A to chce být hlavou státu. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Hans Štembera

Popisek: Kandidát na prezidenta Andrej Babiš opět nedorazil

Srab. Tak se říká tomu, kdo za jistých relevantních okolností neudělá to, co by udělat měl či co se od něj ve smyslu obecné morálky očekává. A to chce být hlavou státu.

Přestože považuji funkci prezidenta České republiky v současné době za jakýsi zbytný relikt, je a dlouho asi ještě bude jeho volba jednou z atrakcí mediálního i veřejného prostoru. Kandidáti už dlouhou dobu před volbou vyskakují ze všech možných koutů, aby byli úlevně protříděni komisí, a posléze ti normu splnivší postoupili do závěrečného klání.

Ten, kdo vstupuje do této show, si musí být dobře vědom, že se na něj vrhnou novináři, investigativci, lačnící po informaci, jestli na pískovišti ve svých čtyřech letech rozšlapával bábovičky či šlukoval trávu při maturitním večírku. Je na každém z kandidátů, jestli přistoupí na lustraci svých činů a postojů, jestli mu případné veřejné dehonestování stojí za to.

Na druhé straně pokud se opravdu rozhodne a zúčastní se přímé volby občany, je jeho povinností do této mediální mlýnice opravdu vstoupit a odpovídat na dotazy, byť někdy málo relevantní případnému postu či někdy vysloveně stupidní. Není nic průkaznějšího pro veřejnou funkci, než právě zmíněné veřejné grilování, pohotovost odpovědi na ne vždy příjemné a někdy i nečekané dotazy, protože tím se mnohdy ukáže charakter a schopnost jedince mnohem lépe, než připravené projevy, které napíše dobře placený ghostwriter.

Debata kandidátů dne 8. 1. 2023 ukázala mnohé. Veřejný bavič Jaroslav Bašta, který některé odpovědi četl z papíru, aby stále a torpidně poukazoval na neproveditelnou nutnost odvolání „nejhorší vlády za posledních 33 let“, Karel Diviš, toužící se snad i veřejně poprat, odstoupivší Josef Středula, kterému odborářský post jistě dobře vyhovuje, s vědomím, že svým procentem nemá šanci, či Tomáš Zima, bezbarvá sterilní postava,

Na straně druhé klidné projevy Petra Pavla a Pavla Fischera, kteří snad jako jediní byli schopni přesné a rozvážné formulace svých myšlenek bez zbytečného slovního balastu a nadměrných emocí. A patrná nejistota Danuše Nerudové a Marka Hilšera.

Nicméně všichmi jmenovaní přišli se svou kůží na trh. Vyjma jediného. Bylo by velmi zajímavé zjistit náladu v táboře jeho četných příznivců v době televizního přenosu, kde měl mít jejich guru čestné místo uprostřed devíti pultíků. Kde mohl čelit občas i nepříjemným otázkám moderátora, který celou debatu vedl korektně a s drajvem, který nutil kandidáty k odpovědi na položené otázky a nenechal nikoho rozkecat.

Pokud měl Prchalův tým pocit, že tato taktika pomohla Miloši Zemanovi k vysněné hradní sesli, musel jej  po skončení přenosu vyhodnotit jako hodně rozpačitý krok. Jistě, jejich šéf se nechá velmi snadno unést a nemusel by vydržet provokativní dotazy moderátora či protivníků. Víme rovněž, že se pan Babiš tak úplně slovně nekontroluje a je schopen v jedné větě vyslovit cosi, co na jejím konci popře. Víme dokonce, že některé jeho odpovědi v mediálním prostoru postrádají to, čemu se říká selský rozum či bazální encyklopedické znalosti. Možná by se neudržel a začal se opět vychloubat, jaký je on vlastně pašák, „protože Babiš“.

Jeho osiřelý pultík byl v tomto případě výmluvný. Nebudu chodit do veřejných  debat a nebudu se střetávat s těmi, s nimiž soupeřím o post hlavy státu. Pohrdám i svými voliči, kteří mě chtějí vidět mezi nimi, aby si potvrdili svou volbu.

Jsem totiž srab.

Vložil: Tomáš Vodvářka