Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Lovy s Dianou: Kouzelná kniha od mistra básnického popisu přírody

08.01.2014
Lovy s Dianou: Kouzelná kniha od mistra básnického popisu přírody

Autor: tapety.na-pc.cz

Popisek: Les, ilustrační foto

Motto: „Potom fenku zvedl do náruče a ona mu poděkovala pohledem svých hnědých korálků. Pak pravou dlaní cítil pomalu bít její srdce, přitiskl ji k sobě a spěchal do lesovny…“
Aleš Dostál

Prozaik Aleš Dostál (1946) je svými životními osudy spjat s regionem severní Moravy a Slezska, svou tvorbou ono území přesahuje a vstupuje tak do kontextu celonárodní literatury. Narodil se v Ostravě. Po ukončení SVVŠ v Porubě (1963) vystudoval lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně (1968). Pracoval jako lesník v lesních závodech Karlovice na Bruntálsku, v Javorníku ve Slezsku a Vítkově, později u Lesů České republiky, lesní správa Vítkov. Žije v Radkově na Opavsku. Je členem Obce spisovatelů.

Do literatury vstoupil na konci 60. let 20. století na stránkách Sešitů pro literaturu a diskusi. Své texty uveřejňoval také v Kulturním měsíčníku, Literárním měsíčníku, v Nové svobodě a v deníku Mladá fronta. V roce 1979 přispěl dvěma povídkami do antologie Do dlaní chceme žhavou lávu nabírat. Svět mladých lidí a jejich vztah k přírodě a ke svému okolí zobrazil Dostál v knize povídek Řeky pramení v horách (1981) a v novele Ještě jednou se nebát (1985). Osudy prostých, venkovských lidí v horách jsou zachyceny v povídkovém souboru Povahou neodpovídá předpisům (1988). Aleš Dostál rovněž spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov, podílel se na přípravě dvou filmových projektů, a to Jednou za pět let a Ještě jednou se nebát. Své zážitky z role profesionálního lesníka a myslivce i osudy zvířat se staly námětem povídek z knih Velikonoční jelen a příběhy loveckých psů (2011) a Bílá daněla (2012). Aleš Dostál se ve svých prózách zaměřuje na mužské hrdiny, na „chlapy z lesa“. Postavy jsou spjaty s konkrétní krajinou, žijí v úzkém sepětí s přírodou, dokáží ji detailně pozorovat, cítí k ní lásku a jsou na ní do značné míry závislí.

V roce 2013 vydal A. Dostál v třebíčském nakladatelství Akcent soubor devíti povídek pod názvem Lovy s Dianou. Jedná se o knihu příběhů zvířat a lidí, která tematicky navazuje na práce Velikonoční jelen a příběhy loveckých psů a Bílá daněla. Lovy s Dianou můžeme žánrově zařadit do prózy s přírodní tematikou s prvky prózy dobrodružné. Čtenář je svědkem prolínání subjektivního autorského přístupu s přístupem odborným. Spisovatel ve svých povídkách vychází ze svých vlastních životních zkušeností profesionálního lesníka a myslivce. Ve svých textech prokazuje výbornou znalost přírody nejen v oblasti vlastní empirie, ale také v oblasti umělecké a odborné literatury. Recipient tak poznává aluze na tvorbu Jana Vrby, „prozaika šumavské krajiny“, Vladimíra Pazourka, Rudolfa Luskače (Závoj zeleného ticha, Odkaz lovce tajgy), Julia Komárka (Lovy v Karpatech), Jana Kozáka (Lovcem v tajze) aj. Humorně laděné povídky čerpají náměty z důvěrně známého přírodního prostředí lesa, polí a luk u nás i v zahraničí. Sledujeme v nich osudy zvířat (jeleni, daňci, mufloni, divočáci, medvědi, losi, psi, krkavci aj.) a lidí, zejména mužských hrdinů, jímž se prostor lesa stal životní láskou a koníčkem.

