Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Občas mám paranoiu, že mě někdo vyfotí, jak v teplákách sbírám hovínka po mém psovi, přiznala zpěvačka a prozradila, kolikrát jí volali z Playboye a kolik nabízeli. Že vypadá jako dva tiráky, si prý už zvykla

09.08.2016
Občas mám paranoiu, že mě někdo vyfotí, jak v teplákách sbírám hovínka po mém psovi, přiznala zpěvačka a prozradila, kolikrát jí volali z Playboye a kolik nabízeli. Že vypadá jako dva tiráky, si prý už zvykla

Foto: Artur Rawicz

Popisek: Ewa Farna na aktuálním snímku

To, že je slavná už deset let, o sobě hned tak nějaká dvaadvacítka říct nemůže. Ewa Farna ano. Ať si o ní myslíte, co chcete, je na to, v čem od dvanácti jede, podezřele normální. Neřeší bulvár, neřeší chlapy, neřeší kolísající váhu, přemýšlí o investicích a v písničce klidně zazpívá, že jí lítají prsa. Holka je nějak dospělá – ale to vlastně byla vždycky. V rozhovoru pro magazín Téma bilancuje deset let na scéně.

„Přijde mi až neuvěřitelný, že to tak rychle uteklo. Zlí jazykové tvrdili, že jsem rychlokvaška, projekt na jednu dvě sezony, který chce jen z lidí vytahat peníze,“ směje se Ewa. „To, že neměli pravdu a na trhu jsem desátým rokem, beru jako svůj největší úspěch. Je ale pravda, že jsem na začátku nevěřila, že se má kariéra vůbec povede odstartovat. Když mě producent Lešek Wronka oslovil s tím, že vydáme album, říkala jsem si jasně, zkusíme to a uvidíme,“ vzpomíná.

Možná bych byla na právech

„Po vydání singlu Měls mě vůbec rád jsem sledovala hitparády, kde jsem byla najednou s novinkou na druhém místě. Vůbec jsem nechápala, jak je to možné, a byla jsem nadšená, že se první písnička zalíbila. Kdyby se to nestalo, nejspíš bych byla na právech, která jsem i tak alespoň na rok zkusila. Ale asi bych nezpívala. Určitě bych se nesnažila prorazit silou a možná bych ještě teď nevěděla, co si počít se svým životem,“ říká mladá zpěvačka.

Ve dvanácti jsem chtěla být princezna

Ve dvanácti letech ani nevěděla, jestli u zpívání zůstane. „Já si v těch dvanácti letech totiž ani nestihla vysnít, že bych chtěla být zpěvačkou. To se prostě stalo. Tehdy jsem chtěla být princeznou. Předtím jsem třeba zkoušela lyžovat nebo jsem hrála šest let na klavír a po nějaké době mě to přestalo bavit,“ říká s tím, že zpívání ji prostě bavit muselo – celý kolotoč se už totiž rozjel naplno.

Mejdany plánujte tři měsíce dopředu, díky!

„Musela jsem pochopit, co je to smlouva a co jsou to závazky. Že musím všechno hodně dopředu plánovat. Když jsem prosila kamarády, aby mi o svých narozeninových oslavách dávali vědět tři měsíce dopředu a hlavně aby nebyly o víkendu, koukali na mě jako na blázna. O spoustu věcí se ale starali rodiče a management, takže tu pravou zodpovědnost pociťuju až teď, když stojím víc na vlastních nohou. A je to tedy škola,“ říká Ewa.

Taťka ji držel zkrátka

Před deseti lety ale vše stálo na rodičích. A díky nim je z ní normální holka. „Taťka se mnou všude jezdil a choval se ke mně jako k normální holce. Koncert třeba skončil v jedenáct, ve tři jsme přijeli domů a o půl sedmý už jsem vstávala na autobus, protože mě přece nebude vozit do školy jako nějakou hvězdu. Držel mě zkrátka. A je to dobře. K patnáctým narozeninám jsem si třeba přála jezdit na koncerty v dodávce s kapelou a taťka mi to zakázal. Nechtěl, abych byla vystavena těm klučičím vlivům a učila se sprostá slova,“ směje se.

