Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Sehnat dneska lékaře je kumšt. Neděle Tomáše Vodvářky

11.12.2022
Sehnat dneska lékaře je kumšt. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Se svolením Sdružení praktických lékařů ČR

Popisek: Lékařka, ilustrační foto

Tento blog je jistou reakcí na zprávu o katastrofální situaci v oboru praktických dětských lékařů. V jiných oborech to není o moc lepší. Není to veselé čtení, zejména pro rodiče, kteří mají malé děti.

V článku je uveden obecně málo známý fakt, že průměrmý věk pediatra je u nás téměř 60 let. U praktických lékařů pro dospělé je to jen o pár let méně. Pokud by v současné chvíli odešli do starobního důchodu všichni praktikové (v obou zmíněných oborech), kteří na něj mají nárok, systém primární péče se okamžitě  zcela rozpadne. I v tuto chvíli je blízko agónie.

Na tuto tikající bombu upozornil před mnoha lety pan profesor Ladislav Dušek, biostatistik, na sjezdu České lékařské komory. V grafech tehdy jednoznačně – a správně – predikoval, že počátkem 20. let tohoto století dojde k výraznému propadu počtu lékařů v České republice, a to ve všech oborech, a že v primární péči to bude zdaleka nejhorší. Profesní věkové rozložení se nedá nijak oblafnout a některé modelace, jež vycházejí z reálných čísel, nakonec neúprosně dopadnou s razancí Thórova kladiva. Je smutnou skutečností, že o tomto trendu tehdejší vláda věděla, ale neučinila vůbec nic, aby důsledky této predikce aspoň trochu zmírnila.

Populistické výkřiky o jakýchsi nevolnických úpisech absolventů medicíny nutně narazí na evropskou legislativu o volném pohybu pracovních sil, nehledě na to, proč by toto mělo postihnout jen mladé lékaře, a ne třeba inženýry nebo právníky.

Statistiky ukazují, že každý pátý lékař po promoci ihned opouští Českou republiku a zamíří do zahraničí. I když se poslední dobou čísla absolventů lékařských fakult zvyšují, plnou saturaci nelze v příštích pěti až deseti letech očekávat. Lékař, aby byl skutečně plnohodnotný, musí ještě absolvovat tzv. postgraduální studium zakončené atestací. Interval mezi promocí a atestací se pohybuje od pěti do sedmi let. Po tuto dobu přípravy nemůže pracovat samostatně, musí se navíc vzdělávat, a to nejen ve svém oboru, ale i v tzv. kolečku, což je stážování v jiných než jím vybraných oborech. Prostou úvahou pak dospějeme k faktu, že lékař se stane přínosem až po 30. roce věku, u žen lékařek to vzhledem k poslání matky bývá i později.

A nejde jen o platy, i když ty jsou samozřejmě důležité. Postgraduální výuka je u nás v nepříliš dobrém stavu. A to na rozdíl od jiných zemí, kde jsou mladí lékaři v tomto směru hýčkáni, nemocnice se stará o jejich vzdělávání a vychází jim co nejvíce vstříc. Tento stav popsala velmi dobře kolegyně a zdejší oceňovaná blogerka Kateřina Karolová ve své knize Já, doktorin. V našich podmínkách pokud mladý lékař nenastoupí do akreditovaného pracoviště (větší komplexy v městech), je díky nedostatku lékařů nucen pracovat na oddělení, kde nejsou lidi, a na případné vzdělávání není dostatek času. Nelze se divit, že po čase může prásknout do bot a svou postgraduální výuku absolvuje v Německu či Rakousku, kdo po něm radostně sáhnou.

Lékaři v první linii jsou si výše uvedených faktů vědomi a přesluhují, i když by mohli po svém náročném profesním životě odejít na zasloužený odpočinek. Přesto se najdou, třeba na blogu iDnes, jedinci, kteří mají potřebu si tak nějak ulevit a otřít své boty o staršího lékaře, a to jen protože se chová jinak, než si oni představují. Vysvětlovat těmto lidem, jaké bylo jejich zatížení v době vrcholící infekce Covid, nemá nejspíš smysl stejně jako jim objasnit, že i oni jsou lidé z masa a kostí, kteří po prodělané infekci mají trvalé následky, a i přes tento handicap a věk stále chodí sloužit svým nemocným. Často popisované nevhodné chování či agrese lékaře vůči nemocnému je mnohdy až důsledkem jednání pacienta, který vyvolal spor a posléze se diví, že lékař reaguje. Ze své praxe člena revizní komise vím, že u podobných stížností stěžovatel jaksi opomene uvést svou ouverturu v ordinaci, kdy svými poznámkami, přístupem k svému zdravotnímu stavu apod. konečně dosáhl excitace lékaře, který toho už ten den má plné zuby a reaguje neadekvátně na podobného pátého nemocného v řadě. Posléze tuto svou zkušenost barvitě vylíčí ve svém pojetí, mnohdy na závěr s požadavkem, aby s příslušným lékařem bylo patřičně zatočeno.

Nelze se posléze divit, že po opakovaných podobných zkušenostech lékař jednoho dne zjistí, že mu vše výše uvedené nestojí za to, a na dveře vyvěsí cedulku Končím. Náhradníci nejsou a jen tak nebudou.

Možná dorazí i kverulanti a danou situaci okomentují peprnými poznámkami, aniž by si uvědomili svůj podíl na nově vzniklé a nemilé situaci. Z toho plyne, že pokud máte svého lékaře, buďte rádi. Zítra to totiž může být úplně jinak.

(zdroj: Seznam.cz - Daniela Přádová: Došlo to daleko. Rodiče pláčí, že je nemá kdo vzít)

 

Tomáš Vodvářka

Vložil: Tomáš Vodvářka