Bez StB by revoluce nebyla? Agent Zifčák prozradil, jak to doopravdy bylo s mrtvým studentem Šmídem na Národní třídě

Foto: ČT

Popisek: V současnosti je bývalý agent StB Ludvík Zifčák ředitelem Sdružení moravskoslezských hotelů, které mají v pronájmu hotel Džbán v lázních Karlova Studánka

Listopadové události roku 1989 odstartovala zpráva o smrti studenta Martina Šmída na pražské Národní třídě. Agent StB Ludvík Zifčák prozradil, kdo ve skutečnosti za tímto plánem stál, kdo ho vymyslel a proč vystupoval pod falešným jménem.

Nebudete nám zabíjet naše děti! Přesně tak reagovali lidé 17. listopadu 1989 na zprávu, že během studentské demonstrace v Praze přišel při střetu s policií o život student Martin Šmíd. Byla to zřejmě jediná opravdu zaručená možnost, jak dostat do ulic pasivní a letargický český národ, unavený dlouhými desetiletími represí komunistického režimu. Později vyšlo najevo, že zpráva byla falešná, roli Šmída sehrál agent StB. Kdo byl opravdu autorem tohoto scénáře, vysvětlil sám „mrtvý student“ Ludvík Zifčák v rozhovoru pro Deník.

Plánovaná smrt studenta Šmída

Zprávu o zabití studenta na Národní třídě, kterou rozšířil redaktor Petr Uhl do Svobodné Evropy, vyvolala obrovské rozhořčení ?a přispěla k pádu režimu. Poté co vyšlo na veřejnost, že se jednalo pouze o fámu, vyšetřovaly její okolnosti dvě poslanecké komise. Zdlouhavě a neúspěšně. Jak je to možné? „Předně si je potřeba uvědomit, že vždy, když za něčím stály tajné služby, tak nikdy nedošlo k přesvědčivému vysvětlení a navenek se dostaly pouze informace, které se měla a mohla veřejnost dozvědět,“ prohlásil Ludvík Zifčák v rozhovoru.

Jeho poslání na Národní třídě prý bylo součástí několik měsíců připravované akce, která měla vést k politickým změnám v Československu. „Cílem naší mise, jak se dnes s oblibou říká, bylo vyvolat negativní atmosféru vůči tehdejšímu vládnoucímu režimu. Vše, co souviselo s osobou mrtvého studenta, bylo součástí strategie, nebo chcete-li plánu,“ tvrdí Zifčák. Z vlastní iniciativy prý nejednal ani náhodou, což prý lze snadno dokázat z jeho kádrového spisu, který byl nedávno zveřejněn na internetu. „Za své konání jsem byl několikrát mimořádně odměněn tehdejšími nejvyššími československými představiteli a měl jsem našlápnuto k velmi zajímavé kariéře,“ dodává.

Studenti skočili na špek StB

Lidé, kteří cinkali klíči na náměstích, měli pocit, že prožívají největší okamžiky svých životů, ve skutečnosti prý ale jen plnili další úkol, který jim vládnoucí garnitura ve scénáři ‚společenských změn‘ pečlivě naplánovala. „Myslím, že jenom naivní člověk může věřit tomu, že události roku 1989 byly spontánním vystoupením nespokojených občanů,“ konstatuje Zifčák. Rozvědka i kontrarozvědka splnily své úkoly tak, jak byly zadány, zklamalo však vedení státu v čele s Milošem Jakešem.

„Vše se dalo vyřešit do 48 hodin. Měli jsme k dispozici silnou armádu, policii, Lidové milice a na naší straně bylo dokonce 80 procent národa. Je tedy nutné jasně říci, že bez StB by se v tomto státě nic nezměnilo,“ upozorňuje bývalý agent a dodává: „Jen bláhoví si mohou myslet, že by parta disidentů, různých flákačů, povalečů a narkomanů byla schopna změnit politický systém v tehdejším Československu. Bohužel mnoho mých kolegů má ještě dnes strach o předlistopadové době hovořit.“

Co všechno ještě nevíme?

Podle Zifčáka může velmi brzy nastat zlom a lidé se konečně dozvědí hodně překvapivých informací o tehdejších disidentech, o prvním porevolučním prezidentovi Václavu Havlovi a o dalších, které národ zbožňuje a obdivuje jako bojovníky za svobodu. „Samozřejmě existuje celá řada zajímavých a dosud nezveřejněných dokumentů, které jednoznačně potvrzují, že revoluci neudělali disidenti, kteří by si revoluci rádi dnes přivlastnili, ale naopak všemocná StB,“ říká Zifčák.

Češi byli koncem 80. let nespokojeni, nadávali v hospodách, ale podle Zifčáka si nikdo nedokázal představit, že by socialismus opravdu mohl padnout. A Češi se ani nechtěli zříci svých sociálních jistot. „Možná si ani neuvědomovali, co může při pádu socialismu nastat, a proto je dnes většina lidí překvapených z toho, co se v České republice dnes děje,“ říká. „Ostatně poslední průzkum, který jsme v roce 1989 v Československu provedli, jednoznačně uváděl, že pouhých osm procent obyvatel by si přálo změnu politického systému.“

Pád socialistického tábora visel tehdy na vlásku a stačilo prý pouze odstranit Gorbačova, na čemž se v tehdejším SSSR také pracovalo. „Bohužel ‚prodemokratické‘ síly uvnitř KGB, placené CIA, byly rychlejší a působily na vlivnějších pozicích! To, že Michail Gorbačov hrál na dvě strany, se dnes již ví a v Rusku o tom vyšlo několik článků, které se odkazují na vysoké zdroje z KGB. Jen pro vaši zajímavost, v zemích bývalého SSSR Gorbačovovi neřekne nikdo jinak než zrádce národa. Nedávno dokonce vyšla iniciativa postavit Gorbačova před soudní tribunál za vlastizradu,“ upozorňuje Zifčák.

Pod krycím jménem Milan Růžička měl jako student Vysoké školy báňské v Ostravě
proniknout do prostředí opozice a studentského hnutí

Havel mu údajně slíbil výhodný post

Když se lidé kolem Václava Havla později dozvěděli, kdo vlastně byl Milan Růžička, což bylo Zifčákovo krycí jméno, velmi prý podle něj znejistěli, protože nevěděli, jaké zprávy do centrály kontrarozvědky vlastně předal. „Několikrát za mnou Havel vyslal své lidi, aby zjistili, jak budu reagovat a zda jsem prodejný,“ říká bývalý agent. Cílem prý nebylo změnit socialistický systém v kapitalistický, ale pouze provést změny, které by zajistily prosperitu, a kdyby vše šlo podle plánu, měli bychom se dnes mnohem lépe.

„Na sebe jsem nikdy nemyslel, byl jsem voják a plnil jsem rozkazy, jak jsem nejlépe dokázal. Je potřeba si uvědomit, že jsem přísahu věrnosti skládal československému lidu a socialistické republice. Své přísaze jsem, oproti jiným, vždy dostál, dokonce i tehdy, když mi Havel, prostřednictvím ministra Sachera (Richard Sacher, první ministr vnitra po roce 1989 – pozn. red.), za mlčení slíbil výhodný post. V opačném případě se prý stanu štvancem. Jediné, co jsem Havlovi, prostřednictvím Sachera, z profesionálního hlediska tehdy slíbil, bylo, že do jeho smrti se nebudu o disentu, a konkrétně o jeho osobě, veřejně vyjadřovat, a to jsem splnil,“ dodává Zifčák.

Listopad? Prý není co oslavovat

Za události 17. listopadu byl Zifčák odsouzen společně s ministrem vnitra Františkem Kinclem, jeho náměstkem generálem Alojzem Lorencem, šéfem kontrarozvědky Karlem Vykypělem a tehdejším vedoucím tajemníkem pražské KSČ Miroslavem Štěpánem. Mezi nimi byl poručík Ludvík Zifčák nejméně významnou osobou. „Z mé strany rozhodně není co oslavovat. Kdybych tušil, jaký směr to všechno nabere, nikdy bych do toho nešel. Kapitalismus jsem rozhodně nechtěl,“ zdůrazňuje bývalý agent.

Proti kariéristům, co údajně vstupovali do strany z donucení, nebo tvrdí, že pro kontrarozvědku nepracovali a usilují o nějaký vysoký post, má bývalý agent StB podle svého mínění velkou výhodu. „O mně se všechno ví a já jsem nikdy nic ze své minulosti nezamlčel. Oni však hrůzou nespí, kdy na ně nějaké kompromitující materiály vytáhneme,“ konstatuje a dodává: „O demokracii bychom mohli hodiny polemizovat. Stačí se podívat do školních učebnic a povinné školní četby, jak našim dětem vymývají mozky. Historie se v tomto směru neustále opakuje."

Kariéra tajného agenta

Ludvík Zifčák se narodil 11. ledna 1960, vystudoval policejní školu a 1. ledna 1982 byl přijat do služebního poměru příslušníka SNB. Po ukončení Důstojnické školy SNB a stáži na krajské správě SNB Ostrava nastoupil 1. března 1989 do funkce staršího referenta 2. oddělení II. odboru správy Státní bezpečnosti Praha. Jedním z jeho úkolů bylo proniknout jako student Vysoké školy báňské v Ostravě pod krycím jménem Milan Růžička do ‚nepřátelského‘ prostředí opozice a studentského hnutí.

Ve večerních hodinách 17. listopadu 1989 sehrál poručík Zifčák dosud nepříliš objasněnou roli ‚mrtvého studenta‘. Po jeho neúspěšném ukrytí na Vysokou školu SNB byl 14. ledna 1990 odvolán z funkce a 2. července propuštěn ze služebního poměru. V únoru 1995 byl odsouzen za zneužívání pravomoci veřejného činitele na osmnáct měsíců, za dobré chování však byl podmínečně propuštěn.

Co dnes dělá „mrtvý“ Šmíd

Několik let byl Zifčák bez práce a nikdo ho nechtěl zaměstnat. V současnosti je ředitelem Sdružení moravskoslezských hotelů, které mají v pronájmu hotel Džbán v lázních Karlova Studánka, a svou práci prý dělá dobře. „Oproti jiným jsme přežili a nadále přežíváme ekonomickou krizi, nepropustili jsme ani jednoho zaměstnance, zaměstnancům jsme, oproti jiným, nesnížili platy a snažíme se, aby byli všichni u nás spokojeni. A to se nám, myslím, zatím daří,“ konstatuje.

V roce 1996 se stal šéfem severomoravské buňky Štěpánovy Strany československých komunistů. Působil kolem týdeníku Nové Bruntálsko, které útočilo proti zaměstnanci expozitury BIS Vladimíru Hučínovi, jenž měl v tajné službě na starosti extremistické skupiny. V posledních komunálních volbách vedl Hnutí sociálně slabých a volby opět zaměstnaly soud kvůli kandidátům, kteří se do obce přihlásili účelově, aby ovlivnili výsledek voleb.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská