Rekord po náloži švestkových knedlíků, láska díky putovní kytici a pečlivě skrývané drama páru, nad nímž žasl svět. Tajnosti slavných
18.09.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Dana a Emil Zátopkovi v životopisném dokumentu režiséra Davida Ondříčka Zátopek
Narodili se jen hodinku jízdy autem od sebe, jejich životům daly směr armáda a sport. Spolu sbírali vavříny, jejich lásce fandil svět. On se stal symbolem urputnosti a vytrvalosti, ona symbolem fair play. Ani hvězdy ale nesměly říkat nahlas, co si myslí. A protože to dělali, zametla normalizace i se slavným párem.
Oba se narodili 19. září 1922 jen šedesát kilometrů od sebe, ona u Karviné, on v Kopřivnici. Legendární manželský se seznámil v roce 1949 na atletických závodech ve Zlíně díky jediné kytici. Nejprve ji předal on jí, poté co zdolala dosavadní československý rekord v hodu oštěpem, pak mu ji ona vrátila, poté co také překonal rekord. Za každou cenu přes mrtvoly, nezdvořilost, hrubost, neurvalost… Nectnosti, které se stále častěji pronikají do vrcholového sportu, Daně Zátopkové velmi vadily, přestože o vínku dostala tvrdou armádní výchovu. Provdala se za vojáka, nad jehož urputností všichni žasli, svými výkony ale za ním nezůstala pozadu. S manželem Emilem se stali jedním z neznámějších sportovních párů světa, aby s nimi vzápětí režim ošklivě zametl. Dana se žádnými ústrky nikdy nenechala rozhodit, byla vyrovnaná a se svým životem spokojená. „S Emilem jsme prožili krásná léta. Nejvíce si cením toho, že jsme se pořád chechtali,“ říkala. „Zažili jsme spolu spoustu srandy a někdy se opravdu doslova a do písmene váleli smíchy. Na to vždycky ráda vzpomínám.“
Legionářská cérečka
Dana Ingrová se narodila ve Fryštátu u Karviné a měla dva bratry, o rok staršího Vladimíra a o rok mladšího Miroslava. Dětství ale prožila v Uherském Hradišti, kam se rodina přestěhovala, když jí bylo šest let. Její tatínek Antonín Ingr byl bankovní úředník a maminka Františka, venkovská žena z Vacenovic na Slovácku, pocházela z rodu slováckých maléreček a chodila ještě v tradičním kroji. Vzali se měsíc před vypuknutím první světové války, takže novomanžel vzápětí zmizel na dalších pět let ve světě. Nejdřív narukoval do rakouské armády, později se stal kapitánem srbské armády, a nakonec sloužil jako francouzský legionář. Uniformu pak už nesvlékl, za první republiky byl velitelem útvaru v Olomouci, poté velitelem pluku v Uherském Hradišti. Jeho bratr Sergej Ingr byl československý legionář, později armádní generál a ministr národní obrany londýnské exilové vlády.
Helsinky 1952 – Dana:
Bylo to o fous
Od dětství Dana chodila do Sokola, během studia na gymnáziu v Uherském Hradišti začala hrát závodně volejbal a cvičila rytmiku. V roce 1939 ale Němci školu zavřeli a Sokol zrušili, takže ze dne na den neměla ani kde cvičit. Začala se učit zubní techničkou a jednoho dne jela náhodou na kole kolem hřiště, kde právě zakládali házenkářské družstvo. Sedm let pak hrála házenou za Slováckou Slavii. Válka jí přinesla do života spoustu starostí. Musela se vzdát všech plánů, měla být totálně nasazena, díky házené ale nemusela do Německa a začala sloužit na nádraží ve vozové službě mezi výhybkáři. Pak byl její otec zatčen gestapem a odvezen do koncentračního tábora. Sama dvakrát jen o vlásek unikla zatčení, když pomáhala partyzánům jako spojka a převážela na kole na dně tašky s potravinami zbraně. A krátce po válce byla s házenkářkami na turnaji v Polsku, kde se nakazila tyfem ze zkaženého jídla. Vážné zdravotní komplikace ji trápily několik měsíců a na celý rok ji vyřadily ze sportovního života.
Rekord po míse švestkových knedlíků
„Čistokrevný“ Valach se narodil v Kopřivnici jako sedmé u osmi dětí stolaře a nadšeného zahrádkáře, navzdory talentu se ale k atletice dostal až ve zlínské Baťově škole. Při tradičním běhu městem skončil ve své kategorii druhý a nejlepší ze skupiny ambiciózního vychovatele, přestože do té doby nepatřil sport k jeho koníčkům. K atletům ho zlákal jeho přemožitel z Běhu Zlínem a zjevně talentovaného běžce se ujal legendární Jan Haluza. Díky němu se stal Emil zarputilým vyznavačem tvrdého tréninku a podle Haluzy začal věřit na rychlost. Jeho opakované čtyřstovky se později staly legendárním receptem pro generace vytrvalců. Po prvních rekordech ve Zlíně se vypravil do Prahy, a poté co spořádal mísu švestkových knedlíků babičky rekordmana Hrona, dokázal překonat československý rekord jejího vnuka na 2000 metrů.
