Ostrava ze sutin obvodových zdí vydoluje skvost

Foto: Se svolením města Ostravy / Jiřího Zezoně

Popisek: Svinovská sýpka v současném stavu

DOBRÉ ZPRÁVY: Ostrava, to bývalé černé srdce republiky, se vznešeně ujímá opravy další památky. Budiž jí za to sláva a čest!

Svinovská sýpka, která byla na pokraji totální zkázy, kde k havárii scházel jen krůček, se dočká záchrany za „pouhých“ 98 milionů bez DPH. Město muselo projevit nevídanou odvahu, stavbu za 2,2 milionu odkoupit a nyní se, jak praví radní, „nic nebrání v přípravě její záchraně“. Všichni tleskáme a říkáme si: Bravo, Ostravo! Z industriálního obra se stává kulturní mecenáš.

Ale pak si člověk zavrtí hlavou, vyjede za hranice ostravského obvodu a ocitne se v realitě, která vypadá, jako by ji režíroval někdo, kdo četl jen první polovinu scénáře. Najednou tu jsou ty tisíce opuštěných budov, které na svou opravu čekají marně. Zejména v pohraničí, v kraji pohádek o „divokých devadesátkách“, kde krach si opravdu podával ruce s rozčarováním. Zůstaly po nich jen torza obestavěná kopřivami a trochu pitomou nostalgií.

Zatímco Ostrava řeší „3D scan obou budov“, „statické posouzení“ a „architektonickou soutěž“, aby z památky vzniklo „nové komunitní centrum a příjemné místo setkávání“, jinde chátrá leccos, co by také mohlo vyprávět příběh. Jenže tam chybí to klíčové: město, které by muselo stavbu nabýt do svého majetku, aby ji mohlo následně zachránit. Chybí radní, kteří by vysvětlovali, že „po nabytí nemovitosti bylo také zapotřebí zajistit výškopis a polohopis“. Chybí těch 98 milionů. Zkrátka chybí vůle, peníze a často i lidé, kterým by na tom záleželo. Je nám to ukradené? Možná trochu ano. Chodíme kolem bývalých majestátních budov do nových krabic s velkosklady a montovnami a rezignovali jsme na… krásu a estetiku veřejného prostoru.

Ostrava tím dává příklad – a je to příklad skvělý. Ukazuje, že to jde. Že i stavba, ze které zůstaly prakticky jen obvodové kamenné zdi, může znovu ožít jako knihovna s multifunkčním sálem. Jenže ten příklad také krutě kontrastuje s realitou mnoha jiných míst. Jako bychom žili ve dvou paralelních republikách: v té první se města předhánějí v záchraně památek a nominacích na Cenu Miese van der Rohe (jak se podařilo u přestavěné budovy jatek v Ostravě), v té druhé jen přihlížíme pozvolnému mizení dědictví, protože na to nejsou peníze, je to složité a kdo by to zaplatil.

Takže, milá Ostravo, díky za naději. Díky za to, že ukazuješ, že „snahou města je při obnově unikátního objektu plně zachovat chráněné památkové hodnoty“. Ale zároveň – proboha – pošli nějaké to know-how, trochu té odhodlanosti a možná i pár úvah o prioritách i do těch zapadlých koutů. Protože zatímco Svinov bude mít novou knihovnu, jinde se historie pomalu, ale jistě, mění v sutiny.

Možná, možná bychom se mohli přejmenovat na republiku plnou sutin, republiku, kde neproběhla válka, ale mnohé tu zdařile chátrá, jen v centrech se kašíruje, aby to nevypadalo zase tak blbě. Jenže do republiky se jezdí přes hranice, projíždí se pohraničím. A první dojem je pak těžké napravovat skvostně vypadající budovou sýpky v centru metropole, kde se budou jako na orloji střídat spisovatelé a číst ze svých knížek pro povznesení ducha. A je proč ho pozvedat.

V Ostravě se jdou po správné cestě. Zbytek země by se měl přidat.

Vložil: Kamil Fára