Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Smrt ďábla v lidské podobě. Neděle Tomáše Vodvářky

12.03.2023
Smrt ďábla v lidské podobě. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Jan Rychetský

Popisek: V gruzínském městě Gori, rodišti Josifa Stalina

Před sedmdesáti lety se na dače v Kuncevu uzavřel životní příběh jedné z největších zrůd, které se shodou okolností narodily v lidské podobě. Nikdo není schopen spočítat, kolik mrtvých má na svědomí. Jistě to jsou desítky milionů.

Jeho otec byl patrně alkoholik, matka pravoslavná křesťanka, zbožná žena, na jejíž přání nastoupil do semináře. Odtud po třech letech odešel a zapojil se do tzv. revoluční činnosti, což byly zpočátku běžné teroristické akce, při nichž umírali zcela nevinní lidé. Zejména přepadení tbiliské banky, při níž zemřelo asi padesát lidí, bylo moc i na některé stranické soudruhy, nicméně V. I. Lenin nutně potřeboval peníze pro svou činnost. Během počátku 20. století byl opakovaně zatčen a deportován na Sibiř, odkud vždy uprchl. (Je smutným paradoxem, že pokud by carská policie postupovala jen z jedné desetiny přísně jako později Stalin, byl by popraven ještě před rokem 1917.)

V období tzv. říjnové revoluce byl Stalin vysílán do různých částí země, aby zde upevňoval moc sovětů a získával potraviny. Dělo se to jen pomocí nejhoršího násilí, kdy byly vyvražďovány celé vesnice z prostého důvodu, že neodevzdaly osivo na příští setbu.

V roce 1920 byl jedním z faktických velitelů armády, která měla pro sovětské Rusko dobýt Polsko. Stalin podle historických pramenů oslabil hlavní útok Tuchačevského armády na Varšavu s tím, že chtěl nejprve dobýt Lvov. Tuchačevského armáda byla poražena, a polský maršál Jozef Piĺsudski pak vyhnal Rudou armádu z Polska a podstatné části Běloruska a Ukrajiny. Stalin toto „polské“ ponížení nikdy nezapomněl a masové popravy polské inteligence a špiček armády v Katyni byly nejspíš jeho odplatou.

Po Leninově smrti se stal zejména vlastním přičiněním zbožňovanou ikonou. Ze stovek obrazů hleděla na poddané tvář zbavená neštovic, byl vždy zobrazován jako vyšší, než ve skutečnosti byl, byla zamlčována částečně ochromená horní končetina. Dodnes není zcela jasné, jakým uhrančivým způsobem se zmocňoval svých podřízených, že vykonávali jím nařízené nejhorší zločiny. Zejména velitelé ČEK měli poměrně krátkou životnost a traduje se, že si Stalin schovával kulky, které prošly hlavou jeho bývalých satrapů. Postupně nechal povraždit své bývalé soudruhy (Zinověv, Kameněv, Trockij – v Mexiku, Kirov). Čistkami v armádě vybil to nejlepší a nejzkušenější, co Rudá armáda měla, takže v období finské války v roce 1939 nebyl schopen porazit početně mnohem slabšího soupeře.

Stalin zejména v třicátých letech 20. století zavedl systém Gulag, kam byli na otrockou práci a v podstatě na smrt posílány miliony občanů SSSR, kteří se ničím neprovinili. Kolektivizace vesnice znamenala odebírání všech možných produktů, likvidaci drobných hospodářství a zavedení úmyslného hladomoru tam, kde ještě před několika málo lety byla v podstatě obilnice Ukrajiny a Ruska.

Stalin byl především imperialista, který toužil po ovládnutí celého světa. Jakákoli smlouva byla pro něj jen cárem papíru, oddálení možnosti dobytí dalšího území a dosazení povolných jedinců. Lidský život či život národa nebyl pro něj ničím. Dle vlastního hesla „smrt řeší všechny problémy, není člověk, není problém“ pak postupoval i v přestěhování různých národů mimo jejich původní vlast (krymští Tataři), zabíral území, na která si dělal nárok (část Finska, celé Pobaltí, po válce i část původně československé Zakarpatské Rusi).

Po skončení druhé světové války si upevnil moc v mnoha zemích východní i střední Evropy, kde byla v rámci Komunistické internacionály dosazena vždy povolná vláda, plnící bez odmluvy příkazy z Moskvy. Pokud se někdo pokoušel jit vlastní cestou (Tito v Jugoslávii), stal se přes noc z bývalého soudruha krvavý pes.

Těsně před svou smrtí chystal paranoidní Stalin další masové čistky a vraždění, podle informací šlo zřejmě o proces s lékaři. Ti unikli svému osudu nejspíš i tím, že jim Stalin nedůvěřoval, a tak nebyli přivoláni v době, kdy Stalin utrpěl krvácivou cévní mozkovou příhodu. Pověst říká, že věřil pouze jedinému veterináři, který měl právo jej vyšetřit. Svému osudu unikli, aspoň na čas, i ruští Židé, které by čekal stejný osud jako před válkou v nacistickém Německu. Existuje řada dalších teorií o jeho smrti, třeba ta, že byl otráven a že v tom měl prsty Lavrentij Berija. Ať tomu bylo jakkoli, jisté je, že jeho agónie trvala mnoho hodin a že si svůj konec opravdu „užil“.

Říká se, že největší rafinovaností ďábla je představa, že neexistuje. V případě Josifa Vissarionoviče Džugašviliho to tak úplně neplatí a jeho život by měl být mementem. A to i navzdory tomu, že byl paradoxně původem Gruzínec zvolen třetím největším Rusem všech dob.

 

Tomáš Vodvářka

Vložil: Tomáš Vodvářka