Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nějak nám to padá a bouchá. Neděle Tomáše Vodvářky

01.01.2023
Nějak nám to padá a bouchá. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Pixabay

Popisek: Válka, ilustrační foto

„Tak se nám tady rozmohl jeden nešvar,“ řekla by paní učitelka po přečtení každodenní svodky v médiích. Neuplyne ani týden, aby kdosi z ruské věrchušky „nevypadl“ z okna a nevzplál nějaký objekt ve vnitrozemí Ruské federace.

Pokud zapátráme v paměti, asi jen stěží nalezneme týden, kdy nějaký ruský potentát nespáchal sebevraždu, a to v drtivé většině neopatrným vykloněním z okna, případně (absolutní top) opakovanou střelou do hlavy z vlastní pistole. Poslední případ je z Indie, kde ruský multimilionář v záchvatu emocí nazval speciální vojenskou operaci/válku terorem. I když se vzápětí opravil, bylo mu to pendrek platné, fatva byla vydána. Země, založená na byzantském způsobu vlády, neodpouští ani křivý pohled, natož slůvko těm, kterým umožnila pohádkově zbohatnout, a to za známých podmínek, kdy je třeba políbit prsten moci. Jakýkoli odklon od jediné možné linie se v této zemi již od éry jistého Uljanova trestá jediným možným způsobem.

Likvidace prostořekých satrapů má dvojí efekt. Tím prvním je vaporizace jedinců, kteří si bláhově myslí, že kopec bankocetlí a pobyt daleko od vlasti může mít ochranný efekt. Tím druhým je bezeslovný vzkaz jeho případným následovníkům, kteří by snad, jaká to opovážlivost, mohli mít na nesmyslnou destrukci jiné země vlastní názor. Pravda, car Vladimír změnil po 300 dnech agrese názvosloví a likvidace infrastruktury, do které se (samozřejmě zcela ojediněle) připlete nějaký ten civilista či nemocnice, se speciální vojenská operace pomalu mění na válku. Ti, kteří toto slůvko špitli ve veřejném prostoru ještě před vůdcem, kroutí svých patnáct natvrdo, ale je docela dobře možné, že se časem gulagy otevřou a převychovaní vizionáři se opět navrátí do výrobního procesu. V němž ale budou chybět někteří kapitáni průmyslu, kteří nedrželi poeticky řečeno prst na tepu doby a jejichž stopa končí na některém z moskevských hřbitovů.

Druhou současnou novinkou je nečekaný ohňostroj, tu na základně armády Ruské federace, tu plynovodu či obchodního domu. Ne že bychom nepřepokládali ruský šlendrián, táhnoucí se ještě z dob papá Gogola, ale exponenciální růst podobných kratochvílí svědčí jednoznačně o úmyslném zažehování kolosálních vater.

I tyto novodobé a doposud nevídané olbřímí vatry mají dvojí význam.

Ten první je vzkaz, že existuje univerzální kauzalita. Pokud si někdo zahrává s ohněm (hezký příměr), může se stát, že se sám popálí víc, než by si byl ochoten ještě před nedávným časem připustit. Že ani vzdálenost mnoha stovek kilometrů od místa děje není bezpečnou ochranou pro případ, že ještě včera stojící obchodní dům/plynovod/vojenská základna nemusí být dnes realitou. Že i velká Rus není zase tak velká, aby se podobné mimořádné události v ní neděly. I hodně daleko od Moskvy

Druhý vzkaz je rovněž jasný. Žádný obyvatel Ruské federace, jehož země zahájila zcela nesmyslnou agresi vůči Ukrajině, nemůže se stoprocentní jistotou říci, že se večer vrátí domů. Že to, co i přes jednoznačnou podporu svému vůdci dnes a denně vyjadřuje či možná vyjadřovat musí, podvědomě ví, se může náhle přenést na jeho dům, ulici či v nejhorším případě na jeho blízké. Že i tady existuje ona výše zmíněná kauzalita, jejíž následky mohou být (a nejspíš i budou) pro něj docela tragické. Možná mu při pohledu na jeho bývalý dům, případně rakev příbuzného dojde, že se kdesi stala chyba a že to, co vidí, je až její následek.

Pokud by to měl být začátek obratu jeho myšlení od adorace vůdce a pocitu nadřazenosti směrem k demokratickému pojetí světa, nebylo by to všechno marné.

 

Tomáš Vodvářka

Vložil: Tomáš Vodvářka