Pravda o „rostoucí“ ekonomice ČR: Bereme v průměru ani ne 30 % rakouské mzdy, na což ke všemu 80 % lidí nedosáhne. A jsme jen montovnou pro nadnárodní koncerny

Foto: Archiv

Popisek: Zůstane Hyundai v Nošovicích?

Mnoho ekonomů se v poslední době raduje, že je ČR z ekonomické krize venku a hospodářství se prý báječně daří. Shodou okolností se těmto otázkám věnoval i předposlední díl pořadu Máte slovo, tam spíše z pohledu zaměstnanců a malých podnikatelů. A ParlamentníListy.cz o pár dnů později publikovaly rozhovor s expertem a podnikatelem, jenž hodnotil naši ekonomiku z pohledu tak zvaných velkých čísel. Ani v jednom případě to nedopadá nijak skvěle…

Hodnota mzdy v ČR se pohybuje na úrovni 28% odměny Rakušana, navíc podle odborů zhruba 80% pracovníků nedosáhne ani na tuto částku. Co s tím? O tom se hovořilo třetí zářijový čtvrtek v televizním diskusním pořadu Máte slovo. Hosty pořadu ČT1 byli  Josef Středula – předseda ČMKOS, David Šeich – předseda Unie malých a středních podniků ČR, Pavel Kohout – ekonom, Aleš Chmelař – hlavní ekonom Evropské sekce Úřadu vlády ČR, a další. Tentokrát se však nestrhla vášnivá diskuse, při které by se diskutující překřičovali, ale rozumné povídání o tom, proč zaměstnanci mají menší mzdy než v Rakousku a v Německu.

Podle Pavla  Kohouta je to také tím, že česká ekonomika je  založená na subdodavatelských firmách. „Subdodavatelé mají obtížnou pozici, neboť čelí většinou velké konkurenci. Ekonomika, která je založena na tomto druhu průmyslu, je předurčena k tomu, aby rostla pomalu,“ sdělil v pořadu k české ekonomice Kohout.  Pavel Kohout pak pokračoval a uvedl, že existují tři stupně výrobního cyklu. „Největší ziskové marže jsou ve výzkumu a vývoji a v obchodě, marketingu a prodeji jsou bohužel někde jinde než v České republice,“ řekl.

Odbory? Hned vás vyrazí

„Zaměstnanci jsou kola, zaměstnavatelé jsou motor, ani jeden bez jednoho nefunguje. A mzdy jsou takovou převodovkou, bez které to rovněž nejede. Teď, když jsou zisky, pokud nebudou investovány do mezd, nebudou další zisky,“ sdělil k tomu ekonom Aleš Chmelař. Josef Středula, který celou hodinu, po kterou se pořad vysílal, hájil roli odborů, pak závěrem divákům  poradil, aby se nebáli  říci si  o peníze. „Že bude odpor větší či menší, je realita,“ řekl, ale poradil zaměstnancům, aby vstoupili do odborů a kolektivně vyjednávali. Nakonec z ráže  vykolejil  i moderátorku Michaelu Jílkovou, když ji připomenul, že sama zakládala v jedné televizi odbory, když byla nespokojená. „Zaměstnavatel vám řekne: Pokud je založíte, půjdete," řekla Jílková. „A my uděláme vše proto, abychom je založili a nešli jsme," opáčil  Josef Středula.

Podle Josefa Středuly totiž leckteří zaměstnavatelé své zaměstnance berou na hůl. „Průměrný výdělek nepobírá 60 procent ekonomicky aktivního obyvatelstva,“ uvedl Středula v pořadu. „Myslíme si, že při tak obrovském výkonu ekonomiky, jaký tu je, je třeba lidem dát peníze,“ dodal s tím, že někteří zaměstnavatelé si podle něj syslí své zisky pro sebe či je posílají do svých mateřských společností.

Česká ekonomika je hluboce nemocná

Tak varoval ve svém interview pro ParlamentníListy.cz úspěšný podnikatel Libor Witassek, podnikatel, člen představenstva mezinárodní poradenské skupiny Allied Consultants Europe se sídlem ve Stuttgartu a působností v 15 zemích Evropy. Též vedoucí partner české společnosti DC Vision specializující se na budování organických systémů řízení, který  získal řadu českých i mezinárodních ocenění a prosadil se jako manažerský specialista u řady evropských i globálních manažerů. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz upozorňuje, že nejenže nedoháníme západoevropské země, ale že se jim vzdalujeme. A jeho výhled na nejbližší budoucnost není nijak růžový.