Dostál je mistrem básnického popisu přírody, který děj dynamicky vyprávěných povídek zpomaluje. Ono líčení přírodních krás pak působí na všechny smysly vnímatele. „Chladné lesní proudy voněly zemitou syrovostí a tajemnými přísliby. Chirurg je pudově a hladově nasával a doma potom zcela nevědomky porušil rituál televizních zpráv a večeře a místo toho otevřel skříň na zbraně, vytáhl pušku a položil si ji na klín…Přibývajícími kilometry se den čistil, jako by jej někdo zbavoval nánosů starých barev a pokrýval čerstvými. Krajina se příjemně vlnila a v pastelových barvách podzimu se vrstvila k obzoru. Modré obrysy hor zelenaly. Temné figury jehličnatého lesa se řadily po úbočích jako spořádané pluky vojska“. Mnohdy jsou popisy přírody úzce spjaty s citovým rozpoložením hrdinů. „Oknem pronikal nocí vykoupaný vzduch a v Oldřichovi se náhle probudil zvláštní pocit nečekaného štěstí“. Postavy Dostálových povídek si budují lásku k přírodě po celý život. Přírodní prostor, zejména prostor lesa, je místem nejen nebezpečí, nástrah, ale také místem oázy, klidu, ticha, duševní katarze, místem zasvěcení, v němž hrdinové nalézají opravdovou krásu, smysl všeho dění i smysl svého života. Autor má schopnost nejen bravurně popsat a zobrazit děje v přírodě, ale také svět jejich obyvatel, zvířat. „Hřebenový jelen přijal výzvu a vystupoval z obzoru jako loď z obliny moře. Nejdřív se ukázaly bílé hroty paroží, až se konečně ukázal celý a pomalu, kolébavě se k nim blížil. Jen občas zvedl hlavu a krátkým zatroubením chtěl vydráždit soka, ale ten mu nemohl odpovědět, protože držel v ruce dalekohled…“ Prozaik je také znalcem všech oborů zoologie, medicíny, je mistrem odborného popisu. „Primář už měl část výsledků vyšetření, a tak začal tím, co je v pořádku, rentgen plic bez nálezu, stejně jako sono břicha, ale při endoskopu jícnu nalezena zřetelná infiltrace, ze které bylo nutno odebrat vzorky na histologii, a na patologii mu slíbili, že mu mimořádně do zítřka udělají výsledky rozboru“. Svět přírody, svět zvířat, může být také nepřátelský, Dostál dokáže barvitě, téměř až naturalisticky, líčit zápas člověka s přírodou. „Řev a třetí útok. Tentokrát nejhorší. Michal viděl, jak se přibližuje už o něco pomaleji…Divočák si opět vybral levou nohu. Tentokrát rázné seknutí a nad kotníkem rozřízl holínku a jak se Michalovi zdálo i s kusem nohy. Výkřik bolesti zastavil i kanečka. Zabrzdil na úrovni jeho břicha a na okamžik přestal útočit. Michal cítil jeho pronikavý zápach a měl ho tak blízko, že mu mohl spočítat chlupy na hlavě…Hlava proti hlavě, deset centimetrů od sebe nad Michalovým břichem bránil sedmikilový jezevčík svého pána před stokilovým divočákem“. Svět povídek Aleše Dostála je světem kontrastů. Na straně jedné stojí svět čisté přírody, svět zvířat, svět venkova a svět ochránců zvířat, který spisovatel favorizuje, na straně druhé pak stojí svět města, svět ničitelů přírody a všeho živého. Knihou povídek se autor pokusil zastavit neúprosné plynutí času a přimět čtenáře k tomu, aby se zamyslel nad vztahem člověka k přírodě, zejména nad jeho vztahem ke zvířatům a recipient knihy se tak může s radostí těšit na novou knihu „z lesa“ znalce a milovníka přírody, prozaika Aleše Dostála.  

Lukáš Průša

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ! Těšíme se na ně.

 

Vložil: Redaktor KL

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace