Gründer Alois Larisch. Ten, co o něm (ne)zpívá Nohavica. Časosběr

Foto: Wikimedia Commons / Vlach Pavel – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, curid=110004000

Popisek: Iniciály Aloise Larische na krnovské továrně postavené v roce 1862

Dlouhé 19. století znamenalo pro naše území nasměrování k průmyslovému hospodářství a s tím spojené zásadní proměně země i společnosti. Přispěl k tomu i průkopník průmyslového textilnictví Alois Larisch z Krnova, i když slavnějším se díky Nohavicově písni stal jeho jmenovec z Těšína. Parní stroj se stal dnešními slovy inovačním impulsem, který proměnil naprosto vše. Žádné jiné století nepřineslo tolik prosperity, ale ani tak zásadní změny, od způsobu vydělávání peněz až po trávení volného času.

Století páry se v té době nazývalo spíše století vynálezů. Tou největší revolucí nakonec nebyla žádná z technických novinek, ale proměna společnosti. Do průmyslové revoluce byly její struktury velmi zkostnatělé, držitelem kapitálu byla aristokracie. Zní to velmi marxisticky, ale ono to tak bylo. V devatenáctém století se musela smířit s konkurencí v podobě nové vrstvy bohatých, kteří vydělávali v dynamicky rostoucích průmyslových odvětvích. Po Velké francouzské revoluci to byl pro starobylé rody další civilizační šok, že se jejich příslušníci v divadle nebo na plese museli ponižovat před někým, kdo třeba vyrůstal v chudobě.

Bylo to totiž především století příležitostí. A lidé, kteří vydělávali miliony a proměňovali svá města a kraje byli těmi, kteří dokázali těchto příležitostí využít. Kombinace podnikatelského ducha, peněz a moderní výroby nasměrovala do budoucnosti také České království, na počátku století poněkud ospalé, na konci patřící k nejprůmyslovějším oblastem podunajské monarchie.

Po Heinrichu Mattonim a dalších sběračích z těchto pozoruhodných časů se dnes v Časosběru podíváme na vizionáře průmyslu textilního, otce strojové výroby sukna. Alois Larisch je příběhem 19. století i časově, na svět přišel na jeho začátku. Ve zmatku Napoleonských válek se narodil 11. listopadu 1810 do rodiny hostinského v Krnově. Zde také vyučený soukeník roku 1831 získal osvědčení místního cechu.

Bez toho, aby vás uznal cech, jste se v některých profesích v tehdejších dobách pohybovat nemohli. Opravňovalo vás k samostatné činnosti, a především k založení vlastního podnikání. Tkalcovský cech v Krnově byl pojmem se staletou tradicí, první zmínky o jeho existenci se datují do 16. století. Po jeho ustanovení začal počet tkalců strmě stoupat. Na vrcholu celý kraj produkoval až 18 tisíc kusů vlněného zboží ročně. Vzhledem k tomu, že se jednalo stále o domácí výrobu v nemechanizovaných dílnách, je to ohromující číslo.

V této tradici začínal i Alois Larisch, který si v jednom z měšťanských domů vybudoval tkalcovnu, zatím byla jen rukodělná. Tedy závislá na lidské práci od počátku do konce výrobního procesu. Rozšíření továrničky o barvírnu a přádelnu bylo jen začátkem. Ambiciózní mladý soukeník se rozhodl změnit výrobu sukna od základů a za cílem šel velmi odhodlaně, i přes odpor cechu. Roku 1841 zakládá v Kostelci strojní přádelnu vlny a všichni mohou velmi rychle vidět, jak moderní výroba zvyšuje produkci a přináší peníze. Ty jako správný hospodář investuje do další modernizace a rozvoje svého byznysu.

Alois Larisch (1810 - 1880), soukenický mistr a zakladatel vlnařských továren. Foto Wikimedia Commons / volné dílo

A s ní konečně přišlo do kraje i to století páry. Krnovský region se svého prvního parního stroje dočká již v roce 1848, navzdory odporu staletého cechu. Doba se nedala zastavit, Larisch všem ukázal, co je to průmyslová výroba a nastal čas povýšit z majitele manufaktury na majitele továrny. V roce 1862 na svém krnovském pozemku nechá vystavět čtyřpatrovou továrnu, kde neúnavně pracují nejen lidé, ale i moderní stroje dovezené ze Saska. Postavena na bývalých městských hradbách, které byly strženy, protože bránily rozvoji města. I bourání hradeb je příběh devatenáctého století, známý i z Vídně nebo Prahy.

Příklady táhnou, takže Larisch inspiroval další podnikatele. Modernizace výroby sukna udělala z Krnova na konci 19. století významné centrum textilního průmyslu.

U toho už ale byli Larischovi synové. Do řízení továrny se zapojili postupně všichni, Alois, Karl i Rudolf. Aby ne, když ji od dětství měli každý den před očima, stačilo se jen podívat z okna. Otec totiž postavil rodinnou vilu v těsném sousedství výroby.

Larisch byl jedním z prvních, kdo přemýšlel o předání byznysu potomkům. V generaci zakladatelů, často přesvědčených o své nepostradatelnosti, to nebylo moc obvyklé. Ze synů udělal podílníky a vše bylo završeno roku 1871, kdy řízení předal synu Rudolfovi a odebral se na odpočinek. Loučilo se s ním už 250 zaměstnanců. 

Odpočívat ale Larisch nedokázal úplně, takže svou energii nasměroval na rozvoj města, které mu jeho podnikání umožnilo. Již v letech 1864 - 1972 byl krnovským starostou, k čemuž patří i dobrodružnější historka se záchranou městské pokladny při Prusko - rakouské válce roku 1866. Jako podnikatel znal lépe než kdo jiný cenu peněz, takže v roce 1869 inicioval vznik městské spořitelny, aby svým následovníkům usnadnil získání kapitálu pro rozvoj podnikání. 

Zemřel 25. června 1880, právě před 145 lety a nechal se pohřbít na krnovském hřbitově. Strohost hrobky člověka až zaskočí, zejména pokud zná impozantní hroby jiných podnikatelů z jeho zakladatelské generace.

Nejmladší Aloisův syn Rudolf se stal roku 1899 po smrti obou bratrů jediným vlastníkem rodinného podniku, a i on pokračoval v jeho modernizaci a rozšiřování. A vychoval si také svého následovníka, syna Hermanna. Ten na prahu druhé světové války zaměstnával v jednom z nejvýznamnějších vlnařských podniků Československa celou tisícovku lidí.

Po jejím konci byl ale majetek rodu Larischů zkonfiskován, Hermann odešel do Bavorska a poté byl ředitelem soukenické továrny v Jižním Tyrolsku. Na této pozici působil vnuk Aloise Larische až do odchodu do důchodu v roce 1964.

Znárodněná továrna se stala základem pozdějšího textilního gigantu Karnola. Zde byla výroba ukončena v roce 2001 a město se naštěstí rozhodlo si budovu ponechat a vybudovat v ní muzeum. Je co připomínat, dílo Aloise Larische ovlivnilo celý region a sám objekt byl prohlášen národní kulturní památkou. Ještě než ale bylo muzeum vybudováno, zachvátil  v prosinci 2017 areál rozsáhlý požár, který hasilo na 19 hasičských jednotek. Ani tato peripetie nezastavila snahu vybudovat muzeum a zachovat tak průmyslový areál, který by ukazoval věhlas krnovské textilky. Trávit zde můžete i volný čas, v roce 2024 v areálu byla otevřena Zahrada snů a vy se tak můžete vydat nejen na výlet, ale při odpočinku obdivovat průmyslovou krásu století páry, vynálezů a příležitostí. 

Zdroje: Wikipedia, https://pamatkovykatalog.cz/tovarna-na-sukna-alois-larisch-a-synove-12524700

https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/krnov-pozar-karnola-narodni-kulturni-pamatka.A171220_174439_krimi_jj

https://www.euro.cz/clanky/podnikatel-larisch-prukopnik-strojni-vyroby-textilu-897682/

https://www.idnes.cz/bydleni/rekonstrukce/krnov-textilka-zahrada-smyslu-larisch-karnola-pozar-vylet-tovarna.A240801_164054_rekonstrukce_web

Vložil: Radka Vosáhlo