Proč nás zaskočila stoletá bouřka a na některých místech selhávají předpovědi meteorologů? A splní se letos pranostika o Medardově kápi?

Foto: pixabay.com

Popisek: Bouřka - ilustrační foto

Česko i Evropu sužují již více než týden silné bouřky, z nichž ta, která řádila v Albrechticích, je dokonce označována za stoletou. Podle meteorologů ale nejde zas až tak o nic výjimečného. Stále platí, že vše už tady bylo. A kroupy, které spadly v uplynulém týdnu, jsou ve srovnání s těmi, co pršely z mraků v minulém století, celkem zanedbatelné.

Zatímco na mnoha místech naší republiky se varování meteorologů zcela naplnilo, jinde vůbec a houbaři i zahrádkáři marně čekali na vytoužený déšť. Meteorolog Petr Dvořák to vysvětluje tím, že bouřky je velmi těžké předpovědět, respektive určit, kde přesně se vytvoří. Mohou odhadnout například oblast západních Čech, ale už ne konkrétní místo. Lépe se dá, především s pomocí radaru, detekovat pohyb bouřky.

Nic nového pod mrakem

To, co letos zažíváme, není běžné, alespoň ne v takové intenzitě a takovém množství. V květnu na našem území většinou tak časté bouřky nebývají. Petr Dvořák to ale považuje spíše za náhodu, jednou zkrátka prší více, jinde méně. Na straně druhé však průměrný počet bouřkových dnů zůstává prakticky stejný. A uklidňující pro nás také může být, že současné bouřky rozhodně nejsou těmi nejsilnějšími, jaké jsme na našem území zaznamenali. Zatímco v uplynulém týdnu byla v Albrechticích zaznamenána ‘stoletá‘ bouřka, při níž napršelo za hodinu 120 milimetrů vody, v květnu roku 1872 jich spadlo v Mladoticích dvakrát více! Tehdy došlo na území Čech k obrovským záplavám, při nichž bylo například v Praze zcela zničeno mnoho domů. Totéž platí o kroupách, jejichž velikost je někdy doslova šokující. Největší kroupa spadla na našem území v roce 1925, na délku měla sedmadvacet centimetrů.

Emotivní podívaná

Z tohoto úhlu pohledu jsou tedy letošní květnové bouřky celkem nevinné. Petr Dvořák zdůrazňuje, že svoji roli v tom, jak je lidé vnímají, spíše hrají média: „Informace, že někde padají kroupy a že někde byly potlučeny skleníky nebo rozbitá auta, hned všichni vědí a trošku se to zveličuje. Ono je to velmi emotivní, rachotí kroupy, třískají hromy blesky, tak to samozřejmě působí velmi intenzivně na naši psychiku a myslíme si, že se s tím počasím něco zásadního děje, ale zas bych to nepřeháněl,“ řekl v nedávném rozhovoru pro Radiožurnál. Horší ale je, že kvůli globálním změnám klimatu narůstají extrémy počasí, zvětšují se rozdíly mezi maximálními a minimálními hodnotami. Za poslední století se oteplilo o necelý jeden stupeň, což vypadá zdánlivě nevinně, ale v důsledku toho dochází ke stále větším výkyvům počasí.

A co Medard?

Zdá se, že si v červnu ještě deště pořádně užijeme. Příští týden se totiž dostane ke slovu Medard. Ale je velmi pravděpodobné, že se známá pranostika „Medardova kápě, čtyřicet dní kape“ zcela nenaplní. Mimochodem, nejvíc platila v roce 1954, ale to souvisle pršelo ‘pouhých‘ dvaadvacet dnů. Jedna z nejoblíbenějších pranostik se tak na našem území ještě nenaplnila, čtyřicet dnů v kuse u nás totiž nikdy nepršelo. Připomeňme ale, že se dosti často medardovské období vyznačuje chladnějšími, deštivými dny. A již v minulosti se naši předci v červnu obávali přívalových dešťů, které jim ničily úrodu.

Čtěte také:

Karel Gott už není na pražské Bertramce. „Jen tak dále, Mistře. Hurááá,“ píše fanynka. Kam odjel a jaké významné rozhodnutí učinil?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adéla Hofmanová