Valašská urputnost
Po osvobození se hned v roce 1945 přihlásil do Vojenské akademie. Po domácích rekordech a české neporazitelnosti se o rok později poprvé utkal na Mistrovství Evropy v Oslu se světovou elitou. I když překonal československý rekord na 5000 metrů, skončil až pátý. Na podzim už ale vyhrál armádní mistrovství v Berlíně, a pak už mu trofeje přibývaly jedna za druhou. Celý atletický svět ho začal brát vážně, a to včetně tehdy legendárních seveřanů. To už byl poručíkem, jako absolvent Vojenské akademie startoval v Paříži na Světových studentských hrách a vyhrál nejen běh na 5000 metrů, ale i patnáctistovku. Rok 1947 zakončil úspěchy v Alžíru. Další, tentokrát olympijskou sezónu odstartoval v Belgii vítězstvím v přespolním běhu. Na londýnské olympiádě vybojoval první zlatou medaili pro českou atletiku vítězstvím na 10 000 metrů a na poloviční trati se dobrodil blátem, průtrží mračen a po fantastickém finiši do cíle necelý metr za Belgičanem Reiffem.
Helsinky 1952 – Emil:
Putovní kytice
Dana začala po válce studovat v Brně angličtinu a tělesnou výchovu, po třech semestrech skládala zkoušky z atletiky a spolužačka, oštěpařka Soňa Burianová, ji přesvědčila, aby se zapsala i ke zkouškám z oštěpu. Prý se jí do toho moc nechtělo, přesto už za měsíc vyhrála mistrovství republiky a v roce 1949 vybojovala sedmé místo na olympiádě v Londýně. S házenou ale neskončila a v roce 1949 se stala v dresu Slavie mistryní Československa. Tím ale skončila a dál už se soustředila pouze na oštěp. Po škole nastoupila jako vychovatelka na internátě ve Zlíně, kde měli dobré atletické družstvo, s nímž začala trénovat. Oddíl pořádal závody, na které měl přijet i Emil Zátopek, aby se pokusil překonat dosavadní rekord v běhu na tři kilometry, atleti z oddílu mu měli dělat „křoví“. Dana ale díky tomu zdolala hned prvním hodem dosavadní československý rekord. Kytici jí předával právě Emil, a tutéž mu pak Dana vrátila, poté co také překonal rekord. Tak se seznámili a zamilovali se do sebe. Navíc zjistili, že se narodili ve stejný den. „Pokládali jsme to za takovou osudovou náhodu,“ prozradila Dana v roce 2016 v dokumentu neziskové organizace Post Bellum Příběhy našich sousedů.
Jak přesvědčit tchána?
Už z Londýna se Emil s Danou vraceli s tím, že se vezmou, Danini rodiče ale nebyli představou sportovce v rodině právě nadšeni, kdyby to nevyšlo, na malém městě na z toho byla akorát tak ostuda. Navíc otec coby bývalý voják nepovažoval armádu za rozumnou existenci a běhání za pořádnou živnost. Nakonec je ale Emil oba ukecal. Horší to už bylo se soudruhy, strana a vláda zaujala k sňatku negativní stanovisko. Dana totiž měla pořádně pokaňkaný kádrový profil, pocházela z buržoazní rodiny a její otec byl plukovník. Jenže Emil si postavil hlavu, že tedy odejde do civilu a nechá běhání. A tak si nakonec prosadil svou. Olympijský rok zakončili 24. října 1948 svatbou, během níž se novomanželé sotva proplétali davy fanoušků, a není tajemstvím, že všechny atletické světové rekordy pak byl Emil schopen překonat až pod Daniným vedením.
Hraví olympionici
Emil začal trénovat v Armádním sportovním klubu a Dana závodila za Spartu. A z dalších olympijských her ve finských Helsinkách v roce 1952 společně přivezli dokonce čtyři zlaté medaile. Emil za pět a deset kilometrů za maraton a Dana za oštěp. Láskyplných slůvek se prý od něj nikdy nedočkala, byl prý prostě tvrdý Valach. Lásku ale uměl dávat najevo jinak, udělal by pro ni cokoli na světě. A měl úžasný smysl pro humor. „To už jsme byli slavní závodníci, ale hráli jsme si jako děti,“ zavzpomínala před lety pro magazín revue.idnes.cz. Jejich vztah nenarušilo ani zjištění, že po dřívějších zdravotních problémech Dana běhá po doktorech zbytečně a nikdy spolu nebudou mít děti. „Co se trápíš, myslíš, že když my nebudeme mít děti, že lidstvo vymře?“ prohlásil prý tenkrát.
Pokračování v pátek 20. září
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Olympijský tým, Paměť národa, Encyklopedie města Brna, ČSFD, FDB, Česká televize, Dana a Emil Zátopek vypravují, Dana Zátopková: Dana a Emil Zátopkovi Náš život pod pěti kruhy, Dana Zátopková: Náš život pod pěti kruhy, Post Bellum Příběhy našich sousedů, Richard Kozohorský: Zatracenej Zátopek)
Vložil: Adina Janovská