Jaký má být prezident státu? Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Hlavy států Zuzana Čaputová a Petr Pavel

Publicista, chartista a spisovatel pan Václav Vlk napsal dne 23. 8. 2023 článek na serveru Neviditelný pes, kde se zamýšlí nad „špatnou“ volbou hlavy státu u nás a na Slovensku. Ve stručnosti vytýká oběma jmenovaným hlavám státu jejich politickou nezkušenost, nejsou dle něj žádné silné politické figury. Občanům-voličům pak přisuzuje zděšení z jejich vlastní volby.

Na Slovensku je třeba jako obyvkle jmenovat ještě zásadní vliv největšího čerta s kopyty a rohy George Sorose. U nás samozřejmě zase komunistickou minulost Petra Pavla, která dle pana Vlka relativizuje veškeré jeho výroky, týkající se minulosti před rokem 1989. Dle něj jsou oba „na kolizní dráze s čím dál tím větší části svého národa a vývoje ve světě“, kde nabývají na hlase strany typu AfD atd.

Pan Vlk správně připomíná minulost T. G. Masaryka, který byl poslanem rakouského sněmu, aby se posléze stal první hlavou státu, dodnes velmi ctěnou. Při stejné situaci o sto let později by si zřejmě prezident osvoboditel ani nešrktl, protože by mu mainstream dnes a denně mlátil o hlavu jeho účast na hlasování v rakousko-uherském sněmu, tedy mocnosti, k níž pak měl velké výhrady a pomáhal ji demontovat.

Přesto si troufám říci, že se pan Vlk mýlí přinejmenším v jedné věci. Jak Slovensko, tak i Česká republika jsou zeměmi s parlamentní demokracií. Rozhodující slovo má zákonodárný sbor (u nás Poslanecká sněmovna a Senát, na Slovensku Národná rada SR). President je sice nejvýše postavený ústavní činitel, avšak s malým vlivem na přijetí zákonů a norem, podle nichž poté občané obou zemí konají a žijí. Zákon může vetovat, nepodepsat, avšak toť vše. Při vůli většiny sněmovny má v této věci smůlu.

To, že jsme posledních deset let měli na Hradě kohosi, kdo si dělal z občanů legraci, kdo naprosto nepřípustně zasahoval do sféry, která mu nepříslušela a kde se bohužel nikdy nenašlo dostatek politické vůle poslanců, kteří by jej vymezili do mantinelů, daných Ústavou, je smutnou anomálií, z níž bychom se měli poučit a tuto chybu již nikdy neopakovat. A to bez ohledu na jméno, které hlava státu nese.

Pan Vlk volá de facto po silném vůdci, jehož hlas bude rozhodující v politickém diskursu. Nevím, nakolik je to přání občanů (jistě se tací najdou, koneckonců ve světě je podobných figur poměrně značné množství). Jistě, v minulosti byli tací, kteří svým osobním příkladem strhli národ, napomohli jeho semknutí a pevnému postoji. Současně však byli tací, kteří stejným způsobem přivedli národ na pokraj záhuby. Museli bychom změnit Ústavu na prezidentský systém typu USA či  Francie. K čemuž však jistě není politická vůle. Mám za to, že současný systém je mnohem lepší, odráží přesněji vůli voličů, než případné druhé kolo prezidentských voleb, kde se značná část občanů rozhoduje pro menší zlo.

To, že jak pan Petr Pavel, tak Zuzana Čaputová nepotřebují ve svých prohlášeních používat silná slova, že se snaží dle svých možností tlumit politické vášně, není projevem jejich slabosti, ale naopak vyzrálosti a respektu k zákonům své země.

Článek Václava Vlka  najdete ZDE.

Vložil: Tomáš Vodvářka