Máma začala být agresivní, postaral se táta. Orlosupí život. Dobré zprávy

Foto: Se svolením Zoo Ostrava

Popisek: Orlosup a jeho mládě

Když se řekne „zoologická zahrada“, mnohým z nás se vybaví děti lepící nos na sklo u tučňáků nebo lenochod přisátý na větvi. Ale ta pravá magie? Ta se často odehrává mimo návštěvní hodiny, v zázemí, v líhních a mezi chovateli, kteří by pro své svěřené opeřence (nebo chlupáče) dali doslova život.

Význam zoologických zahrad je totiž obrovský. Nejsou to jen výkladní skříně přírody, ale často poslední záchranné kruhy pro druhy, které bychom jinak brzy viděli jen na obrázcích. A přesně tohle dokazuje Zoo Ostrava.

Zpráva, která mi přišla pod ruku, je totiž jeden velký důvod k nadšení. Přečtěte si sami:

„Dvě mláďata orlosupů bradatých (Gypaetus barbatus), která se v ostravské zoo vylíhla před třemi měsíci, dorostla do velikosti téměř dospělých ptáků a zanedlouho by opustila rodné hnízdo. Protože ale byla obě v rámci úspěšného mezinárodního záchranného programu určena pro vypuštění do přírody, aby posílila divokou evropskou populaci těchto majestátních dravců, z hnízda vylétnou až ve volné přírodě.“

Chápete to? Místo aby si ti dva frajeři proflákali mládí v pohodlí voliéry, čeká je cesta do Francie a Bulharska. Přesně jak píše dále: „V těchto dnech jsou mladí orlosupi převáženi na vypouštěcí lokality – jeden do Francie, druhý do Bulharska.“

A to není žádná náhoda. Ostrava v tom jede systematicky už od roku 2009. Pokud nevěříte, tak si to spočítejte: „Zoo Ostrava je do projektu zapojena od roku 2009 a za tuto dobu poskytla už 24 orlosupů bradatých, kteří byli vypuštěni do přírody.“ 24! To už je armáda.

Než se ale ti mladí „bradáči“ vydali na cestu, museli nejdřív přežít ta nejkřehčí období.

Poslyšte, co se dělo u jednoho z párů v návštěvnické části:

„Samice začala být po určité době agresivní, proto ji chovatelé oddělili. Hrozilo, že by mláděti mohla ublížit. Samec o mládě vzorně pečoval, zahříval je, jen měl zpočátku problémy s krmením svého potomka, s tím museli opatrně pomoci chovatelé.“

Takže máma dostala červenou kartu, táta se postaral jako správný chlap, a když si nevěděl rady s krmením, přišli k tomu na pomoc lidé. Týmová práce, za kterou by dal Disney levou nohu.

A co teprve tahle perlička o orlosupím rodinném životě:

„…druhé vejce bylo těsně před vyklubáním mláděte odebráno do líhně. Aby bylo mládě odchováno přirozeně jedinci svého druhu, ideálně bez většího zásahu ze strany člověka, což je důležitá podmínka pro vypuštění do přírody, bylo v rámci nezištné spolupráce mezi zoologickými zahradami podloženo pěstounskému páru v Zoo Liberec, který mládě ochotně přijal a odchoval.“

Když už jsme u těch majestátních dravců, tady pár věcí, aby se ta dobrá zpráva propsala také do zvýšeného povědomí o majestátních orlosupech:

1. Není to sup, je to specialista. Orlosup bradatý je jediný pták na světě, jehož potrava se skládá z 80–90 % z kostí. Menší kusy spolkne celé, větší vynese do výšky a shodí je na skály, aby je rozbil.

2. „Bradatý“ není jen tak. To jméno nemá kvůli hipsterskému vousu, ale kvůli trsu černých pernatých štětin pod zobákem. Vypadá to, jako by si zapomněl utřít bradu po čokoládovém pudinku. Je to jeho trademark.

3. Koupel v blátě? Ne, v rudě. Orlosupové si často natírají peří bahnem nebo zeminou s obsahem oxidů železa. Mají pak nádherně rezavou až oranžovou hlavu a hruď. Jsou to prostě takoví barokní krasavci, co si dělají domácí hennu.

4. Siblicida zní děsivě, ale je to pojistka. A teď trochu orlosupí morbidity. Tady si k ruce vezmeme na pomoc experty ze Zoo Ostrava, kteří s jednou jejich morbiditou efektivně bojují. „Siblicida je jev, kdy silnější (obvykle starší) mládě krátce po vylíhnutí usmrtí slabšího sourozence. Je to zcela přirozený jev a jakási pojistka pro případ nedostatku potravy.“ Drsné, ale efektivní. V Zoo to chytří lidé obcházejí tak, že vejce odeberou – a zachrání tak obě mláďata.

A až příště někdo řekne, že Zoo jsou jen věznice pro zvířata, pošlete ho přečíst si tuhle zprávu. A pak rovnou do Ostravy.

Vložil: Kamil Fára