Ségra stará jako kariéra

„Uvědomovala jsem si, kolik do mě rodiče musí investovat času, jak moc se musí omezovat ve svém vlastním životě a jak je to poznamenalo. Mám ještě mladšího bráchu a ségru, která je vlastně stejně stará jako moje kariéra. Takže mamka jezdila s malým dítětem do Prahy, přebalovala na dálnici. Táta se vracel pozdě v noci domů z koncertů a ráno musel vést svou firmu. Ztratili soukromí, protože do toho všeho byli najednou rodiče Ewy Farné. Obětovali se. A jenom proto, aby jedna z jejich dcer, která si ještě ani nestihla rozmyslet, co od života chce, zkusila nastartovat pěveckou kariéru,“ popisuje, za co vše je rodičům vděčná.

Trochu prý investovala

Otec se jí staral i o finance. „Až v osmnácti letech jsem pak dostala obálku s přístupem k mému kontu a myslím, že to udělal fakt chytře, protože kdybych měla ten přístup hned, možná by mi z toho mohlo hrábnout. I teď jsem ale spořivá a neutrácím za blbosti. Trochu jsem investovala do nemovitostí, dokážu si užít večeři nebo dobré víno, ale diamantové náhrdelníky fakt nepotřebuju. Pořád je mi totiž jenom dvaadvacet a nikdy nemůžu vědět, co bude dál. Kdyby mi bylo třeba padesát a byla bych na tom fakt dobře, možná bych se chovala jinak, ale teď ještě nemůžu,“ říká nezvykle rozumně Farna.

Nedělám levárny, i hovna sbírám

Na tuhle předčasně dospělou holku nikdy nic nevyhrabal ani bulvár, před lety řešil jen její autonehodu a občas zveřejní fotky, jak Ewa hubne nebo přibírá.  „Nedělám věci, za kterými si nestojím. Bouračka byla blbá nehoda, která se asi stane. Ale jinak se snažím žít tak, abych se sama sobě mohla podívat do očí a říct si, ano, takhle jsem se sebou spokojená. Nedělám žádné levárny, nesnažím se něco tutlat. Nechápu, že se spousta celebrit rozčiluje na média, že je při něčem přistihla. Když se za něco stydíš, tak to nedělej,“ čílí se Ewa.

„Občas mám takovou paranoiu, že mě někdo vyfotí, jak třeba v teplákách sbírám výkaly po mém psovi, ale pak mi vždycky dojde, že je lepší tohle, než kdyby vyfotili, jak jsem je nesebrala. Jsou prostě věci, které jsou lidské, a když mě u nich někdo vyfotí, už to neřeším. A jsem ráda, že jsem nikdy neudělala takové ty hloupé chyby, jako že bych se třeba nechala nafotit do Playboye a tak.“ Což hrozilo.

Proč nefotila pro Playboy?

„Z mé strany tedy ne, ale volali,“ říká zpěvačka. „Hned v osmnácti. Všechno nejlepší k narozeninám. Svléknete se? Když volali asi podruhé a chtěli si dát schůzku, manažerka je odmítla s tím, že prostě nemám zájem, ať už nevolají. A oni na to, že prý mají zkušenost, že peníze všechno přebijí. Jenže mně je jedno, kolik by mi dali. Je to moje tělo a myslím, že bych měla mít něco, co bude jenom pro mého muže. Když už všem dávám svoji hudbu a v ní kus svého srdce, chci, aby měl něco jenom on,“ říká.

Maká na domeček

„Ono je to potřeba, protože není jednoduché být klukem slavné holky. Vždycky už bude ten od té. A na to, aby to ustál, musí mít fakt koule, znát svou hodnotu a být chlap. A protože si ho vážím, přijde mi naprosto přirozené, že některé věci dávám jenom jemu. A navíc si chci jednou, až si postavíme domeček, říct, že jsem tvrdě makala, a proto můžu mít domeček. A ne, že jsem od pána Boha dostala tělo, svlékla jsem se a mám hotovo. Chci na sebe být prostě pyšná,“ tvrdí.  Jejím přítelem je už několik let muzikant z její kapely, kytarista Martin Chobot. Ani na jejich vztahu bulvár nic nevykutal.

Nadávali jí na Facebooku, složila se

Ewa Farna je prostě jiná. A to někteří nedávají. Ve dvanácti to málem nedala ani ona sama. „Zpočátku to bylo strašné, protože jsem absolutně netušila, co je to nenávist a závist. Bylo mi dvanáct, měla jsme kolem sebe rodinu a kamarády a nikdo mě nesoudil. Najednou vylezl ven můj singl a lidi mě, na základě jediné nahrávky, začali nazývat v komentářích na sociálních sítích tak neskutečně vulgárními výrazy, že jsem to nezvládla a sesypala se. Tehdy jsem nešla asi pět dnů do školy. Pak mi to rodiče i manažer zakázali číst a vlastně je nečtu dodnes,“ komentuje zájem o svou osobu.

Češi nevydýchali její SuperStar

„Na to, že se píše, že vypadám jako dva tiráky, už jsem si zvykla, ale když si někdo něco vymyslí, tak mě to štve. Rozhodla jsem se ale být sama sebou a nedělat nějaké věci jen proto, abych se někomu zalíbila, protože to pak není udržitelné. Chovám se tak, jak to cítím, a je mi jasné, že se nezalíbím všem. Došlo mi to hlavně, když jsem porotcovala v SuperStar. Mám jinou krev, jsem prostě Polka, a to, co jsem v SuperStar předváděla, bylo na Čechy moc. Ale třeba v Polsku jsem díky tomu dostala pět nabídek na podobné projekty,“ popisuje rozdíly mezi oběma zeměmi.

Poláků je mi líto

Cítí se jako Polka nebo Češka? „V Česku jsem česká zpěvačka a v Polsku polská. V Česku to ale všechno začalo a nikdy na to nezapomenu. Národností jsem Polka, ale v Polsku vědí, že jsem z Čech, což je pro mě vlastně neskutečné plus, protože Poláci Čechy milují. Až mi je Poláků líto, že jsou na ně Češi takoví. Lidé v Polsku totiž milují české filmy, humor, Švejka. Líbí se jim, jak si ze sebe Češi umí udělat srandu, a berou Česko jako liberální zemi. A my je máme zafixované jako nějaké veksláky. Je to škoda. Myslím, že ten stereotyp pochází jenom z neznalosti, jako většina předsudků.

Má boky jako skříň?

Na rozdíl od mnoha popových hvězdiček neřeší ani pár kil navíc. „Protože jsou mojí součástí a jsem na ně pyšná. Beru je jako svoje plus a ne minus. Je to něco, čemu se dokážu se svými fanoušky na koncertech zasmát. Často za mnou chodí i padesátileté ženy a říkají mi, že se jim líbí moje písnička Boky jako skříň,“ říká. „Mám prostě od Pánbíčka, boky jako skříň, jako skříň. Co naplat, když k tomu ráda jím, ráda jím, co naplat. O liposukci vím, dobře vím, však za plat si život osladím, osladím,“ zpívá v ní. A obuje se i do novinářů. „Noviny pročítám, no to je síla, Prý zase přibírám, málo se hlídám. Prostě si trsám, trsám, až vzduchem lítaj prsa, kašlu vám na půst, vždyť ženský má být kus.“

Proč tuhle píseň hned tak neuslyšíte?

Právě kvůli téhle písničce ale měla problém s právníky. „Když jsem tu písničku dělala, brala jsem ji jako srandu. Je to cover a všechno jsem to přiznala, jenže ona se začala líbit, začala ji hrát i rádia a najednou se nám ozvali původní autoři, že na ni nemáme práva. Zkoušeli jsme se s nimi domluvit, ale jeden nás odmítl a druhý doteď neodpověděl. To je prostě blbé,“ přiznává Ewa.

Původním autorům se prý asi nelíbil nový text. „Takže teď jsme v situaci, že z toho nemají peníze oni, ani my. Já to nemůžu hrát v televizi, nesmím ji zařadit na desku a ani nesmí být na oficiálním YouTube kanálu - a to má ta píseň snad deset milionů zhlédnutí na YouTube. Na koncertech ji ale hrát můžu, takže budu blbnout alespoň tam. Můj polský kamarád a showman Kuba Wojewodzki, který se mnou byl v porotě polského X--Factoru, mi jednou říkal: „Já Čechy miluju. Jejich nejznámější a nejoblíbenější celebritou je Jára Cimrman, tedy člověk, který neexistuje. A tvoje nejpopulárnější písnička vlastně taky neexistuje." 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Dáša Vrchotová