Pojeďme na Rhodos, je tam přece fajn. Neděle Tomáše Vodvářky

Třeba jak stáhnout české občany, kteří vyjeli na dovolenou s cestovní kanceláří, jež nebyla schopna v prvních dnech poskytnout odpovídající ubytování, či dokonce elementární bezpečnost. Dále pak jestli ti, co ještě nevyjeli, by odletět měli a ti, co neodletí, jestli jim budou refundovány náklady třeba vrácením peněz či nabídkou jiné destinace. Jestli těm, co odletí, nehrozí nebezpečí.

Je to pochopitelné. Nepochybně se najdou mnozí, kteří šetří celý rok na báječnou letní dovolenou, a pak se stane tohle. I přes ujištění CK, že jejich hotel je prozatím v bezpečné zóně, musí být v těchto rodinách mnoho hodin diskusí, co je třeba udělat. To vše ve světle sdělení odborníků na cestování a pojištění, že pokud neodletí do tzv. bezpečných zón, nedostanou za své peníze nic. Že právní nárok na vrácení nákladů v podobných situacích není. Co na tom, že třeba na ostrově stačí změna větrného proudění, tedy nic překvapivého a nečekaného, a z tzv. bezpečné zóny je v krátké době spáleniště.

Některé cestovky zareagovaly poměrně rychle a slušně, jiné nikoliv. Je třeba si tento postoj do budoucna někde uložit a pamatovat, až zasedne rodinná rada, kam se pojede příště a s kým.

Pak je zde ještě jeden a dle mého podstatný faktor. Mnoha Řekům na ostrově oheň vzal vše či téměř vše. Plocha spálené země, kde bude několik let cítit zápach a poroste jen tráva a keře, je velká. Co se týče třeba olivovníků, které rostou a plodí až po mnoha letech od vysazení, je situace v tuto chvíli beznadějná. A do těchto kulis se vyřine autobus plný turistů, kteří budou vysedávat na pláži se svým Campari a vystavovat své tělo slunci. Možná si budou stěžovat, že cesty po ostrově nejsou sjízdné, že tam nejsou dříve viděné háje a že i infrastruktura, na niž byli zvyklí, je jaksi slabší.

A mezi nimi se budou pohybovat Řekové, kteří ještě před měsícem vlastnili domy a zahrady, olivovníkové plantáže, a nyní mají svůj majetek v příruční tašce. Pro ty, co si to neumí představit, bych nabídl třeba povodeň v Praze, kde by v zaplavených ulicích jezdily čluny s fotografujícími turisty, případně výlet do oblasti jižní Moravy, den po tornádu, kde lidé seděli před troskami svých domů a okolo nich by jezdily autobusy typu hop on-hop off. Myslím, že se každý, i ten největší cynik, umí tak trochu vcítit do mysli těch, co byli postiženi katastrofou a současně byli subjektem zájmu čumilů.

Argument, že turisté sebou vezou místním peníze, je jistě pochopitelný a správný. Nicméně asi ne v tuto chvíli, kdy jsou na prvním místě silné negativní emoce a pocit beznaděje. Možná by pomohlo více uspořádat sbírku, případně vyslat zájemce o pomoc při odstraňování toho nejhoršího.

Byl by z toho určitě lepší pocit než z výborně strávené dovolené na „bezpečném“ místě v severní části Rhodu.