K tak oceňovanému růstu české ekonomiky řekl: „Určitě tím tahounem současného ekonomického růstu je automobilový průmysl, ale to je prostě záležitost, která podléhá tradičním cyklickým vlivům tržní ekonomiky. Je fajn, že automobilový průmysl v České republice teď vytváří hodnoty, určitě se na tom zčásti podílí i investice vlády, protože pustila peníze do ekonomiky a ekonomika se mohla aspoň trochu nadechnout, především v oblasti stavebnictví. Ale je potřeba si uvědomit, že to všechno jsou dočasné, já tomu říkám drogové injekce: Podobně jako když máte zfetovaného občana a dáte mu pervitin, chvilku se cítí dobře, tak mám pocit, že česká ekonomika je přesně ve stejném stavu. Ekonomika je hluboce nemocná, těžce závislá na jiných ekonomikách, jsme úplně odvozenou ekonomikou, my principiálně nerozhodujeme o tom, co děláme, ale jsme jen námezdní silou pro nadnárodní koncerny, které nejsou české.“

Podhodnocený kurs koruny coby injekce pervitinu

Umělou devalvaci koruny  Witassek  nazval injekcí „pervitinu“, která pomohla stále méně konkurenceschopným subdodavatelským montovnám jen oddálit odchod do levnějších zemí, jako jsou Rumunsko či Bulharsko. „To jsou opravdu hrátky. V případě, když chce někdo přeprat trh pomocí peněz, musí si být hodně jistý, že to udrží. A dlouhodobě to neudrží žádná vláda na světě. Podívejte se na Švýcarsko, které na konci minulého roku nedokázalo podhodnocený kurs už držet. Ten trh i tak silnou banku, jako je Švýcarská národní banka, přepral. Podobné je to u nás. My máme jednu výhodu proti Švýcarsku, že jsme nevýznamnou zemí, takže si nás nikdo nevšímá tolik jako švýcarského franku, který měl rezervní hodnotu pro celou řadu investorů. Ale primárně je kurs koruny úmyslně podhodnocený, což způsobuje, že podniky nejsou nuceny k přechodu na novou digitální ekonomiku, že neinvestují do automatizace takovým tempem, jak by měly. Takže paradoxně tento kurs ve střednědobém horizontu tří až čtyř let podniky silně poškozuje. Jakmile intervence padne a koruna zase začne posilovat, podniky nebudou konkurenceschopné, budou se zavírat nebo přesouvat do levnějších zemí. A kdyby tento krok Česká národní banka neudělala, už dneska by řada podniků zainvestovala do nových technologií a mohla se tady práce udržet podstatně déle.“

A dodal: „Bude záviset hlavně na hrátkách České národní banky a jejích představitelů, kterým říkám notoričtí plánovači. Kdyby nechali ekonomice svobodný pohyb, technologie by sem přišly mnohem dřív. A mají tu plusovou stránku, že zachovají konkurenceschopnost českých podniků, na druhou stranu jsou vysokou přidanou hodnotou a svou vysokou produktivitou práce umožňují návrat ekonomiky zpátky do regionů. To znamená, že jsme schopni si vyrábět spoustu věcí v regionech sami a dosahovat určité regionální soběstačnosti. Nové technologie ale neznamenají automaticky úbytek pracovních sil. Domnívám se, že spíš přinášejí spoustu příležitostí pro ty, kteří se chtějí vzdělávat. Samozřejmě bude obrovský tlak na znalostní ekonomiku ve smyslu ne vědět, ale umět. A tohle všechno je dnes zbrzděno notorickými plánovači.“

Hrátky notorických plánovačů

Politická reprezentace je často kritizována za to, že podporuje příliv zahraničních investic, většinou velkých, nadnárodních koncernů, což posiluje jejich vliv a oslabuje české podniky. Přitom většinu pracovních míst v české ekonomice vytvářejí malé a střední podniky. Co na to Libor Witassek? „Jednoznačně jde opět o hrátky jiných notorických plánovačů, kteří si myslí, že pomocí daňových pobídek dělají ekonomice nějakou pozitivní službu, ale je to medvědí služba. Když si spočítáte úlevy, které dostal například Hyundai na Ostravsku, tak dosahují až pět milionů korun na jedno pracovní místo. Představte si, že byste tyto peníze poskytla malým a středním podnikatelům, ti by dokázali vytvořit výrazně víc pracovních míst, navíc mají ke svému regionu vztah, takže by financovali i jiné aktivity, třeba sport, místní kluby, protože český podnikatel má zájem na rozvoji regionu. Ukažte mi dneska nadnárodní firmy, které z nich mají skutečně zájem na rozvoji regionu, kde působí. Je jich minimum a jsou to směšné částky. Takže podpora malých a středních českých podniků má nejen ekonomický, ale i sociální aspekt. Tady se o tom dvacet let jen mluví. Nemyslím takovou podporu, že jim budeme cpát dotace, ale neměli bychom je poškozovat právě tím, že podporujeme velké nadnárodní podniky, které si potom tady diktují podmínky ve všem. Pamatuji si příklad asi před rokem a půl, kdy jedna firma končila asi tisíc pracovních míst v Roudnici nad Labem a tentýž moment žádala vládu o úlevy s tím, že vytvoří tisíc pracovních míst v Žatci. A vláda jim ty úlevy dala. To je paradox, naprosto nesmyslné chování. Zrovna tak nesmyslně, jako se chová Česká národní banka, se chová vláda občas tak, že chce trhu určovat podmínky, za kterých má fungovat. A to je nesmysl.“

