Slavíme? Slavíme. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Slavíme, slavíme, něco se nám povedlo

Páteř naší dálniční sítě je po 58 letech hotová, hlásí silničáři. D1 z Prahy do Ostravy s odbočkou do Brna stojí. Žebra naší dálniční sítě ovšem stále trčí do ztracena.

Po 58 letech si mohou silničáři oddychnout. Věčně ucpaná dálnice D1 je hotová. Její stavba začala, když byl Mao Ce-tung uprostřed své vlády a plný síly a největší popstar světa byl vedle Beatles Jurij Gagarin.

Ale 58 let není na naše poměry nikterak dlouhá doba. Vedle teď dokončené D1 se svými 376 kilometry stojí jako mohyla našeho dálničního snažení D42 z Brna do Vídně. Tedy do Vídně, jen ke státním hranicím. Plány na dálnici vznikly za druhé republiky, kdy chtěla pomnichovská okupantská moc spojit Polsko s Vídní a vzít to přes Moravu. Stavba z Brna k hranicím začala 11. dubna 1939, skončila o tři roky později, kdy se Hitlerovi začaly sypat představy o blitzkriegu nárazem na ruského medvěda a zdroje bylo třeba cpát do zbraní, nikoliv do dopravní infrastruktury pro tanky. A tak projekt s na tu dobu malebným názvem Reichsautobahn A88 skončil.

Naskočil na něj projekt český, dálnice D52, který z části využíval půdorys Reichsautobahn A88. V roce 1996 se nám podařilo otevřít úsek z Brna do Pohořelic, dlouhý 17 kilometrů. K hranicím s Rakouskem zbývalo 23 kilometrů. A ač od té doby proběhlo několik pokusů o kopání krumpáčem a několik velkohubých provolání o prioritách a propojování měst Evropy do jedné silné dálniční sítě, k hranicím nám od roku 1996 zbývá dobudovat stále 23 kilometrů.

Na co se čeká? Na Rakušany? Ti vybudovali svou dálnici A5 z Vídně na sever. Skončili pár kilometrů před hranicemi s tím, že se jim nevyplatí investovat do výstavby, když z české strany není patrný jakýkoliv vývoj. Rakouští silničáři vzkazují do České republiky, že dostavba bude dávat smysl jen v případě, když se obě strany k cíli, tedy k hranicím, prostaví ve stejnou chvíli. Aby dostavba a propojení dálnic logicky navazovalo. Bez naší termíny pevně ohraničené činnosti jim to nestojí za tu práci ani za ty peníze.

Dne 4. července 1996 byla jmenována druhá vláda Václava Klause. To jen pro ilustraci, jak nám ten čas letí. Ale není všem dnům konec. Stejný problém máme i s napojením na dálniční síť s Polskem.

Poláci začali stavět vysokorychlostní silnici S3 v roce 2007 někde u Baltu. Zatímco my jsme si u nás stavěli pro potěšení oka i ducha rozhledny a cyklostezky, Poláci tiše budovali. Letos S3 dokončili. A to prakticky vjezdem do polí u českých hranic. Na jejich vysokorychlostní silnici S3 měla navazovat naše D11.

A D11, to je další z těch našich veleděl. Původní plány spadají opět do pomnichovského roku 1938. Ale zůstalo jen u plánů. Ty se oživily v roce 1978. Od roku 1978 do dneška jsme se z Prahy dostali až někam k Trutnovu. Ke státním hranicím s Polskem nám chybí kolem 30 kilometrů.

Takže máme radost z dostavené dálnice D1? Ano, určitě, ale některé restíky doslova z minulého tisíciletí bychom mohli začít dohánět s trochu větší pílí. U D11 už padají termíny. Do roku 2028 by mohlo být hotovo. Ale u té odbočky na Vídeň? Tam by mohlo být hotovo do sedmi let. Snad.

Vložil: Štěpán Cháb