Jen holiny a moře pařezů... Masivní vymírání lesů je vidět hlavně v Jeseníkách. Nejvyšší čas začít něco dělat
06.04.2018
Foto: NP Jeseníky
Popisek: Les v Jesenících? Spíš pařezov
VIDEO Předhůří Jeseníků v okolí Petrovic (mezi Zlatými Horami a Městem Albrechtice) bez lesů, místo zelených hor jen holiny a moře pařezů. Přesně takové záběry ukazují videa, na která upozornil Hnutí DUHA jeden z příznivců. Je na nich patrné rozsáhlé hynutí nevhodně vysazených smrkových monokultur v předhůří a nižších polohách Jeseníků. Přiložená videa v textu ukazují katastrofální stav Jesenických lesů.
Rozsah katastrofy potvrzuje varování, které ekologická organizace opakuje dlouhé roky, a považuje ji za alarmující. Hnutí DUHA zveřejňuje výzvu Zachraňme lesy se sedmi body pro zdravé lesy. Apeluje na poslance a vládu, zejména ministry zemědělství a životního prostředí, aby situaci řešili. Cílem výzvy je předejít kolapsu lesů v Česku.
Stav lesů se zhoršuje
Velmi nepříznivá situace v našich lesích je nejméně v šesti krajích České republiky, tedy kromě Moravskoslezského a Olomouckého ještě v severní části Zlínského kraje, situace se v druhém pololetí 2017 zhoršila na Vysočině a v Jihočeském a Plzeňském kraji. K příčinám rozsáhlého hynutí smrkových monokultur patří také důsledky klimatické změny a je jen mizivá pravděpodobnost, že se situace do budoucna změní. Spíše naopak. Jak dokládá studie vědců z Mendelovy univerzity, bude až 80 % ploch dnes osázených smrkem v následujících 40 letech naprosto nevhodných pro pěstování právě tohoto stromu. Živořící smrky tam následně napadají kůrovci a houba václavka. Určitý díl viny na eskalaci šíření kůrovce nese také způsob zadávání zakázek velkým těžařským firmám u státního podniku Lesy ČR.
Naděje na zlepšení? Mizivá. Smrková monokultura do naší krajiny prostě nepatří. Smrky se sází hlavně proto, že jejich výtěžnost je nejproduktivnější. A je potřeba, aby se stát postaral o regulaci jak těžebních postupů, tak zákonem nakázaného zalesňování po těžbě. Na současnou kritickou situaci lesů upozorňuje Národní akční plán adaptace na změnu klimatu a nedávno i zpráva ministra zemědělství Mariana Jurečky předložená vládě ČR dne 14. března tohoto roku.
Děje se to pomalu
Hynutí lesů na velké části území České republiky je pozvolný a nenápadný proces, který má ovšem již nyní především ve smrkových porostech výrazné dopady. Nejvíce na severní Moravě, kde probíhá největší katastrofa lesů za posledních 200 let. Ohrožené jsou i lesy na dalších místech, například na Vysočině, v Brdech a prakticky všude v nízkých a středních polohách. A je velmi špatným přístupem, pokud zavřeme oči a budeme čekat, až katastrofa bude nevratná. Už nyní má program na obnovu původních lesů a jejich různorodosti jet nejméně deset let.
Koordinátor kampaně Zachraňme lesy Jan Skalík k tomu uvedl: „Nechceme, aby byly za pár let všude holiny, a proto důrazně apelujeme na zavedení takového hospodaření, které povede ke zlepšení odolnosti lesů v celé republice. Masivní hynutí smrků na Jesenicku je jedno z posledních varování lesů, že musí dojít k rychlé změně. Vědci odhadují, že za zhruba 40 let bude 80 % míst, kde dnes rostou smrky, zcela nevhodné k jejich pěstování, a další úhyn lesů si nemůžeme dovolit. Žádáme všechny turisty, milovníky přírody, každého, komu není osud našich lesů lhostejný, aby se už dnes přidali k výzvě Zachraňme lesy.“
Na co čekáme?
Řítíme se do katastrofy. A namísto toho, abychom vyvinuli skutečný tlak na vládu a příslušná ministerstva, čekáme, až se těžařské firmy skutečně za cenu zničení naší přírody napakují, pak začneme plakat. Ovšem už jen nad rozlitým mlékem. Obnova lesů je v našich rukách, teď, tady, ne zítra, ne jinde. Veřejnost je pro to, aby ke změně zákonů stran hospodaření s lesy docházelo. V parlamentu se o této změně mluví už deset let. Deset let. Nebylo by do začátku donutit poslance, aby si uzákonili nějaké lhůty pro práci? Deset let je docela dlouhá doba, když vezmeme v potaz, že za tu dobu dostaly české lesy největší nálož těžařské chamtivosti. Kalamitní stavy lesů po posledních třech vichřicích jsou důsledkem váhavosti našich vlád.
Vložil: Štěpán Cháb