Trh bez pravidel nebo s pravidly pro kamarády

„Nejsem zastáncem Klausova volného trhu bez pravidel nebo s pravidly pro kamarády. Myslím, že to, co chybí české ekonomice, je rovnováha. Určitě bych podpořil měnovou rovnováhu, ať se řídí více tržně a méně partou lidí na náměstí Republiky v Praze, uvolnil bych měnový kurs, aby kopíroval vývoj ekonomiky a podporoval růst produktivity práce. To je jeden moment. A druhý moment je, že rovnováha spočívá i v rozložení tržních sil, posílil bych kompetence Úřadu pro hospodářskou soutěž, snížil limity pro významnou tržní sílu, a to nejen na úrovni republiky, ale i regionů, ať i v regionech je větší míra rovnováhy než doposud. To by byly první kroky, které bych udělal.“

Libor Witassek se vyjádřil též k tolik diskutované EET:  „Z makroekonomického hlediska je to naprosto bezvýznamný krok, který nepřinese podle mne nic zásadního. Určitě se to projeví negativně, celá řada živnostníků, která v těch hospodách jen tak tak přežívá, se na to vykašle. To znamená, že tento krok určitým způsobem trh pročistí, ale nejsem si jist, že to přinese daňový výnos. Já nejsem a priori proti elektronické evidenci tržeb, protože to může nějakým způsobem narovnat pracovně právní vztahy, které v gastro sektoru fungují. Je tam spousta lidí, která dělá načerno, část mzdy je jim vyplácena načerno, mohlo by to vést ke zlepšení podmínek pro zaměstnance. Ale pokud si lidé myslí, že ti, kteří podvádějí, na tom bohatnou, tak to si nemyslím. Devadesát devět procent živnostníků bojuje spíš o to, aby přežili. Možná nepřiznávají nějakou daň, aby vůbec měli na nájem. Zbaví to ekonomiku těch chudáků, kteří nemají na to, aby hospody provozovali se všemi náležitostmi.“

Neuvěřitelná šikana malých a středních podnikatelů ze strany úřadů

„Vidím to tak, že přechod na digitální ekonomiku nezvládneme, protože když se dnes podíváte na stav v oblasti informačních technologií, jako je internet, stačí jet s mobilem po magistrále a on vám uprostřed vypne, protože ani pořádné pokrytí nemáme. A projeďte se po Estonsku, tam ten internet běží všude a skoro zdarma, veškeré úřady fungují elektronicky. My už jsme zaspali. To se strašně těžko dohání. Kdybych měl predikovat následujících tři až pět let, prostě budeme ztrácet, bude růst nezaměstnanost, spousta lidí bude nezaměstnatelných, protože digitální technologii nezvládne. A až centrální banka bude muset korunu pustit do tržního směnného kursu, obrovské množství montoven se přesune do Bulharska nebo Rumunska či dalších zemí, kde je vyšší míra flexibility zákoníku práce. Nebo třeba do Polska, kde jsou také mnohem lepší podmínky pro zaměstnávání než u nás a je tam navíc levnější pracovní síla. Neříkám, že nastane nějaká apokalypsa, ale bude to velmi smutný příběh,“ kritizuje Libor Witassek.

Politici nám po listopadu 1989 slibovali, že během dvou tří desítek let doženeme západoevropské země: „Nejen že je nedoháníme, my se jim vzdalujeme. Takže neumím v tuto chvíli říci, kdy se to otočí. Mohu bezpečně garantovat, že v nejbližších desítkách let to nebude,“ míní Witassek. A dodává: „Fascinuje mne, čím se nechali analytici uchlácholit. Divím se, že se nepodívali na strukturu tržeb, na trendy, které existují. To je stejné, jako kdybyste hodnotila zdraví člověka podle jednoho indikátoru: řeknete si, dneska nemám horečku, mám třicet šest pět, tak jsem naprosto zdravá. Ale co když máte v těle pět nádorů, které jednou prasknou? A stejně je to s českou ekonomikou: jeden indikátor ze sto padesáti ukazuje, že nemáme horečku, ale my jsme těžce nemocní. Ty nádory jsou v podobě neuvěřitelné šikany malých a středních podnikatelů ze strany úřadů. Ministerstvo financí kritizuje, že firmy utíkají do Prahy s registrací sídla kvůli daním, ale tady se utíká i kvůli šikaně. Tak to je.“  

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová