavřených dolů, státní podnik DIAMO, umožnil filmařům v uplynulých 3 týdnech využití pozemků a budov na Dole Žofie a na Dole Barbora. Kromě pronájmu zázemí, včetně koupelen, zajištění elektřiny a vody poskytl i důlní lampy a sebezáchranné přístroje. Pracovníci státního podniku také zajišťovali při natáčení obsluhu těžních strojů, bezpečnost filmového štábu a herců a další pomocné práce.
Natáčení nebylo vůbec jednoduché, filmaře čekaly v dole náročné podmínky. V šachtách je vlhko, tma a teploty kolem 13 stupňů Celsia. Navíc od důlního výtahu k místu, kde se natáčelo, to měli členové filmového štábu pěšky zhruba 1000 metrů.
Neštěstí si vyžádalo životy 108 lidí
Televizní film Dukla 61, který diváci budou moci na obrazovkách zhlédnout příští rok, vypráví o největším poválečném důlním neštěstí v tehdejším Československu, k němuž v roce 1961 v havířovském Dole Dukla došlo.
Požár v dole vypukl 7. července 1961, ve chvíli, kdy končila ranní směna. Jeden z horníků tehdy nešťastně zavadil o vypínač na dopravníku, a aniž by si čehokoliv všiml, uvedl jej tak do provozu. A jelikož pohyblivý pás běžel na prázdno a došlo k velkému tření, začalo hořet. Zpočátku si nikdo ničeho nevšiml a pak už bylo příliš pozdě. Při neštěstí zemřelo v dole 108 havířů, nemladšímu z nich bylo teprve 17 let…
Velké výdělky, ale nízká cena za život
Režisér David Ondříček se zaměřil nejen na samotnou tragickou nehodu, ale také na lidské momenty vztahů a příběhů rodin. Hlavní role hrají Marek Taclík, Martha Issová, Jiří Langmajer a Václav Neužil.
Nátačelo v náročném prostředí
„Byli jsme překvapeni, že o tak velké tragédii se v té době tak málo informovalo. Ostravsko a Karvinsko bylo tehdy místem velkých výdělků a nízké ceny života. Když jsme zjišťovali okolnosti události, ukázalo se, že toto téma má více rovin a rozhodli jsme se vyrobit dvoudílný film,“ prozradil kreativní producent České televize Michal Reitler. Přijel na natáčení na šachtě dohlédnout a přiznal lehkou nervozitu, protože se právě točily náročné emotivní scény s hlavními postavami.
Režisér David Ondříček a členové filmového štábu
Ve filmu hrají i skuteční horníci
„Pamatuji si z dětství, jak mi strejda vyprávěl, že v ten den byl také v podzemí na Dukle, ale naštěstí se mu nic nestalo, stačil utéct,“ vzpomíná Czeslav Antonczyk, zaměstnanec závodu ODRA státního podniku DIAMO, který dohlížel při natáčení na technické zázemí a bezpečnost přítomných. Jeho spolupracovník, narážeč Vladimír Síla, ve filmu bude přímo účinkovat, obsluhuje totiž dopravní zařízení, ve skutečnosti i při natáčení scén ´u výtahu´, jak filmaři z Prahy říkali dopravní nádobě, běžně nazývané klec.
V komparzu si zahrál i jeden skutečný horník a báňský záchranář, dnes kameraman a fotograf na volné noze Jiří Spáčil: „Zažil jsem několik záchranných akcí a někdy šlo i nám záchranářům o život. Vzpomínám ale na to spíše v dobrém, a tak jsem se rozhodl zahrát si ve filmu horníka.“
Mezi komparzisty byli také skuteční horníci
Důl Dukla už dnes neexistuje a tak ho ve filmu simulují také netěžící, ale poměrně zachovalé, doly Žofie a Barbora, které si Česká televize po dobu natáčení pronajala od státního podniku DIAMO. „Snažili jsme se filmovému štábu vyhovět i poradit, protože víme, jak bylo hornické povolání náročné a je dobré si občas připomenout historické události, které doprovázely rozvoj těžby uhlí,“ řekl ředitel závodu ODRA Josef Havelka.
Jak to bylo s Žofií
Důl byl založen v roce 1871 těžířstvem Kamenouhelné doly Orlová – Lazy. Dostal název podle manželky společníka Davida rytíře von Guttmanna. Těžní jáma č. 1 se začala hloubit v roce 1871 a postupně dosáhla konečné hloubky 719 m. V roce 1945 byl důl znárodněn a začleněn do n. p. Ostravsko-karvinské doly. V roce 1970 byl Důl Žofie připojen k Dolu Julius Fučík jako závod 5. Těžba na Dole Žofie byla ukončena v roce 1994 a o čtyři roky později byly zasypány Plavící jáma a větrní jáma. Pro ochranu karvinské dílčí pánve před přítoky důlních vod ze zatápěných dolů byl vybudován na Dole Žofie čerpací systém.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Lenka Sloupová