Nesplněné sny populárního Ostraváka Norberta Lichého a jediná žena, pro kterou žil. Tajnosti slavných
24.01.2024
Foto: Se svolením Bontonfilm
Popisek: Norbert Lichý jako detektiv v thrilleru režiséra Matěje Pichlera Daria
AUDIO / VIDEO Všechny city a emoce ze sebe tak moc vydával, že mu už pro soukromý život žádné nezbývaly. Navíc se mu nikdy nepodařilo být v správný čas na správném místě. Nakonec mu zbyla jediná velká láska, bez níž nedokázal žít.
Nezaměnitelná vizáž i hlas, vzdělaný, sečtělý a vždy upřímný, ať si o něm kdokoli myslel cokoli. Na plátně či televizní obrazovce jsme ho vídali zpravidla ve vedlejších komických rolích, které počítal na stovky. Velké a jedné ze dvou hlavních se dočkal teprve v roce 2020 v hraném dokumentu Taxikář, natočeném podle skutečné události, plánovanou premiéru ale zhatila epidemie koronaviru. Severomoravské divadelní publikum ho ale znalo i úplně jinak. Jako velkého mistra dramatu. Norbert Lichý byl svérázný, jako umějí být snad jen ostravští chachaři. A rozhodně tím nemyslím onen původní význam slova, které kdysi označovalo různé povaleče a lajdáky. Je to už zhruba sto let, co se změnilo v přezdívku opravdových frajerů, kteří se ve společnosti rozhodně neztratí, v životě je ale na ně spolehnutí.
Taxikář:
Pro JAMU nebyl dost dobrý
Skvělý a svérázný herec se narodil se narodil 29. prosince 1964 v Ostravě. Jeho matka Evelyn byla tanečnicí v ostravském Divadle Petra Bezruče, otec Alexander, původně automechanik, se prosadil jako básník, dramatik a divadelní režisér. Není tudíž ani divu, že Norbert stanul poprvé na jevišti už v devíti letech, na rozdíl od o čtyři roky staršího bratra Alexandera, který si tvrdohlavě vyšlapal jinou životní cestičku a stal se přírodovědcem. Po maturitě na gymnáziu se přihlásil k přijímačkám na brněnskou JAMU, přijat ale nebyl. Naštěstí vedení šumperského divadla mělo na jeho talent jiný názor než přijímací komise, takže byl v devatenácti letech přijat jako elév do angažmá v tamním divadle. Po dvou letech přešel na jednu sezónu do Divadla loutek, Ostrava, a pak už nastoupil k „Bezručům“.
Na scéně i za ní
Hrál na kytaru, basu i varhany, v mládí působil v několika kapelách. A podílel se i na tvorbě scénické hudby pro řadu divadelních představení. Jako herec prošel během kariéry obrovským množstvím pozoruhodných charakterů, mimo jiné si zahrál Harpagona v Lakomci, Duncana v Macbethovi, Truffaldina v Sluhovi dvou pánů, Parfena Semjonoviče Rogožina v Idiotovi či majitelé lázní Antonína Důru v Rozmarném létu. Ostravské publikum ho milovalo a stal se nejvýraznější osobností tamní divadelní scény. Jeho výkony neunikly pozornosti, v roce 2009 převzal Cenu Thálie za postavu Mendela Singera v dramatizaci knihy rakouského publicisty a spisovatele Josepha Rotha Job aneb Román prostého člověka.
Zapomenuté světlo - Divadlo Petra Bezruče:
Nepřehlédnutelná tvář z obrazovky
Od poloviny osmdesátých let začal dostávat nabídky vedlejších postav v televizních inscenacích, na první filmovou roli čekal až do roku 1998, kdy si zahrál náčelníka loupežníků v pohádce Císař a tambor. Divákům ale nejspíš utkvěl v paměti jako řezník Kuběna v dramatu Filipa Renče Hlídač č. 47, starosta ve válečném dramatu Petra Nikolaeva Lidice či notář v komediích Hodinový manžel a Manžel na hodinu. Na přelomu tisíci letí naskočil i do světa seriálů a obtížně bychom hledali divácky úspěšný projet, v kterém by se alespoň nemihl. Zahrál si mimo jiné probačního úředníka Macátka v Ohnivém kuřeti či radního Knotta v historické životopisné sérii České televize Já, Mattoni a fanoušci Slunečné ho dobře znají jako Aleše Řeháka. Přestože hlavní roli nikdy nedostal, byl vždy nepřehlédnutelný.
Život ve dvou
Přestože několikrát dostal nabídku z pražských divadelních scén, nikdy ji nepřijal. „Nikdy jsem neřekl, že odmítám veškerá pražská angažmá. Jenom jsem ještě nedostal nabídku, která se neodmítá,“ prohlásil před čtyřmi lety v rozhovoru pro novinky.cz. Ostrava byla a navždy zůstala jeho rodným městem, byl fixován na rodiče, a poté co mu v roce 1986 zemřel otec, ještě víc se upnul na maminku. „Dobře se mi s ní žije… Tak s ní prostě žiju, no a co? Nevím, proč bych neměl žít s maminkou. Ať mi to někdo vysvětlí. Já díky tomu nejsem sám, ona není sama.“ Vyhlášený milovník dobrého jídla a vášnivý kuřák si velmi dobře věděl, že svému zdraví neprospívá, přesto se svých požitků odmítal vzdát. „Mám obavu o své zdraví, když kouřím venku před hospodou v minus deseti!“ odpálkoval neustále se opakující otázku.
Staré vraždy:
Emoce jen pro diváka
O svém životě míval jinou představu, jenže i vinou pracovního vytížení nepotkal tu pravou. „Nějak to nevyšlo. Když já jsem chtěl, ona nechtěla, a když ona chtěla, já jsem nechtěl. Nepotkali jsme se v tom správném čase,“ konstatoval, „Na jevišti se neustále odhalujete. Herectví je emočně vyčerpávající. Na lásku už pak kolikrát není chuť, emoce jsou vydány.“ Mrzelo ho jen to, že nemá děti, kterých prý chtěl mít kdysi víc, aspoň tři nebo čtyři. Z žen zbyla nakonec v jeho životě jenom jediná, maminka. „Máme nastavená nějaká pravidla. Maminka se o mě bojí, kázeň musí být, ale já na ni moc nedbám. Nejsem zase tak úplně nejhodnější syn, umím zlobit,“ prozradil v rozhovoru pro CNN Prima News.
Mistr hlasu
Na nedostatek práce si stěžovat nemohl, od počátku nového tisíciletí mimo jiné působil i jako vypravěč v celé řadě televizních dokumentů, s chutí také natáčel reklamní spoty, které měly velký úspěch. Spolupracoval také s dabingem i rozhlasem, s jeho hlasem se setkáváme v celé řadě audionahrávek. S hlasem pracoval velmi rád, dokonce si kvůli načítání textů vybudoval malé domácí studio. V roce 2016 zvítězil s četbou románu Motýlek v anketě Týdeníku Rozhlas o nejpopulárnější herecké výkony Neviditelný herec. Kvůli natáčení v Praze tvrdohlavě cestoval vlakem sem a tam, což ho s přibývajícími roky stále více unavovalo. Připustit si to ale nechtěl. „Už to stíhám za tři hodiny a deset minut,“ chlubil se.
Maruš a Norbert – reklama:
Bez pomoci
Intenzivní nasazení, špatná životospráva a nadváha si s přibývajícími roky začaly vybírat svoji daň. Postupně se přihlásily zdravotní potíže, trpěl cukrovkou a problémy s cévami. Přesto prý po nočním návratu domů zpravidla řádně „vyluxoval“ ledničku. Osudovou ránu mu ale loni zasadila matčina smrt. Nemohl se s ní vyrovnat, navíc poprvé v životě zůstal opravdu sám. Jeden z nejlepších současných herců Norbert Lichý, kterého ale v možnostech bohužel limitovaly postava a vzhled, nečekaně navždy odešel 18. ledna 2024 v pouhých 59 letech. Byl sám, takže nebyl, kdo by mu přivolal pomoc. Až po dvou dnech si sousedé všimli, že se v jeho bytě nepřetržitě svítí. Údajně ho zradilo srdce, někteří přátelé dodávají, že sám sebe uštval.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, novinky.cz, CNN Prima News, Divadelní noviny, Supraphon)
Vložil: Adina Janovská